Aktuálně: text Elišky Wagnerové zazněvší na demonstraci k ochraně akademických svobod (spor o jmenování M.C. Putny profesorem)

Zakladatel statistické fyziky Ludwig Boltzmann napsal, že elegance je věcí krejčího a obuvníka. Pocit, že základní zákony světa jsou krásné a elegantní, vyjádřilo mnoho velkých fyziků. Mnozí filozofové, právníci i osoby jiných profesí, ba mnohdy i politici, sdílejí přesvědčení, že základní práva, jako hodnoty předcházející státu, jež stát zasazením do ústavního pořádku toliko uzná, jsou krásná a elegantní. Elegance prý spočívá ve střízlivé účelnosti a souladu jednotlivých prvků, jakož i v jisté překvapivosti užitých nápadů. Jednoduchá a přesto sdělná vyjádření základních práv, respekt k nim, jakož i jejich ochrana dodávají státu věrohodnost a legitimitu.

Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat na výlučnou ideologii ani náboženské vyznání – přikazuje Listina základních práv a svobod. Mezi demokratické hodnoty patří i respekt k názorové pluralitě, pokud uplatněný názor nekoliduje především právě se základními právy, s dalšími hodnotami demokracie a spravedlnosti. Všechny tyto hodnoty pak musí být interpretovány tak, aby nekolidovaly s ideou jednotlivce jako důstojné lidské bytosti, rovné v právech se všemi ostatními osobami. Jinak musí být stát ideologicky a nábožensky neutrální. To znamená, že se musí vzdát vyhodnocování koncepcí dobra, musí se jen postarat o to, aby zabezpečil řád, v němž své představy o dobrém a spravedlivém životě mohou pokojně uskutečňovat osoby s různým přesvědčením, žijící různými způsoby života.

Nestačí, aby stát byl ve svém konání v této oblasti jen tolerantní, neboť tolerance předpokládá, že existuje jisté náboženské či světonázorové východisko. Tolerance má význam jen při vymezování krajních pólů demokratických poloh, jejichž překročení již strpět nelze. V rámci vymezeném ústavním pořádkem je však tolerance občanskou ctností, jíž by měli být nadáni členové občanské společnosti, od nichž naopak světonázorovou a náboženskou neutralitu očekávat nelze. Minimální hranice tolerance členů občanské společnosti se projevuje v jejich nezasahování do práv a svobod jiných osob. Stát pak zde má vystupovat jako strážce této tolerance.

Hodnocení Martina C. Putny jako osoby z úst prezidenta, hodnocení jeho legitimních občanských aktivit z úst ministra školství, a to v souvislosti s jeho jmenováním profesorem, při němž oba pánové vystupují jako státní orgány, nelze označit jinak, než jako ústavní selhání obou státních orgánů. Žádný státní orgán se nemůže stavět do role „vrchního vykladače vkusu“ a usurpovat si nárok na pravdu, bez ohledu na to jak silnou má legitimaci z voleb, v tak efemérní oblasti jakou je oblast vkusu při uplatňování základních práv.

Navíc pronášením svých osobních názorů při výkonu kompetencí s ostudným výsledkem předávání profesorského dekretu kdesi v předsálích Pražského Hradu, zasáhli oba pánové, byť v různé míře, do práva M. C. Putny na svobodný projev a, ač mě netěší to říkat, prezident republiky zasáhl svými výroky i do jeho práva na čest a možná i lidskou důstojnost. Bude na M. C. Putnovi, zda z toho vyvodí důsledky. Nesporně pak oba pánové, odhlédnu-li od jejich funkcí, projevili značný nedostatek tolerance jako členové občanské společnosti, tedy prokázali nedostatek jedné z občanských ctností. To je však jejich věc, pro nás jako voliče je to ovšem informace předvolební.

M. C Putnu chci ujistit o tom, že si velmi vážím jeho neúnavného boje za skutečně demokratický stát, založený na předústavních hodnotách svobody a rovnosti všech jeho občanů, za jeho vystupování proti politikům, kteří si tyto základy našeho státu dosud neosvojili. Gratuluji Vám, Martine a děkuji, že podstupujete osobní strázně i za nás za všechny.

 

Text byl dne byl vytvořen u příležitosti demonstrace na ochranu akademických svobod dne 23.5. 2013.