Brněnský deník: Problém je v zastavení stíhání

Jak vidí amnestii prezidenta  Václava Klause Eliška Wagnerová

Amnestie je politické rozhodnutí. Zodpovídá za něj prezident  a samozřejmě vláda. Oni musí tu politickou odpovědnost unést. Jakou odpovědnost  ale ponese prezident, když amnestii vyhlásí jen pár dní před tím, než skončí ve  funkci? Problém vidím už v tomto.

Další a největší výtku mám ale k něčemu jinému. Vadí mi článek římská dva, který  hovoří o zastavení trestního stíhání v případě, že trvá déle než osmlet a nikdo  do té doby ve věci pravomocně nerozhodl. Nevadí mi, že jsou amnestováni ti,  kterým byl uložený rok potažmo dva roky vězení. Druhý článek je ale veliký  problém. Zaprvé se jedná o naprosto novou záležitost. Něco podobného se v  amnestijních zákonech ještě nikdy neocitlo. Zadruhé, a to je podstatnější  výhrada, nelze říct, že jakékoliv řízení musí skončit do osmi let a pak už je  nespravedlivé. Samozřejmě jsou taková, která trvají čtyři roky a už je to  dlouhé. Potom ale existují řízení, jako například H­System. Ta jsou tak  skutkově komplikovaná a je potřeba při nich vyslechnout tolik svědků a  poškozených, že není v silách soudců, aby řízení vedli rychleji.  Vzpomeňme si, že v této kauze soudci jen studie spisu trvala rok. Až potom mohl nařídit hlavní líčení. Když státní zástupkyně později psala odvolání,  vzalo jí to tři čtvrtě roku. Není se potom čemu divit,že jde o tak rozsáhlou a  dlouhotrvající věc.

Pan Jakl předevčírem opakoval, že těch osm let v článku římská dva se opírá o štrasburskou judikaturu. Jinými slovy řečeno, judikatura Evropského soudu  pro lidská práva podle pana Jakla rozhodla, že pokud řízení neskončí do šesti  let, nelze ho dál vést a mělo by být zastaveno.

To je nesmysl a lež. Štrasburský soud se takto nikdy nevyjádřil v obecné  rovině. Ano, v určitém případě je možné, že označil šest let jako dobu, která je  tak akorát. Toale bylo vázané na konkrétní případ. V jiném judikátu tento soud zkoumal případ, u něhož byla namítána délka řízení, které trvalo  déle než devět let. Nakonec řekl, že je to v pořádku, protože případ byl hodně komplikovaný. Popuzuje mě proto, že si prezidentská kancelář vymýšlí a  dezinformuje veřejnost. Ve výše popsaném vidím největší problém amnestie. Její  ostatní články nejsou nijak zvlášť chytré a propracované. Podívejte se třeba na  Slovensko, kde prezident amnestii udělil taky. Tam se dávala jen za neúmyslné  trestné činy.

U některých lidí v Česku, kteří nebyli ve vězení poprvé, se dá předpokládat, že  se do něj zase vrátí. Dopady lze těžko předvídat. Podmínka ročního trestu na  druhou stranu znamená, že amnestovaní nebyli ve vězení za závažnou trestnou činnost. O tom, proč prezident amnestii vyhlásil, se samozřejmě spekuluje. Do  hlav těch, kteří rozhodovali, nevidíme. Mluví se o uvolnění věznic. Jaký  skutečný účel ale měl článek římská dva, bych moc ráda věděla.

 

Zdroj: Brněnský deník, 4.1. 2013