Česká justice: Anketa: Jak hodnotíte plán prezidenta omilostnit Jiřího Kajínka?

Nad rozhodnutím prezidenta Miloše Zemana, který chce omilostnit doživotně odsouzeného Jiřího Kajínka, se pozastavila většina politiků. Nezarazilo ani nepohoršilo pouze bývalou nejvyšší státní zástupkyni a ministryni spravedlnosti Marii Benešovou (ČSSD). Naopak zástupci justice komentují prezidentův krok vlažně s tím, že jim jeho hodnocení nepřísluší.

Podle místopředsedy Senátu Jiřího Šestáka z klubu Starostů tím Zeman účelově odvádí pozornost od vládní krize. I někdejší ministr vnitra František Bublan (za ČSSD) má za to, že se tím prezident snaží „přebít“ své nynější potíže.

Šestapadesátiletý Kajínek, který byl odsouzen za dvě nájemné vraždy, je ve vězení 23 let. Zeman už má rozhodnutí o udělení milosti připraveno, aby ho podepsal po návratu z návštěvy v Číně. Před prezidentskými volbami v roce 2013 Zeman uvedl, že nebude udělovat milosti s výjimkou striktně omezeného okruhu humanitárních případů. „Prezident by udělením milosti porušil další ze svých slibů občanům,“ podotkl Šesták.

Benešová zdůraznila, že udělit milost je prezidentovo právo, a soudí, že Zeman tento krok zcela jistě bedlivě zvažoval. Benešová patří do Zemanova poradního týmu, uvedl ale, že Zeman s ní záležitost nekonzultoval. „V kauze byla řada pochybností, což ale nemůžu komentovat, protože jsem spis nečetla,“ uvedla Benešová. Spis ale podle ní přezkoumával z pozice ministra spravedlnosti nynější předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. „Asi tam bylo jeho doporučení,“ míní.

Benešová poukázala na skutečnost, že u Kajínka půjde o podmíněnou milost se sedmiletou zkušební dobou. „Není to nezajímavé řešení, musí si dávat pozor, aby se zařadil do řádného života,“ řekla Benešová.

Senátorka a bývalá ústavní soudkyně Eliška Wagnerová (za SZ) má za to, že „jde o úlitbu Kajínkovu fanklubu“. Podle ní je otázkou, proč Kajínek nežádá o podmínečné propuštění. Pokud by o ni mohl v dohlednu žádat, pak udělení milosti nebylo na místě. „Ponechávám stranou etické aspekty takového rozhodnutí,“ dodala.

Bublan by chtěl znát důvody Zemanova rozhodnutí. Pokládal by za chybné, pokud by chtěl takto zvrátit rozhodnutí několika soudů. „Na to jsou jiné opravné prostředky, to se neřeší milostí,“ uvedl. Milost podle Bublana může být zástěrkou, jak přikrýt vlnu nesouhlasu za postoje při řešení vládní krize.

„Prezident by měl především ústavním způsobem řešit vládní krizi. Možné udělení milosti mnohonásobnému delikventu a odsouzenému vrahovi považuji v této situaci za účelové odvádění pozornosti,“ uvedl Šesták.

Milost překvapila poslance za hnutí ANO Bronislava Schwarze. Podobně jako další politici poukázal na někdejší Zemanův příslib omezit milosti jen na humanitární případy. Bývalý policista Schwarz má sice pochyby o postupu vyšetřování v Kajínkově případu, což ovšem neznamená, že by říkal, že je nevinný.

S milosti pro Kajínka zásadně nesouhlasí poslanec KSČM Zdeněk Ondráček, jenž v minulosti rovněž působil u policie. „Někdo se tady staví nad roli spravedlnosti,“ řekl Ondráček. Podkopává se podle něho úloha nezávislé justice. „Otázkou je, co mu to má přinést,“ podotkl Ondráček na Zemanovu adresu.

Česká justice se čtyř respondentů zeptala na podrobnější názor na udělení milosti Jiřímu Kajínkovi.

