Eliška Wagnerová se připojila k otevřenému dopisu osobností „Česká republika potřebuje obrat v přístupu k migrantům“

Senátorka Eliška Wagnerová se v pátek 18.9. 2015 připojila k výzvě osobností veřejného života, která vyzývá vládu ke změně současného postoje a rétoriky ve vztahu k dění kolem současného přílivu uprchlíků ze zemí zmítaných válečnými konflikty. Apel je veden na vládu zejména kvůli odmítání solidárních uprchlických kvót. Podle signatářů tento postoj Českou republiku poškozuje nejen v očích ostatních členských států EU. Vláda svým postojem navíc zastírá fakt, že se v první řadě jedná o tragédii milionů lidí, kteří hledají bezpečí a šanci na nový začátek právě v zemích Evropské unie.

„Především postoj prezidenta a pak i části vlády se rozchází s idejemi, které charakterizovaly českou zahraniční a v relevantní části i domácí politiku pod prezidentstvím Václava Havla. Mluvím o respektu k lidským právům a o ochotě pomáhat těm, kteří ve svém státu strádají kvůli neuznávání lidských práv resp. lidství samotného ze strany tamních vládců. Nejsme jako oni… Proto připojuji svůj podpis, “ ozřejmila svou motivaci připojit své jméno k signatářům výzvy Eliška Wagnerová.

 

Celý text si můžete přečíst níže:

 

Provolání

K rukám předsedy Vlády České republiky
a ministrů České republiky
prostřednictvím ministra pro lidská práva
a rovné příležitosti Jiřího Dienstbiera

V Praze 18.9.2015

Po listopadu 1989 se naše země zařadila mezi demokratické státy západní Evropy. V domácí i zahraniční politice vyzdvihla důraz na právo národů na sebeurčení, politická práva obyvatel, náboženské svobody, svobodu slova, myšlení a svědomí a další. Zejména však právo na lidskou důstojnost, které je vyzařujícím jádrem civilizačního a sociálního pokroku. Naše zahraniční politika se vyznačovala vysokým stupněm solidarity, když podporovala a symbolicky brala v ochranu utlačované občany totalitních států na základě vlastních zkušeností se sovětskou porobou. Stali jsme se opět respektovanou zemí. To však může být v krátké době promarněno. Michael Kocáb

Nemáme ale hlubší zkušenosti s národnostně, etnicky a nábožensky otevřenou společností, protože jsme žili v komunistickém lágru. Proto se bojíme neznámého a neozkoušeného, ale strach by měl být překonáván kulturou, vzděláním, poznáním a pozitivním myšlením. Je mnoho občanů, kteří chuť a vůli překonat strach prokazují, většina je však závislá na odvaze politiků a právě ta chybí. Převládl alibismus, strach z extremistů a nedostatek ideí i ideálů. To platí od Strakovy akademie až po Hrad. Jako první se musí osmělit politici, a pokud to neudělají, nemají schopnost demokraticky zemi vést v krizovém období. Ivan Gabal

 

Zdá se, že se Evropa rozpadla na státy, které jsou pro uprchlíky cílové, a na ty, které nejsou. Země Visegrádské čtyřky evidentně cílové nejsou, což je zřejmě také první důsledek jejich protiimigračních postojů. Copak asi bude druhým důsledkem? Politickými lídry živená nenávist k jinakosti a ještě razantnější protievropská rétorika ve veřejném prostoru? Politiky Zemanova, či Klausova kalibru jsme si my – signatáři tohoto prohlášení – nezasloužili. Fedor Gál

Základním problémem této krize je neschopnost české politiky představit si, jak budou státy a Evropa, které dnes podrážíme a urážíme, reagovat v budoucnosti, až budeme potřebovat pomoci my. Takhle se zadělává na Mnichov. Jan Urban

Všechna frustrace lidí a strach ze sebe samých se promítá do této situace. Kdo jiný než politici by měl jít příkladem a vlévat obyvatelstvu naději. Těm ale často zájem o jejich vlastní popularitu, zabraňuje přijetí postojů odpovídajících koncepci evropské politiky a humanismu, ke kterým se hlásí. Jan Ruml

Vládě České republiky adresujeme následující společné prohlášení:

Česká politika potřebuje obrat

Současný nekompromisní postoj české vlády v otázce přerozdělení uprchlíků mezi členské státy může vést k rozrušení Schengenského prostoru a k rozpadu Evropské unie

Vláda České republiky by proto měla:

– dostát svým evropským závazkům, které jsou vyjádřeny ve Smlouvě o Evropské unii, o jejíž členství jsme dlouho usilovali. Přijetím do tohoto svazku jsme přijali i článek I-2 této smlouvy.

„Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů.“

A také doložku solidarity která stanoví:

„Pokud je některý členský stát cílem teroristického útoku nebo obětí přírodní nebo člověkem způsobené pohromy, jednají Unie a její členské státy společně v duchu solidarity….“

– přehodnotit svůj negativistický postoj a chování a nepodílet se na vytváření izolovaného postkomunistického bloku, který může nadlouho poškodit reputaci našeho státu. Naším krédem bylo přispívat ke sjednocení a odstranění polarizace. Je třeba začít spolupracovat, nikoli spolupráci potlačovat a spojovat se s k tomu dalšími.

– deklarovat ochotu podílet se na rozdělení uprchlíků mezi státy EU dle přijatých dohod. Jsme relativně bohatým státem, který se chce podílet na výhodách, ale i na řešení obtíží tohoto společenství.

– pravdivě informovat naše občany o počtech nelegálních migrantů a žadatelů o azyl, kteří v uplynulých 20 letech naší republikou prošli či v naší republice pobývali, aniž by ohrozili chod státu a tím zvýšit sebedůvěru občanů této země.

-neopomíjet rozměr lidského utrpení při informování veřejnosti o vývoji událostí a zdůrazňovat mravní povinnost států přijmout nadstandardní opatření v lidské tragédii takových rozměrů.

Současně jsme si vědomi, že bez pevně nastavených pravidel a pečlivé organizace příjmu uprchlíků uvnitř členských států Schengenu i na jeho vnějších hranicích, hrozí bezprecedentní humanitární krize, chaos a bezpečnostní rizika. Žádáme představitele státu, aby plnili své povinnosti a nesvalovali odpovědnost za důsledky svých chyb, zbabělosti a nečinnosti na občany a na naše – mnohem vstřícnější – partnery z Německa, Rakouska či Francie, s nimiž jsme a chceme být rovnoprávní.

Michael Kocáb, spoluzakladatel OF, exministr pro LP

Ivan Gabal, spoluzakladatel OF, poslanec PČR

Fedor Gál, spoluzakladatel VPN, sociolog

Jan Urban, spoluzakladatel OF, novinář

Jan Ruml, spoluzakladatel OF, exministr vnitra

spoluzakladatel OF spoluzakladatel OF spoluzakladatel VPN spoluzakladatel OF spoluzakladatel OF exministr pro LP poslanec PČR sociolog novinář exministr vnitra

Česká politika potřebuje obrat

K tomuto prohlášení se připojují svými podpisy a svými vzkazy:

Jiří Pehe, politolog, Bořek Šípek, výtvarník, Libor Pešek, dirigent, Petr Janda, Olympic, Helena Prečanová a Vilém Prečan, historik, Tomáš Ruller, prof. ak. soch., Jan Malíř, kameraman, Pavel Jungmann, nakladatel, Karel Holomek, Společenství Romů na Moravě, Matěj Ruppert, Monkey Business, Aleš Hora, živnostník, Pavel Koutský, filmař, Irena Stará, Prof. PhDr. Jiří Voráč, Ph.D., Masarykova univerzita, Markéta a Petr Veličkovi, krajinářští architekti,David Němec, Helena Slavíková, dramaturg, Jiří Severin, publicista

Dana Němcová – „Kam jsme to dospěli od devadesátých let, kdy jsme se stali útočištěm pro tisíce uprchlíků různých národností a náboženství z válčící bývalé Jugoslávie! Byli jsme schopni spolupracovat, přijímat a dodržovat přiměřená pravidla v nové situaci, informovat nově příchozí i místní veřejnost a chovat se lidsky. A dnes? Pro ohlupující populismus jsou uprchlíci nevyžádané a navíc „zdraví lidu“ ohrožující zboží.“

Tomáš Halík – „Naše politická scéna zoufale potřebuje politiky a i státníky s odvahou a charakterem T.G. Masaryka, který byl ochoten se postavit proti většinovým předsudkům, antisemitismu a šovinismu. Dnes ještě nebezpečnější obdoby tehdejších strachů a předsudků, nacionální egoismus a provincialismus, zachvacují naši společnost jako nebezpečná infekce a naši vrcholní politici – včetně současného a předchozího prezidenta – tyto nálady přiživují a populisticky se vezou na vlně toho nejhoršího, co dnes do světa – a zejména Evropy – z naší země zaznívá a zapáchá. Hnutí nenávisti, rozněcované nebezpečnými populisty typu Okamury a Konvičky, znemožňují uprchlíkům se pokojně integrovat do naší společnosti, nasazují jim masku teroristů a vhánějí je tak do tábora radikálů, proti němuž údajně náš stát chrání. Je třeba učinit vše proto, abychom zastavili ty, kdo nás opět odtahují od Evropy a Západu a dobrovolně nás spoutávají s „divokým Východem““.

