Rozhovor s Eliškou Wagnerovou o postupu státních zástupců v kauze Nečas

S Eliškou Wagnerovou o postupu státních zástupců v kauze Nečas 

Ohrozil Ivo Ištvan demokracii, když obvinil bývalého premiéra Nečase z uplácení? 

Ne, to si nemyslím, to je přehnané a nepřípustné hodnocení. Bývalý premiér je, jak se zdá dle veřejných zdrojů, stíhán za obecnou skutkovou podstatu související s úplatky. Ta se vztahuje nejenom na politiky, ale obecně na všechny. Proč by mělo jít o ohrožení demokracie jenom z toho důvodu, že jde o někdejšího premiéra? Kdyby se vyvozoval nějaký trestný čin z aktu nebo jednání, které by se vztahovalo jen k výkonu politiky, respektive kdyby šlo o akt, jak říkají Němci, státnický, tak to by mohl být problém. Ale má-li jít o jednání, které je obecně považováno za korupční, tak problém nevidím. Horší by bylo stavět ministry nad ostatní občany.

Jedna z těch námitek ale zní, že v politice je podobné jednání dovoleno. Že je nesmysl kriminalizovat politiku. 

Ale z čeho dovozují, že se to může? Já nenacházím v právním řádu důvod k vyvinění poukazem na to, že snad politika má mít úplně jiný režim, než má normální život. Prostě ministři nesmějí být postaveni nad právo. Vezměte si, že ministři, pokud tedy nejsou poslanci nebo senátoři, ani nemají imunitu. Tudíž já nevidím důvod je trestně posuzovat jinak, než jak bychom posuzovali úplně obyčejného úředníka z nějakého správního úřadu, který by se dopouštěl podobného jednání. Tam by nikdo neměl pochybnosti, byť by účel jednání byl stejný. Vadí mi i hrozba ze strany ODS, že by měl být státní zástupce odvolán. To už je řinčení zbraněmi a zásah do nestranného výkonu trestní agendy.

Ištvan prý ale jen testuje, co je a co není politika, což je nepřípustné. 

To není žádné testování. Prostě buď nějaké poznatky nasvědčují, že byl spáchán trestný čin, nebo nenasvědčují. Ale to není testování. Anebo naopak: u každého případu nakonec můžeme mluvit o testování, když je v těch počátečních fázích, ale to je legrační argument, to se prostě jinak nedá. Státní zástupce má názor, že to jednání, ke kterému mělo dojít, naplňuje znaky skutkové podstaty, a proto je zapotřebí ho začít stíhat. Je to jeho právní názor a jeho právní přesvědčení. Poslední instancí jsou vždy soudy, a když pak ony řeknou svoje slovo, je tu ještě Ústavní soud, který v konečné instanci může říci svoje poslední slovo – ale takhle se vyvíjí každá judikatura. To není nic nenormálního, to je naopak naprosto pravidelný běh věcí. Je ale přitom samozřejmé očekávat, že ten státní zástupce má dostatečně důkazně nabito. Protože kdyby neměl a chyběly by tam důkazy, tak potom by to mohlo přinejmenším vyvolávat zdání, že jde buď o svévoli ze strany státního zastupitelství, nebo dokonce že státní zástupce mohl být ovlivněn, že například jednal ve prospěch nějaké politické strany.

Jak se ale pozná, že státní zástupce jedná v něčí prospěch? Nedostatkem důkazů? Že se tím soud odmítne zabývat? 

Mluvíme jen teoreticky, ale pochybnosti by jistě vzbuzoval naprostý nedostatek důkazů o tom, že se stal skutek, který je obviněnému kladen za vinu. Zde je však spíše zpochybňováno právní hodnocení skutku, tedy jestli se přece jen nakonec neprosadí názor, že sice došlo k popsanému jednání, ale že to nebyl trestný čin. Ale pokud by se to vinulo jen cestou právní kvalifikace, tak tam je obtížné, ba vyloučené činit závěry, řekněme, o kárné odpovědnosti státních zástupců. Protože marná sláva státní zástupci musí mít právo na to posoudit danou věc podle svého nejlepšího vědomí a svědomí v souladu s judikaturou, pokud existuje, a případně i za použití komparativních argumentů. A z vystoupení pana Ištvana se zdá, že si státní zástupci komparativní materiál shánějí a že jej zpracovávají. Postihovat za právní názor není přijatelné. A je taky třeba zdůraznit, že u pilotních případů máte vždy větší nejistotu, jak to dopadne.

Právě. Je proto přípustné, že Ištvanovi lidé chtějí stíhat jednání, které politici nepovažovali za chybné? Právo má být předvídatelné. 

To máte naprostou pravdu. Ale máte případy, kdy je něco poprvé. Dám jeden příklad z Islandu. V roce 2010 tam byl bývalý premiér Geir H. Haarde obviněn z toho, že zanedbal své povinnosti při řešení událostí, které vedly k finanční krizi v roce 2008. Kladli mu za vinu, že zanedbal povinnosti v souvislosti s pokusem eliminovat rizika, která vedla k finančnímu kolapsu, a že nesvolával vládu, ačkoli mu to ukládá ústava, a nedával na program vlády návrhy na řešení finančních rizik. V dubnu 2012 ho islandský soud zprostil obvinění, pokud šlo o to, že se nepokusil učinit opatření, aby ke krizi nedošlo, ale shledal ho vinným z toho, že nesvolával kabinet k řešení finanční krize. Nebyl mu uložen žádný trest. On se pak obrátil na Evropský soud pro lidská práva, ale tam ještě o jeho případu nebylo rozhodnuto. Mluvím o tom, protože se prostě vyskytují případy, které jsou pro nás naprostá nova, ale v těch zemích to byla také naprostá nova. Svět se hýbe po všech stránkách a s těmi novy budeme konfrontováni stále častěji a musíme na ně nějakým způsobem reagovat.

A nehrozí potom častější kriminalizace politiky? 

Těch případů v Evropě nenajdeme mnoho, což může svědčit o tom, že tu panuje respekt k oddělení politické odpovědnosti od odpovědnosti trestně-právní. Což by svědčilo o tom, že tu přece jen funguje politický systém, který to nějak řeší sám. Ale z druhé strany, Benátská komise Rady Evropy nedávno konstatovala, že ten nízký výskyt případů může naopak svědčit o tom, že se tu nechávají proplouvat věci, které by se neměly nechávat proplouvat. Jejich závěr je takový, že by se mělo začít pracovat na tvorbě objektivních kritérií pro rozlišování mezi politickou a trestní odpovědností členů vlády, protože zatím ani na úrovni Rady Evropy takováto jednoznačná kritéria a jejich seznam neexistují. Pokud se sestaví, bude ono obtížné rozhodování – budící vždy a všude kontroverze – o tom, co je třeba rozhodovat politicky, a kde už je třeba uplatnit právní, respektive dokonce trestní odpovědnost, předvídatelnější a to je podstatné.

Ale co když mají kritici pravdu a Ištvan je motivován chutí se premiérovi pomstít? 

Já k tomuto závěru nevidím žádné indicie. Kdyby tomu tak bylo, tak by nejvyšší státní zástupce, který má bezpochyby víc informací, než máme my dva, dal návrh ministryni spravedlnosti k jeho odvolání. Máme tu i další pojistky – například ústavní stížnost proti rozhodnutím o obvinění.

 

Rozhovor: Respekt, 17.2. 2014