Bulletin Elišky Wagnerové u příležitosti jejího šestiměsíčního působení v Senátu

Milí voliči, příznivci, přátelé,

již podruhé se k Vám obracím se shrnutím svého působení za poslední tři měsíce v Senátu. Smyslem je alespoň nastínit práci, kterou jako váš reprezentant odvádím v Senátu i mimo něj, především na jakémsi poli senátorsko-ombudsmanském. Poskytované informace umožní vám – voličům, nahlédnout do práce zákonodárného sboru resp. jeho členů a snad, alespoň částečně, mohou napomoci při obnovování důvěry v ústavní instituce a v politiku, byť vím, že to vůbec nebude lehké.

V posledním čtvrtroce jsem sbírala další zkušenosti s prací v senátních výborech a v Komisi a snažila se o lepší poznávání kolegyň a kolegů, s jejichž pomocí a podporou mohu realizovat své záměry. Předkládala jsem své vlastní pozměňovací návrhy, spolupracovala na pozměňovacích návrzích předkládaných kolegy (např. zavedení soudního přezkumu odmítavého rozhodnutí o udělení občanství z důvodu údajného bezpečnostního rizika spolu se senátorem Bublanem). Díky mému pozměňovacímu návrhu byl například Poslanecké sněmovně vrácen zákon o insolvenčních správcích, který v původní verzi de facto diskriminoval především insolvenční správkyně-ženy, které jsou na mateřské dovolené. Rovněž jsem vypracovala pozměňovací návrh k zákonu o občanství, který z mého pohledu v původní verzi vykazoval celou řadu vad. Ne vše se podařilo, nicméně zdařilo se mi prosadit významné prodloužení lhůty pro získání českého občanství ze strany našich bývalých, dnes slovenských státních příslušníků.

Rovněž, i přes odpor části politického spektra a po vzrušené debatě na plénu Senátu, se mi podařilo prosadit doplnění Stálé komise pro Ústavu a parlamentní procedury, jejíž jsem předsedkyní, o členy, kteří nejsou senátory. Ačkoliv tento postup jednací řád Senátu umožňuje, existuje ne bezvýznamná skupina senátorů, kteří principiálně odmítají zapojování členů občanské společnosti do politických procesů. Nakonec jsem ale v řadách plnohodnotných komisařů mohla přivítat její dlouholeté významné členy P. Pitharta a E. Outratu, kteří mj. představují i paměť této komise a jsou díky svým znalostem a zkušenostem nepochybným přínosem pro její další fungování.

To vše je důkazem, že i jednotlivý senátor, za nímž nestojí silný klub, může ovlivnit jak dění v zákonodárném sboru, tak do jisté míry i výslednou podobu přijímaných zákonů. Na druhou stranu, je však třeba přiznat, že jsem se svými zákonodárnými aktivitami nesklízela vždy jen úspěchy. Příkladem může být návrh zákona o zbraních a střelivech či zákon o vězeňské službě, který vykazoval celou řadu zásadních koncepčních vad, neboť zavádí nová oprávnění příslušníkům Vězeňské služby vůči „civilním“ osobám, které stojí vně ústavů, v nichž vězeňská služba vykonává svá oprávnění a kompetence, a zároveň nijak nepamatuje na nástroje, které by umožňovaly vymáhat uložené příkazy. Za ústavně sporné jsem také označila i nijak nelimitované pořizování audio a video záznamů v objektech a prostorách spravovaných Vězeňskou službou, což znamená, že takto monitorována budou moci být např. i místa, kde se scházejí advokáti se svými klienty, duchovní s věřícími z řad internovaných osob a zaznamenávány budou moci být rozhovory, které podléhají ochrannému režimu. Bez omezení mohou být monitorovány např. i toalety, a to všechny, včetně těch, které užívají návštěvníci věznic. Za účelem odstranění těchto nejzávažnějších pochybení jsem předložila pozměňovací návrh, který však bohužel plénem neprošel.

Krom řečeného jsem aktivně vystupovala na schůzích výborů, pléna a byla jsem zpravodajkou řady senátních tisků. Aktuálně jsem předložila novelu zákona o volbách do zastupitelstev obcí, která spočívá v zrušení kontroverzních ustanovení, která umožňují účelově dělit území obce do více volebních obvodů tak, jak k tomu nejkřiklavěji došlo před komunálními volbami 2010 např. v Praze. Pro tento návrh novely zákona jsem získala podpisy senátorů ze senátních klubů ČSSD, KOD, a Starostů a velmi doufám, že bude brzy zařazen na schůzi pléna a také jím podpořen. V tomto případě jde totiž i o rychlost přijetí úpravy, neboť volby se blíží a patří přinejmenším k dobré politické kultuře, aby finální znění volebních zákonů bylo zainteresovaným subjektům, jakož i všem voličům známo s dostatečným časovým předstihem.

Mezi další zásadní zákony, o nichž se v daném období v Senátu rozhodovalo, řadím zejména omezení imunity ústavních činitelů, které bylo po téměř dvou desítkách neúspěšných pokusů konečně schváleno koncem března. Ukotvení tohoto principu chápu jako naplnění závazného obsahu principu právního státu, který musí mj. garantovat i princip rovnosti občanů před zákonem. To, že se po celých dlouhých dvacet let nenašel dostatek politické vůle k takovému kroku, hodnotím jako skutečně ostudné, neboť jsme byli jedinou evropskou zemí, která umožňovala vyloučit trestní stíhání ústavních činitelů navždy, byl-li odepřen souhlas příslušné komory k vydání jejího člena. Za zmínku stojí určitě i návrh omezení anonymních akcií, který se v současné době nachází opět v Poslanecké sněmovně. Doufám, že dolní komora projeví dostatek vůle přijmout novelu i s pozměňovacím návrhem, kterým novelu opatřil Senát. Pro pozměňovací návrh jsem hlasovala i přes výzvy iniciativy Rekonstrukce státu. Byla jsem totiž přesvědčená o přínosnosti pozměňovacího návrhu a zároveň jsem si vyhodnotila, že nehrozí ani reálné nebezpečí nepřijetí původního návrhu v případě neúspěchu senátního pozměňovacího návrhu v Poslanecké sněmovně. Pro ten totiž hlasovala přesvědčivá většina, která by se měla udržet i při opakovaném hlasování.

