Eliška Wagnerová: Podporuji do 2. kola prezidentské volby Karla Schwarzenberga

Můj favorit do druhého kola prezidentského klání nepostoupil.  Musím volit mezi Karlem Schwazenbergem a Milošem Zemanem. Na základě svých  zkušeností považuji prvního jmenovaného za kandidáta lepšího, i když patří k  vládě, jejíž reformy vnímám jako asociální.

Zeman opakovaně prohlašuje, že za vrchol státnického umu považuje dohodnout  podporu pro menšinovou vládu. Tímto eufemismem míní pamflet známý jako opoziční  smlouva. Měla mít trvalou platnost a opozice (ODS) v ní slíbila, že nebude  vystupovat proti vládě, zejména nebude obtěžovat vznášením návrhů na vyslovení  nedůvěry vládě. Přirozeně ne zadarmo. Obě strany si dělily výnosné posty,  vycházely si vstříc při přijímání zákonů, které omezovaly dělbu moci (zákon o ČNB), novelizovaly volební zákon tak, aby si po příštích volbách mohly jen  vyměnit místo ve vládě bez účasti menších stran, a aby to tak zůstalo navždy. Ústavní soud oba pokusy zrušil. Václav Havel uvedl, že nešlo o  dohodu, ale o spiknutí. Souhlasím a dodávám, že to byl i pokus o likvidaci  názorové plurality, jež je základem naší demokracie, která je ještě příliš mladá  na to, aby si mohla dovolit jen dva názorové proudy, navíc uměle  vytvořené.

Budoucí prezident bude muset hned po nástupu do funkce navrhnout Senátu tři  kandidáty na ústavní soudce a vzápětí několik dalších. Hrozí, že  prezident, který Ústavnímu soudu nepřeje, se pokusí nechat jej  personálně vyprázdnit, anebo se bude snažit předkládat Senátu osobnostně či  odborně nevhodné kandidáty. Schwarzenberg avizoval diskusi s odbornou veřejností  při výběru kandidátů na ústavní soudce, Zeman jmenoval osoby, s  nimiž by konzultoval. V jeho seznamu zazněla i jména, která se v oboru ústavního  práva prokazatelně neosvědčila. Kde Schwarzenberg prokazuje zdrženlivost, Zeman  navazuje na zkušenosti se služebnými osobami.

„Etiku“ smluv nehledících na případný protiústavní obsah považuji za mor, který  nás souží od dob „oposmlouvy“. Dohoda, jejíž součástí jsou osobní či partajní  výhody, je povýšena nad nejvyšší zákon země. Vždy se najdou lidé ochotní slíbit  loajalitu za funkci. A prezident obsazuje řadu funkcí vyžadujících nestrannost.  Přidejme Zemanovy sliby stran návštěv vlády a obou komor. Ústava ale nepočítá s  rozšířením vlády či parlamentu o dalšího stálého člena. Prezident není tvůrcem  politiky, tím je vláda. Zeman tak již dnes hrozí, že bude aktivistickým  prezidentem, pohybujícím se na samé hraně ústavy či za ní.

Schwarzenberg je loajální k vládě. Jeho loajalita však má meze. Dokázal to  distancí od prezidentské amnestie a opuštěním parlamentní schůze, na níž se  hlasovalo o nedůvěře. Liché jsou výtky o prázdnosti jeho gesta. I kdyby zůstal a  hlasoval proti vládě, jeho hlas by výsledek nezvrátil. Je vychován ke služební  loajalitě při vládní službě, stejně jako k loajalitě k zákonům státu, jemuž slouží. Věřím, že tak jako byl věrný slibu člena vlády, který akcentuje věrnost  zákonu a nezneužívání postavení, plně by respektoval i ústavní slib prezidenta,  který akcentuje výkon služby v zájmu lidu v souladu s nejlepším vědomím a  svědomím. Může být prezidentem všech.

Za ostudné a podlé považuji Zemanovy hrátky s kartou Benešových dekretů a  historií rodiny manželky Karla Schwarzenberga.

Tento text vyšel 23.1.2013 v Hospodářských novinách.