Jiřina Šiklová – „Statisíce našich spoluobčanů odtud ve XX. století odešlo či muselo odejít. V cizině byli přijati. Je naší morální povinností pomoci těm, kteří jsou zase nyní v nouzi.

Petr Uhl „Uvítal jsem toto stanovisko, také mě zlobí xenofobní a nesolidární postoj české vlády. Je v rozporu s hodnotami EU i hodnotami, o než jsme usilovali v roce 1989. Mám však poněkud odlišný pohled na svět, méně geopolitický. Svůj postoj jsem se snažil formulovat v článku, který vyšel v Deníku referendum

Eliška Wagnerová – „Především postoj prezidenta a pak i části vlády se rozcházejí s idejemi, které charakterizovaly českou zahraniční a v relevantní části i domácí politiku pod prezidentstvím Václava Havla. Mluvím o respektu k lidským právům a o ochotě pomáhat těm, kteří ve svém státu strádají kvůli neuznávání lidských práv resp. lidství samotného ze strany tamních vládců. Nejsme jako oni… Proto připojuji svůj podpis.“

Martin Bursík -„Prezident, premiér a klíčoví ministři Vlády ČR zneužívají našeho členství v EU k blokování společné evropské politiky, a to nejen při řešení humanitární uprchlické krize. Svými postoji oslabují nejen Evropu, ale i Českou republiku. Zrazují občany vlastní země tím, že opouští základní principy polistopadové zahraniční politiky ČR založené na ochraně lidských práv a ideálech humanismu. Vedou Českou republiku do náruče putinovského Ruska a komunistické Číny. Stydím se za chování vlastní země, jíž jsem byl kdysi místopředsedou vlády. Umíme brát, ale neumíme dávat. Mluvíme jen o čerpání peněz z EU, ale společnému evropskému projektu pomáhat odmítáme.“

Vilém a Helena Prečanovi – „Postoj politické reprezentace státu „od Strakovky po Hrad“ je nesnesitelný, škodí celé společnosti a českému státu.“

Michal Majzner – „Stydím se za obraz, který teď máme v zahraničí. Několika tisícům lidí jsme schopni bez velkých problémů pomoci. Naši předci to dokázali a byli nesrovnatelně chudší. Místo opakování stejných frází je třeba nabídnout praktickou solidaritu a řešení 1. v místech původu, 2. opatření „na cestě“, 3. opatření v Evropě – nabídku solidarity s lidmi, kteří přežili dlouhou cestu i s přetíženými spojenci (Německo si uprchlíky také „nevymyslelo“). Odmítání zejména třetího bodu štěpí Evropu a nahrává například Putinovi. Je vidět, že spousta lidí i firem v ČR přitom chce pomáhat a několik tisíc lidí tedy určitě zvládneme. Stačí jen chtít a vysvětlovat.“

Kateřina Bursíkova Jacques: – „V posametové době jsem vychovala dvě dnes dospělé děti. Vštěpovala jsem jim ideály pravdy a lásky, pocit evropanství, smysl pro spravedlnost, toleranci a soucit se slabými. Jsou z nich slušní lidé, kteří pomoc uprchlíkům a lidem v nouzi považují za samozřejmost a Evropu vnímají jako svůj domov. Nejen geograficky, ale především hodnotově. Moji nejmladší dceři je pět let a nechci dopustit, že se bude jednou stydět za to, že je z České republiky, že země, která je sobecká, nekolegiální černý pasažér EU a skrz naskrz zkorumpovaná. Nechci si ani představovat, že dříve než moje dcera dospěje, zažije úplný rozklad demokracie nebo rozpad jedinečného projektu, kterým je přes všechny chyby Evropská unie. Situace je vážná. Je třeba se ozvat.

Miloš Zapletal – bývalý producent a scénárista, nyní farmář – „Za své politické představitele se mnozí z nás styděli dlouhých 40 let. Mám vážnou obavu, že se tato situace začala opakovat.“

Vlasta Čiháková Noshiro, historička umění a autorka knihy Mitsuko-matka moderní Evropy? – „Evropská unie přejala svůj mravní kodex humanity z myšlenek hraběte Richarda Coudenhove-Kalergi, který v roce 1923 založil ve Vídni Panevropskou unii, kolébku Evropské unie. U nás její pobočka v Praze a Brně vznikla v roce 1926 s podporou prezidenta T. G. Masaryka. Hrabě Richard vyrostl na rodinném zámečku v českých Poběžovicích a byl vychováván japonskou matkou Mitsuko a otcem hrabětem Heinrichem v „rodině bez hranic“. V programové publikaci Pan-Evropa, přeložené do češtiny v roce 1926 s předmluvou dr. Edvarda Beneše, stanovil Richard Coudenhove pro budoucí evropskou federaci základy společné evropské měny, centrální evropské banky, evropského pasu, evropské armády, evropské ústavy, evropské vlajky, evropské hymny, i symbolický Den Evropy, evropskou akademii a jako hlavní sídlo dokonce Prahu! Naše součinnost s mravním kodexem Evropské unie je zavazující.“

