Senátorka Wagnerová vyzývá dlužníky dopravního podniku: braňte se proti nespravedlivě vysokým poplatkům

11. 3. 2013, Brno: Brněnská senátorka a bývalá ústavní soudkyně Eliška Wagnerová vyzývá občany, kteří udělali chybu a cestovali veřejnou dopravou bez platné jízdenky, aby se bránili proti nespravedlivě vysokým poplatkům advokátovi, kterého si najal Dopravní podnik města Brna.

 Advokátní kancelář začala na konci roku 2012 vymáhat pokuty za uplynulý rok. Dlužníkům však tato kancelář účtuje dalších více než 900 Kč v rámci upomínky, a v případě následného soudního vymáhání si naúčtuje na nákladech svou odměnu přesahující 5.000 Kč. Černý pasažér tak má místo pokuty 1.025 Kč (navýšené o úrok z prodlení), zaplatit nejméně 6.689 Kč (při dalším exekučním vymáhání se tato částka ještě zvyšuje). Senátorka Eliška Wagnerová k tomu podotkla, že „jezdit načerno se pochopitelně nemá a dluhy se mají platit. Na druhou stranu přiměřenou sankcí za jízdu načerno je podle zákona přirážka k jízdnému do výše 1.000 Kč, nikoliv povinnost hradit protistraně náklady externího advokáta ve výši několikanásobku vymáhané částky.[1] V případech takto jednoduchých sporů totiž představuje sepsání žaloby spíše administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby.  Dopravní podniky by měly soudní vymáhání svých pohledávek zajišťovat prostřednictvím vlastních zaměstnanců.“ Wagnerová rovněž připomíná, že Ústavní soud podobný postup již v minulosti odsoudil jako „procesní šikanu“ a označil jej za parazitování na drobných pohledávkách vůči občanům, které jsou uměle „nafukovány“ do nesmyslné výše, za účelem zajištění snadného výdělku.[2]

V minulých letech si dopravní podniky navykly na praxi, kdy své pohledávky za každou pokutu z jízdy načerno odprodávaly externím společnostem většinou za 100% nominální hodnoty. Tyto společnosti pak generovaly zisk díky tomu, že jim soudy přiznávaly náklady za zastoupení advokátem i přes to, že vyplňování žalob je rutinní administrativní činnost, jež nevyžaduje žádné odborné znalosti a lze při ní použít počítačový program, který do předpřipraveného textu pouze doplní potřebné údaje. Tuto dlouholetou praxi však Ústavní soud na konci roku 2011 zarazil[3] a externí firmy přestaly pohledávky dopravních podniků odkupovat, případně za ně začaly nabízet podstatně nižší cenu (30-40% nominální hodnoty).

Dopravní podniky tak podle Ústavního soudu měly začít s vymáháním pohledávek vlastními silami. Brněnský dopravní podnik ale bohužel pokračuje v praxi již několikrát odmítnuté Ústavním soudem a své pohledávky vymáhá a žaluje prostřednictvím externí advokátní kanceláře. Wagnerová upozorňuje, že se dlužník se proti tomuto postupu musí bránit sám: „V případě, že je mu doručena předžalobní upomínka od advokáta, měl by ve stanovené lhůtě uhradit dluh za jízdné a pokutu, dohromady 1.025 Kč a dále zákonný úrok z prodlení a náklady na poštovné. Částku 750 Kč + DPH za právní úkon advokáta by hradit neměl, neboť k zaslání upomínky není nutné využívat advokátních služeb“, uvedla Wagnerová a jedním dechem dodala: „Pakliže je dlužníkovi doručen platební rozkaz od soudu, měl by proti němu ve lhůtě do patnácti dnů podat odpor, ve kterém uvede, že pohledávku ve výši 1.025 Kč, úrok z prodlení a náklady na soudní poplatek uznává a uhradí, ale zároveň navrhuje, aby náhradu nákladů advokátovi soud s ohledem na aktuální judikaturu Ústavního soudu zamítnul, případně snížil do výše jednonásobku vymáhané částky“.

V případě, že je dlužník v obtížné sociální situaci a tuto soudu doloží, může soud požádat, aby rozhodl o plnění dluhu ve splátkách. Soudy často přiznávají splátky například osobám v hmotné nouzi, a to i ve výši třeba 100 Kč měsíčně. Písemný odpor proti platebnímu rozkazu musí být ve lhůtě do patnácti dnů doručen na podatelnu příslušného soudu, případně zaslán doporučenou poštou nebo prostřednictvím datové schránky. Za podání odporu dlužník nic neplatí.

