Aktuálně: Totalitní dokumenty se začerňovat nebudou, rozhodl Ústavní soud. Souhlas žijících lidí není třeba

Lidé budou mít dál volný přístup k materiálům po bývalé Státní bezpečnosti. Ústavní soudci ve středu rozhodli o tom, že nezruší pasáž v archivním zákonu, která umožňuje volné studium v úředních pramenech z období před rokem 1990.

Omezit přístup k archiváliím navrhl před třemi lety Nejvyšší soud. Protože šlo o střet ústavních práv na informace a ochranu soukromí, museli o případu rozhodnout ústavní soudci. Pokud by návrh schválili, hrozilo, že se badatelé k cenným archiváliím vůbec nedostanou, nebo je získají se začerněnými osobními údaji. Tím by často ztratily svou informační hodnotu, a pro historiky, spisovatele ale i běžné zájemce by tak byly nepoužitelné.

„Případné zrušení uvedeného odstavce zákona by jednak paralyzovalo činnost Archivu bezpečnostních složek, jednak by de facto znemožnilo historické bádání nejen o době po roce 1945, ale dotklo by se i archivních souborů z doby okupace,“ upozorňuje na svém webu Ústav pro studium totalitních režimů. (ÚSTR). Právě jemu podřízený Archiv bezpečnostních složek spravuje většinu materiálů po bývalé komunistické státní policii.

Pokud by změna prošla, archivářům by přibyly hodiny práce se začerňováním osobních a citlivých údajů ve svazcích. Pokaždé, kdy někdo požádá o archiválii, by se museli zabývat každým jménem, které se ve spisech objeví. Zjišťovali by, zda daný člověk ještě žije a zda s poskytnutím údajů souhlasí. „To je v podstatě administrativně nemožné,“ řekla ve středu Českému rozhlasu ředitelka Archivu bezpečnostních složek Světlana Ptáčníková. „Pro nás by to skutečně znamenalo fakticky uzavření našeho archivu,“ uvedla.

Proti zásahu už se dřív ozvali i historici a archiváři, postavila se za ně i vláda. Vše začalo před třemi lety, kdy bývalý politický vězeň zažaloval Archiv bezpečnostních složek. Vadilo mu, že České televizi zpřístupnil jeho spis s citlivými údaji, který na něj vedla komunistická Státní bezpečnost. Případ došel až k Nejvyššímu soudu, který jej předal tomu Ústavnímu, aby rozhodl, zda nejsou archivní údaje příliš otevřené.

Bývalý vězeň je i po středečním verdiktu přesvědčen, že sporná pasáž v zákona o archivnictví je protiústavní. „Nález Ústavního soudu nepovažuji za právní, ale politické rozhodnutí. Nechám jej prozkoumat Evropským soudem pro lidská práva,“ řekl HN muž, který nechtěl zveřejnit své celé jméno.

Podle senátorky a bývalé místopředsedkyně Ústavního soudu Elišky Wagnerové to byl „nejpolitičtější“ případ, který soud v posledních letech projednával. V podobném a názorově vyhraněném souboji se soudci střetli v roce 2008, kdy těsně odmítli návrh na zrušení Ústavu pro studium totalitních režimů.

Tentokrát nechybělo mnoho a „uzavření“ archiválií by prošlo. Pro změnu zákona bylo třeba devět hlasů ústavních soudců z patnácti, nakonec jich hlasovalo sedm. Mezi nimi i předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. V nálezu upozornili na potřebu ochrany osobních údajů a na to, že se informace shromažďovaly pomocí sledování, odposlechů nebo výslechů pro účely potlačování práv a svobod dotčených lidí.

„Ochrana osobních údajů je důležitá. Jenomže nesmíme zapomenout na to, že archivy byly deset let otevřené a řada informací ‚je venku‘. A kdyby se uzavřely, znamenalo by to, že oficiálně z archivu informace získat nemůžete, ale neoficiálními cestami by pronikaly,“ upozorňuje mluvčí Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Ryjáček.

Podle Oldřicha Tůmy, ředitele Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd, by změna některým badatelům mohla velmi zkomplikovat práci. „Mohlo by to mít velmi negativní dopad na řešení projektů, které mají své termíny. Kdybyste se třeba rok nedostali k dokumentům, které potřebujete, byl by to problém,“ říká historik.

Zdroj: www.zpravy.aktualne.cz, 11.1. 2017