Vladimír Merta – „Dnešní problém vynucené migrace je jen předzvěstí budoucího rozpadu evropské solidarity. Není řešitelný bez porozumění oprávněných obav států, které trpí nedostatkem jasně daných pravidel. Neschopnost přijmout argumenty malých států je předzvěstí hlubší krize. Hrozí nebezpečí násilného stěhování, které v minulosti vyhubilo přešlechtěné národy, hrdé na vlastní kulturu tolerance a nenásilí. Neobviňujme jen vládu, dodejme jí argumenty pro odpovědné rozhodování!“

Ljuba Václavová, filmová dokumentaristka, Jiří Václav, hudební skladatel – „V době válečných konfliktů na Balkáně byl tehdejší naší vládou udílen statut strpění, tedy možnost dočasného pobytu na našem území těm, kteří utekli před válkou a to po celou dobu trvání války na jejich území. Naprostá většina z nich se po skončení války pak vrátila domů. V současné chvíli nabízí pomoc uprchlíkům řada jednotlivců, občanských zařízení, katolická církev atd. Vyžadujme tedy od současné vlády právní podklad pro tento druh pomoci.“

Martin Věchet, zakladatel Open Air Festivalu Trutnoff, obč. aktivista Mgr. Eva Navrátilová, pořadatelka Open Air Festivalu Trutnoff, socioložka Mgr. Marta Věchetová, pořadatelka Open Air Festivalu Trutnoff, etnoložka – „Letošní festivalové setkání jsme věnovali mj. svobodě Ukrajiny, obětem holocaustu a náboženské svobodě a snášenlivosti. Je to jediná možnost přežití. Nepodporujeme terorismus v žádné podobě. Nesouhlasíme s radikálním islamismem, ale odmítat imigranty, kteří před magory (ve vší úctě k Martinu Jirousovi) utíkají na člunech s nasazením vlastního života a jsou poté označováni za ty, před nimiž utíkají, nám přijde demagogické a mířící na nejnižší lidské pudy. I na našem festivalu vystupují mnozí, kteří se kvůli jiným magorům stali uprchlíky a exulanty“.

Vladimir Foist, ředitel ZS Poběžovice, Lenka Foistová, asistentka pedagoga ZS Poběžovice – „Současný odmítavý postoj našich politiků k otázce přerozdělení uprchlíků může mít nedozírné dopady na budoucí život našich dětí, které čeká život ve zcela jiné Evropě, než jak ji známe dnes. Bylo by velmi smutné, kdyby se vinou tohoto postoje ocitla celá další generace v izolaci vůči ostatním solidárním zemím.“

Jiří P. Kříž – „Politici v obavách z příštího volebního neúspěchu přiživují laciné xenofobní nálady. Od strachu z uprchlíků míří česká společnost neomylně k lhostejnosti nad neštěstím válkami zubožených lidí. Masakry a destrukce jejich zemí vedou ke všemu všelijací samozvanci a diktátoři zbraněmi „civilizovaného“ světa. – Ocitáme se už jen malý kousek od návratu do ghetta. Svět nám vyjít z něho dosud pomáhá. My ale usilujeme zase o ploty. Tentokrát svobodně. A teprve pak nám dnešní hololebci, a dosud jen pokřikující pošukové, ukážou nejsprávnější cestu k jejich pojetí „demogracie““.

Vladimír Just – „Kdykoli teď otevřu jakékoli médium, tištěné či elektronické, stydím se, tak jako jsem se stydíval před třiceti a více lety, za neuvěřitelně xenofobní, germanožroutské a protievropské postoje našich politiků zleva doprava, i za tzv. hlasy veřejnosti (píšu takzvané, protože jde o hlasy většinovými médii uměle vytvářené a právě těmito politiky formované) – ať už k problému uprchlíků, EU, NATO či Ukrajiny. Přeji si moc, aby nás jako celek naši sousedé – tak jako nás před časem v dobrém paušálně ztotožňovali s Václavem Havlem – stejně nesprávně ve zlém nespojovali s těmi, kdo za nás teď navenek vystupují, kamarádí se s diktátorskými režimy a hlásáním egoistické antisolidarity intenzivně pracují na rozbití Evropy. Za mne rozhodně nemluví!“

See more at: http://blisty.cz/art/79062.html#sthash.VzWSDqJn.dpuf