Právo: Bubeníci

Kdo snídá špek a tlustě si ho krájí, ten bude v pekle bubnovat. Tak zpívá Radůza a já si přitom vždycky představuji Miloše Zemana, jak místo na Hradě bude bubnovat Satanášovi. Možná že by se tam dostal pod komando pekelnému česko-německému kapelmajstrovi, známému z dětství, který by ho kéroval úsměvnou hatmatilkou: ty vůl! Když nemáš pupnuješ, pupnuješ, pupnuješ, když máš pupnuješ, pupnuješ pupnuješ ne!

Miloš Zeman zajisté není vůl, avšak jeho sklon „pupnovat pupnovat“ po svém bez ohledu na cokoli je známý. Jeho zvolením bychom zvolili jakousi cestu zpátky, do dob Zemanova a Klausova přátelství. Oba po volbách 1998 ve svých stranách bubnovali sólo, až se harmonicky sešli v opoziční smlouvě, v jedné z největších nemravností českého politického života. Ostatně odcházející bubeník vyjádřil možnému nástupci už podporu. A já se obávám, že by to svévolné bubnování včetně zatuchliny opoziční smlouvy mohlo na Hradě pokračovat.

Naštěstí nejsme při výběru prezidentských kandidátů omezeni. V pondělí jmenoval ministr spravedlnosti Blažek Lenku Bradáčovou pražskou vrchní návladní. Žena, alespoň co jsem slyšel, kompetentní, nebojácná a neúplatná. Nebude to mít lehké. Zejména poté, co se ministr spravedlnosti dal slyšet, že dokonce nejvyšší státní zástupce (Pavel Zeman) je jeho podřízený. To by měl opravdu vykonávat příkazy reprezentanta výkonné moci a nezávislost svého úřadu odložit jako nepotřebnou veteš? Tak bychom rychle zacouvali až do severní Koreje. Řekněme však, že to byl pouhý úřek novice, oslněného nabytou funkcí. Připomněl tím trapné vejšplechty Radka Johna poté, co se stal na krátkou dobu ministrem vnitra.

Jak souvisí Lenka Bradáčová s prezidentskou volbou? Souvisí takto: Když mohl ministr Blažek s velkým přemáháním a za doprovodu skřípajících zubů části ODS jmenovat Bradáčovou do oné funkce, proč bychom si my občané ve svobodných volbách nemohli zvolit prezidentku?
Zvolení Elišky Wagnerové, neboť tu mám na mysli, by ovšem doprovázelo skřípání zubů „napříč politickým spektrem“. Ve funkci ústavní soudkyně (skončila nedávno) totiž nejednou rozpalovala levici i pravici, neboť se držela ústavy, svědomí, svých znalostí a zkušeností. Co si myslí o této vládě, řekla jasně: její reformy jsou šílené a asociální! Učitě by se v úřadu nechovala jako odcházející prezident, který si osvojil mravy kavkazského emíra: Zachce se mi, hlavu uřežu. Nezachce se mi, a hlavu neuřežu!

Má to jednu chybu: Eliška Wagnerová kandiduje za zelené do Senátu, na prezidentskou funkci nikoli. Stálo by však zato ji přemluvit. Při vší úctě k Senátu je jí do této stínové instituce škoda. Prezidentka Wagnerová by byla dobrým bubeníkem. Nepochybuji totiž, že by ctila zákony a pravomoci: Když máš pupnuješ, pupnuješ, pupnuješ, když nemáš pupnuješ, pupnuješ, pupnuješ ne! Třeba u Miloše Zemana si to představit nedovedu, to spíše ty emírské mravy.

 

Zdroj: Hanák, J., Právo, 1.8.2012.