Eliška Wagnerová: Posledních několik vět před prezidentskou volbou

Ve čtvrtek 24.1. 2013 zazněl na tiskové konferenci pořádané podporovateli Karla Schwarzenberga příspěvek ELišky Wagnerové na téma Slušnost vs. hulvátství. Za Elišku Wagnerovou ho přečetl Vojtěch Dyk. Zkrácenou verzi tohoto zamyšlení si můžete si ho poslechnout zde: http://www.youtube.com/watch?v=-iLSTCPaNtc.

Celé znění si lze rovněž přečíst jako text níže.

Slušnost vs. hulvátství

Prezident republiky je reprezentantem státu a to dvacet čtyři hodin denně. Základním účelem výkonu veškeré moci v moderním právním státu je služba občanům skrze nalézání spravedlivých řešení. Ke slovu se dostávají představy o demokracii, o spravedlnosti. Otázku demokratických hodnot je třeba v daném kontextu interpretovat široce a demokracii samotnou je zde třeba chápat materiálně, nikoliv jen formálně. Proto zde platí, že demokracie spočívá na morálních základech, neboť se v nich, jakož i ve formulaci demokratických procesů projevuje uznání jednotlivců jako svobodných a rovných osob, a to i tehdy, nejsou-li tyto charakteristiky obsahem pozitivního práva.

Každý jednotlivec je chápán jako osoba se sociálními vazbami existujícími uvnitř občanského společenství a jako osoba uvědomující si odpovědnost vůči celku. I v tomto společenství rovných platí a pod ochranou stojí vzájemně prokazovaný respekt.

Proč?

Čest a dobré jméno osoby jsou hodnoty náležející do kulturního dědictví naší civilizace mající kořeny v křesťanství a judaismu („Vzácnější jest jméno dobré než bohatství veliké, přízeň lepší než stříbro a zlato.“ Kniha přísloví, kap. XXII v.1, Kaz. 7.1.). Obsah a rozsah této hodnoty se v čase mění, přesto čest zůstává integrální a důležitou součástí důstojnosti člověka. Formuje rovněž základ mnoha rozhodnutí činěných členy demokratické společnosti, která jsou fundamentální pro její dobré fungování. Čest hraje roli ve vztazích, jako např. koho zaměstnavatel zaměstná, resp. pro koho chce kdo pracovat, je rozhodující při úvaze o tom, kdo má postoupit do vyšších pracovních či funkčních pozic; čest je důležitá pro rozhodnutí o tom, s kým navázat obchodní vztahy nebo komu bude dán hlas v politickém životě. Je-li jednou čest pošpiněna neopodstatněným obviněním vyjádřeným veřejně, a tím spíše v médiích, může být pověst a čest osoby poškozena navždy a zvláště pak v situaci, není-li dána možnost rehabilitace. Pokud taková situace nastane, prohrává jak osoba sama, tak i společnost. A právě proto nelze vycházet z toho, že ochrana pověsti, resp. cti, je záležitostí důležitou pouze pro dotčeného jednotlivce, případně jeho rodinu. Z těchto důvodů je ochranu pověsti, resp. cti, třeba vnímat i jako ochranu veřejného statku. Je proto ve veřejném zájmu, aby čest a pověst osob působících ve veřejném životě nebyla diskutována ve skutkově posunutých rovinách. Jak na poli politiky, tak ve sdělovacích prostředcích volič potřebuje být schopen rozeznat dobro od zla, aby nakonec mohl učinit informovaný výběr ve vztahu k politikovi nebo i k médiím.

Zkrátka, osobnostní práva, tj. především právo na lidskou důstojnost, osobní čest, dobrou pověst a jméno vytvářejí základní půdorys svobody jednotlivce. Jí respektovat a sloužit by měl i prezident.