Vzor odporu proti platebnímu rozkazu spolu s vyjádřením k žalobě naleznete níže.

Pozn.:


[1] ustanovení § 18a odst. 2, písm. c), zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě, ustanovení § 37

odst. 5, písm. b), c) zákona č. 266/1994 o dráhách

[2] nález Ústavního soudu I. ÚS 988/12 ze dne 25. 7. 2012

[3] usnesení Ústavního soudu IV. ÚS 2777/11 ze dne 27. 12. 2011

 

Vzor odporu proti platebnímu rozkazu:

doplnit soudu v doplnit
adresa
sp. zn. doplnit

 dvojmo

 žalobce: Dopravní podnik města Brna, a.s., se sídlem Hlinky 151, 656 46 Brno, IČ 25508881, zastoupený advokátem doplnit

proti žalovanému/žalované: doplnit

 o zaplacení částky 1.025 Kč s přísl. – odpor žalovaného/žalované, vyjádření žalovaného/žalované k žalobě

 Elektronickým platebním rozkazem č.j. doplnit ze doplnit mi bylo zdejším soudem uloženo uhradit žalobci částku 1.025 Kč s přísl., náklady řízení za soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále náklady právního zastoupení advokátem ve výši 5.264 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podávám v zákonné lhůtě odpor, který odůvodňuji následovně:

Žalobní nárok uznávám pouze částečně. Pokud jde o jistinu ve výši 1.025 Kč se zákonným úrokem z prodlení a o soudní poplatek ve výši 400 Kč, pak tento nárok plně uznávám. (v případě obtížné sociální situace pokračovat takto: Navrhuji však, aby soud aplikoval ustanovení § 150 o.s.ř. a rozhodl o jeho plnění ve splátkách ve výši 100 Kč/měsíčně. Důvodem pro aplikaci ustanovení o mimořádných důvodech hodných zvláštního zřetele jsou moje současné obtížné sociální poměry, kdy si jednorázovou splátku celé jistiny s úrokem z prodlení z důvodu své nemajetnosti nemohu dovolit. Svou obtížnou sociální situaci dokládám vyplněným potvrzením o osobních, majetkových a výdělkových poměrechk dostání na podatelně každého soudu).

Pokud jde o žalobcem požadovanou úhradu nákladů právního zastoupení advokátem ve výši 5.264 Kč, pak navrhuji, aby soud tento nárok zamítnul.

Žalobce je veřejnoprávním subjektem (akciovou společností ve vlastnictví Statutárního města Brna), který disponuje vlastním právním oddělením a není tedy důvodu, aby na vymáhání pohledávek, včetně jejich uplatňování u soudu, využíval služeb externího advokáta. K otázce účelnosti nákladů na zastupování advokátem v soudním řízení, je-li žalobcem statutární město, se vyjádřil Ústavní soud ve svém nálezu III. ÚS 2984/09 ze dne 23. 11. 2010.

Žalovaná věc je navíc typově velmi jednoduchou po skutkové i právní stránce a podobné nároky bývají uplatňovány vzorovou žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), v níž jsou měněny jen identifikační údaje žalované strany, datum jízdy bez platného jízdního dokladu, číslo zápisu o přepravní kontrole, výše dluhu (součet jízdného a přirážky) a počátek prodlení. Vyplňování těchto žalob je rutinní činností, nevyžadující žádné odborné znalosti a lze je generovat automaticky příslušným počítačovým programem, který do připraveného textu potřebné údaje doplní. Pokud přesto žalobce požádal advokáta o generování konkrétních žalob, jejich hromadné odesílání soudu a zastupování v řízeních, nelze než konstatovat, že takový postup je sice možný, avšak současně i zjevně neúčelný. Ze strany žalobce jde o postup, který je zneužitím účelu a smyslu institutu náhrady nákladů řízení tak, jak je upraven v ustanovení § 142 a násl. o. s. ř. Odkazuji zde na usnesení Ústavního soudu IV. ÚS 2777/11 ze dne 27. 12. 2011 a na nález Ústavního soudu I. ÚS 988/12 ze dne 25. 7. 2012.

V případě, že se soud s výše uvedenou argumentací neztotožní, odkazuji na nález Ústavního soudu I. ÚS 3923/2011 ze dne 29. 3. 2012, který se týká tzv. „formulářových žalob“ a podle kterého by měly v těchto případech obecné soudy určovat výši odměny za zastupování advokátem jen jako ekvivalent jednonásobku vymáhané jistiny.

Závěrem navrhuji, aby soud rozhodl o věci bez nařízení jednání.

V doplnit dne doplnit

jméno, podpis