Počátkem března byla svolána mimořádná schůze Senátu, a to za účelem rozhodování o podání ústavní žaloby na prezidenta republiky V. Klause.  Jak jste pravděpodobně zaregistrovali, zhruba za měsíc nato však Ústavní soud návrh odmítl z procedurálních důvodů, aniž by se zabýval meritem věci. Rozhodnutí Ústavního soudu samozřejmě respektuji, byť jeho názor nesdílím a soudím, že soud propásl příležitost vyjádřit se k takovým postupům prezidenta republiky, které většina senátorů považovala za protiústavní. Je asi třeba dodat, že toto rozhodnutí nemá precedenční charakter, kromě jiného i proto, že daná procesní úprava se v březnu t. r. změnila.

Ve vztahu k Ústavnímu soudu mě však potěšil prezidentský výběr kandidátů na ústavní soudce, jimiž byli soudkyně Nejvyššího správního soudu M. Tomková, profesor ústavního práva J. Filip a někdejší náměstek nejvyšší státní zástupkyně, nyní advokát a profesor trestního práva J. Fenyk. Byť zejména k J. Fenykovi zaznívaly z některých politických kruhů výhrady, přesvědčil senátory během diskusí v senátních klubech a výborech o tom, že se identifikuje se současným hodnotovým pojetím našeho ústavního pořádku a že nepatří k lidem, kteří by před nepravostmi veřejné moci schovávali hlavu do písku. Aktuálně pak chci vyzdvihnout nominaci K. Šimáčkové na další členku Ústavního soudu, která byla zveřejněna v minulých dnech.

Pakliže srovnám výběr kvalitních kandidátů pro funkce ústavních soudců prezidentem Zemanem s jeho postupy v jiných agendách, jsem značně rozčarována. To se týká zejména jeho kroků ve věci jmenování velvyslance na Slovensku, které zcela vybočují z ústavních zvyklostí, jakož i z racionálního výkladu ústavního pořádku. Přímo za znepokojivé pak považuji prezidentovo původní odmítnutí jmenovat profesorem M. C. Putnu. Prezidentovo veřejně prezentované odůvodnění pak považuji za protiústavní. Vadila-li mu účast M. C. Putny na loňském pražském pochodu menšin s transparentem, jehož obsah podléhá hodnocení toliko z pohledu vkusu (nikoliv z pohledu práva), pak se prezident stavěl do role arbitra elegantiarum nás občanů, což je role, která mu rozhodně nepřísluší. Přesto nicméně vítám, že prezident od svého původního záměru upustil a přislíbil M. C. Putnu profesorem jmenovat, byť příslušné listiny předá ministr školství.

Co se týče mých ostatních aktivit, v průběhu března jsem se například postavila na stranu drobných dlužníků, kteří jsou nuceni platit nesmyslně vysoké poplatky advokátním kancelářím, jež si k soudnímu uplatnění bagatelních pohledávek najímá řada dopravních podniků, byť jde o nenáročnou „formulářovou“ agendu. I když samozřejmě neschvaluji jízdu „na černo“, domnívám se, že náklady na vymáhání takových pohledávek nesmějí nesmyslně přesahovat uplatňovanou částku. V tom mi dává za pravdu i ÚS, který tyto praktiky označil za „parazitování“ na drobných dlužnících.

Rovněž jsem se postavila na stranu pracujících důchodců, kterým byla od nového roku diskriminačně zrušena sleva na dani. Krom řady konzultací se seniorskými organizacemi a udílení praktických rad jsem svůj podpis rovněž připojila k návrhu na zrušení tohoto zákonného ustanovení, který by měl v příštích dnech putovat k Ústavnímu soudu.

Krom ryze pracovních aktivit svou pozornost věnuji i společenským událostem. Svou účastí na slavnostním zahájení jsem podpořila aktivity projektu Rekonstrukce státu, diskutovala jsem na večeru Brněnského fóra, které se věnovalo budoucnosti demokratické politické kultury a přednášela pro vysokoškolské studenty v Praze i Brně a také jsem se ráda setkala se seniory z Brna při „vítání jara“, které uspořádala Strana zelených. Dál pokračuji v setkávání s občany a s různými organizacemi ve své senátorské brněnské kanceláři, kam za mnou přijíždějí občané doslova z celé republiky. Samozřejmě, že nikoliv všem mohu pomoci, ale snažím se většinu z nich nasměrovat na ta místa, která jsou k té které pomoci příslušná. S radostí jsem rovněž zaznamenala své zařazení do prestižního kalendáře Woman Inspiring Europe. A konečně, tento týden jsem spolupořádala se senátorkou E. Sykovou senátní veřejné slyšení na téma porozvodové péče o děti.

Doufám, že po přečtení těchto řádků jste získali alespoň základní vhled do toho, čemu se dennodenně věnuji. Pokud Vás zajímají konkrétní akce, hlasování a mé názory, sledujte tento web, můj profil na Facebooku a stránky Senátu.

Srdečně zdravím a přeji hezké jarní dny

Eliška Wagnerová