– Co říkáte tomu, že prezident Miloš Zeman udělil milost Jiřímu Kajínkovi?
– Nevyjadřuje podle vás tímto aktem prezident nedůvěru justici, která opakovaně případ Jiřího Kajínka posuzovala?
– Nenastala podle vás doba omezit či zcela zrušit pravomoc prezidenta udělit milost

Luboš Dörfl, předseda KS v Ústí nad Labem

1 a 3. Pan prezident uděluje milost na základě své ústavou dané kompetence. Necítím potřebu jakkoli jeho rozhodnutí komentovat ani nemám za to, že by tuto kompetenci prezidenta bylo třeba omezovat.

2. Nepovažuji to za projev nedůvěry v justici, neboť od pravomocného rozhodnutí soudu uplynula velmi dlouhá doba a při udělení milosti pan prezident nepochybně hodnotí celou řadu okolností, které nastaly po tomto rozhodnutí soudu a konkrétně mi nejsou známy.

Jeroným Tejc (ČSSD), předseda Ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny

Udělení milosti po 20 letech trestu v jednom případě podle mého názoru nelze považovat za vyjádření nedůvěry v celou justici. Jsem nicméně rád, že Miloš Zeman nevyužívá institut milosti tak často a v takovém počtu případů jako jeho předchůdci Václav Klaus a Václav Havel. V případě Jiřího Kajínka navíc dones panuje řada pochybností.
Důvěru v justici a vůbec spravedlnost může daleko výrazněji ovlivnit užití abolice, tedy zásah do probíhajícího řízení. Jsem rád, že jsme přijali změnu Ústavy, kdy je pro takový zásah prezidenta potřebný souhlas předsedy vlády.
Nejsem pro omezení práva udělovat miosti prezidentem, neboť jsou situace, kdy je její využití vhodné. Nechci ani posuzovat, zda to je zrovna případ Jiřího Kajínka.

Miloslav Sedláček, předseda KS v Plzni

Krajskému soudu v Plzni ani mně jako předsedovi soudu nepřísluší hodnotit způsob, jakým pan prezident republiky vykonává své ústavní pravomoci při udělování milostí. Navíc veškeré informace mám zatím z tisku a milost ještě udělena nebyla (alespoň podle dostupných zpráv), nevím tak, zda například nepůjde o podmíněné udělení milosti dle § 369 tr. řádu.

Udělení milosti v obecné rovině není ve své podstatě vyjádřením nedůvěry vůči justici a jejímu rozhodování, jde primárně o akt milosrdenství. Případ Jiřího Kajínka, pokud je mi známo, opakovaně posuzoval nejen Krajský soud v Plzni, ale i Vrchní soud v Praze, Nejvyšší soud, Ústavní soud a snad i ESLP ve Štrasburku. S ohledem na tyto autority lze v odborné rovině prvotní rozhodnutí zdejšího soudu o vině jen obtížně zpochybňovat. Na tom podle mého náhledu nemůže nic změnit ani případné udělení milosti, ani motivy, na jejichž podkladě by bylo činěno.

Domnívám se, že instituty milosti a amnestie jsou zcela důvodně součástí právního řádu a není důvod na tom nic měnit, tím méně na základě jednotlivého případu.

Milan Tripes, předseda KS v Českých Budějovicích

Postup prezidenta nekomentuji, ani mi to nepřísluší – jedná se o ústavní právo, které prezident vykonává plně podle svého uvážení.
Nemyslím, že by aktem udělení milosti prezident vyjadřoval nedůvěru justici – koneckonců, milost (v tomto případě ve formě agraciace) je ze své podstaty udělována vždy pouze tehdy, jestliže jí předcházel odsuzující rozsudek soudu. Je tak vcelku zřejmé, že prakticky každé udělení tohoto typu milosti je svým způsobem kontroverzním aktem – v tomto případě o to více, oč mediálně známější kauzu se jedná.
Právo hlavy státu udělovat milost je institutem, který běžně náleží do ústavního pořádku právních států – nedomnívám se proto, že by bylo namístě je omezit, či dokonce zrušit (navíc v daném případě patrně nikoli proto, že by bylo zpochybňováno toto právo jako takové, nýbrž proto, že bylo vykonáno určitým způsobem a za určitých konkrétních okolností).

 

Zdroj: ceska-justice.cz, 14.5. 2017