Eliška Wagnerová proti elektronické evidenci tržeb

Ve středu 16.3. senátoři hlasovali o dalším osudu kontroverzního zákona o elektronické evidenci tržeb (dále jen EET), který po bouřlivých diskusích prošel Poslaneckou sněmovnou. Eliška Wagnerová po dlouhých úvahách a analýze zákona hlasovala proti jeho schválení.

Co jí k tomuto rozhodnutí vedlo?

Důvodů bylo více a to zejména v ústavně-právní rovině. Zejména se jedná o otázku (ne)rovnosti postavení podnikatelů, kterou zákon zavádí. Deklarovaným cílem vlády sice je, že zákon má zajistit rovnost v podnikání, bohužel ale činí pravý opak, protože zákonné vynětí se týká právě velkého byznysu. Podle jeho pravidel ale hrát nebudu a nebudu mu ani přihrávat„, uvedla Eliška Wagnerová.

Nepřijatelné výjimky

Problém senátorka Wagnerová spatřuje již v § 12, který zavádí široké výjimky a vynětí z toho zákona bez řádného odůvodnění. „Je pozoruhodné a pro mě zcela nepochopitelné a neakceptovatelné, že tam patří banky, pojišťovny, spořitelní úvěrová družstva, podnikání v energetických odvětvích na základě licence podle energetického zákona a podnikání na základě povolení krajského úřadu, podle zákona o vodovodech a kanalizacích„.

Velkou nerovnost také spatřuji v daňové úlevě 5 tisíc korun, jako příspěvek na pořízení potřebného vybavení, odečitatelných od daňového základu. Ti, co mají příjem cca do 400. 000 Kč, nebudou moci z tohoto příspěvku vůbec profitovat„. Tito drobní živnostníci, například venkovští hospodští nebo provozovatelé malých koloniálů, totiž po odečtení daňových paušálů už nebudou mít z čeho odpočet provést, zatímco všichni ostatní z úlevy profitovat budou.

 

Nevyjasněnost pojmů

Druhý významný problém směřuje k vágnosti některých užívaných pojmů. Zákon totiž říká, že tržba z drobné vedlejší podnikatelské činnosti veřejně prospěšných poplatníků nebude spadat do kategorie evidované tržby. Co je to ale „drobná vedlejší činnost“? Jedná se o velmi neurčitý pojem, který může být zcela volně vykládán správními orgány.

Stejně tak ve čtvrtém odstavci § 12 nalezneme formulaci, že evidovanou tržbou také nejsou tržby, „jejichž evidování běžným způsobem by znemožnilo nebo zásadně ztížilo plynulý a hospodárný výkon činnosti, ze které tato tržba plyne“. „Tyto tržby má opět nařízením stanovit vláda, přičemž zákonodárci v současné době vůbec netuší, co všechno do tohoto nařízení může být zahrnuto. Obávám se, že na exekutivu delegujeme víc, než bychom měli a opět se otevírá prostor pro její libovůli.

Bez dokladu se dopustí přestupku i objednatel

Další zcela zásadní výtka směřuje k ustanovení §28, který hovoří o přestupku, kterého se dopouští fyzická osoba tím, že závažným způsobem úmyslně ztíží nebo zmaří evidenci tržeb. „Tedy kdokoliv, nejenom ten, kdo podniká, ale kdokoliv, kdo si případně nechá od někoho vymalovat, aniž by se to udělalo na fakturu, může dostat pokutu až 500 000 korun. Považuji za trestuhodné, že o tomto se doposud veřejně nemluvilo, protože se to může dotknout skutečně každého občana.“ dodala závěrem Eliška Wagnerová.

Velkou nerovnost také spatřuji v daňové úlevě 5 tisíc korun, jako příspěvek na pořízení potřebného vybavení, odečitatelných od daňového základu. Ti, co mají příjem cca do 400. 000 Kč, nebudou moci z tohoto příspěvku vůbec profitovat, neboť po odečtení daňových paušálů už nemají z čeho odpočet provést. Tak jsou biti oni venkovští hospodští a další drobní živnostníci, zatímco všichni ostatní, včetně doslova „obrů“, z úlevy profitovat budou.