Česká justice: Eliška Wagnerová o imunitě soudců: Kvůli přestupkům trpí prestiž celého Ústavního soudu

Přestupky ústavních soudců nabývají na četnosti i intenzitě. I proto bývalá ústavní soudkyně, předsedkyně Nejvyššího soudu a současná senátorka Eliška Wagnerová navrhuje, aby soudci přišli o tzv. přestupkovou imunitu a byli například za překročení povolené rychlosti posuzováni stejně, jako kterýkoli jiný občan. České justici v rozhovoru také řekla, že by byla pro zastropování věkové hranice pro výkon mandátu soudce Ústavního soudu.

Po volbách do Senátu se objevil evergreen těchto voleb a tím je otázka možného rušení Senátu. Pokud by došlo k tomu, že by se v Parlamentu otevírala Ústava, byla byste pro zapracování nějakých dalších změn? Jakých?

Především mám názor, že s Ústavou by se mělo hýbat co nejméně. A když už, mělo by jít o komplexní revize. To je ovšem požadavek, jak se zdá, politicky zcela neprůchodný. Dál budeme postupovat salámovou metodou, která je velmi zrádná. Někdy maličkost a její změna může posunout celý systém úplně jinam, než jak byl zamýšlen. Já nebudu propagovat žádné změny. Jeden návrh na změnu Ústavy nyní leží ve sněmovně a neposouvá se nikam. U některých bodů se divím, že je tam pan předkladatel Dienstbier dával. Nebylo to moc moudré. Pokud by se ale Ústava otevírala, byla bych pro to, aby se prodloužil mandát ústavních soudců na 12 let a nebyl opakovatelný.

Novela s tímto návrhem ostatně leží jako samostatný návrh v Poslanecké sněmovně, autory jsou poslanci TOP 09. Takže tento návrh byste podpořila?

Ano, ale předpokládám, že na tento návrh nedojde. Změnit by se měla také měla horní věková hranice pro ústavní soudce. V Evropě tyto hranice oscilují mezi 68 a 70 lety. Evropský soud pro lidská práva má nyní hranici 74 let a to kvůli kličce, kterou udělala Velká Británie. Osoba, která kandiduje, nesmí být starší než 65 let. Mandát je devítiletý. To už je pro mě maximum. Samozřejmě bude někdo namítat, že jsou osoby, které jsou plně schopné i ve vyšším věku, ale musí se vycházet z obecného průměru. Vždy budou výjimky, ale na obě strany. Například jeden soudce z Nejvyššího správního soudu musel skončit a nebylo mu ještě ani 60 let, trpěl tuším roztroušenou sklerózou.

Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský prý zase prosazuje, aby do této novely bylo zapracováno pravidlo, podle kterého by stávající končící soudce z ÚS neodešel, dokud by Senát neschválil jeho „nástupce“. Bylo by to užitečné?

To je německý model, který je výhodný, protože ústavní soud nepracuje v oslabení. My můžeme vzpomenout na zkušenost s Václavem Klausem, který Ústavní soud nechával personálně vyhladovět, což jsem zažila. To bylo skutečně kruté, když jsme v oslabení pracovali nejméně tři roky. Takže bych s takovým pravidlem souhlasila.

Navrhujete novelu zákona o Ústavním soudu, podle které by měli soudci přijít o tzv. přestupkovou imunitu. Je důvodem vaší aktivity nedávné překročení rychlosti soudce Radovana Suchánka, kterému strážníci v obci naměřili 93 km/hod nebo je za tím něco jiného?

To už bylo takové vyvrcholení. Přestupek, který zmiňujete, vzbudil značnou pozornost kvůli té výjimečně vysoké rychlosti. Já jsem zažila první i druhý Ústavní soud. Na prvním nebylo jediné kárné řízení. Byla to otázka prestiže soudců. V tom druhém už bohužel nějaká řízení byla, ale bylo to v případech, které nebyly tak intenzivní. Dvě z těch věcí byly dokonce zastaveny. Teď se mi zdá, že to nabývá na intenzitě. Potom se o tom píše v médiích a podle mého názoru tím trpí prestiž Ústavního soudu. A já na něj trpím. Mám velký zájem na tom, aby tady byly pokud možno pojistky, které by zaručily, že prestiž zůstane zachována.

Nejde ovšem jen o dopravní přestupky. Nepřijdou soudci i o určitou ochranu své nezávislosti?

Ano, ale veřejnost dráždí, když nejsou trestáni podle příslušných zákonů. Ono je také teoreticky možné v rámci kárného řízení soudci odejmout mandát. To je vlastně můj druhý důvod mého návrhu. Ne všichni jsou oblíbení, já jsem to zažila, když končil někdejší předseda ÚS (V roce 2003 vyzval Miloš Holeček Wagnerovou k rezignaci pozn. red). Odejmutí mandátu by samozřejmě bylo neproporcionální a nesmyslné, ale prostě ta hrozba tady je. Neříkám, že by se to stalo v této sestavě, ale musíme myslet do budoucna. Navíc když se rozhlédneme po Evropě tak vidíme, že se dějí všelijaké věci. Zákony se nepíší pro dobré časy.

Česká justice se na váš návrh ptala poslanců ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny. Marek Benda z ODS prohlásil, že „vaše starosti by chtěl mít“, čímž chtěl naznačit, že taková změna je v tuto chvíli zbytečná. Myslíte si, že problém s přestupkovou imunitou je tak naléhavý?

Četla jsem jeho vyjádření, i vyjádření pana poslance Blažka, který se k tomu staví podobně. Jestli je pro ně zbytečnost, že člověk chce dosáhnout toho, aby tady byla nastolena principiální rovnost mezi občany, tak pro mě to zbytečnost není.

Podobný krok teď ovšem činí i kárný senát Ústavního soudu. Nenecháte případné zrušení daného paragrafu na něm?

Jejich návrh má tu nevýhodu, že i kdyby prošel přes formální úskalí, tak oni mohou tu úpravu jen zrušit a nemohou nastolit to, co požaduji já, kdy by na tom ústavní soudci byli stejně jako poslanci a senátoři. Kdy totiž došlo k této disproporci? Když se měnila úprava pro zákonodárce. V té novele se na ústavní soudce zapomnělo, co si budeme povídat. A tím se to vymklo z kloubů. I ta úprava by měla demonstrovat, že ÚS je orgán na stejné rovině, jako obě komory Parlamentu. Byť musím připustit, že ústavní základ mají jen členové parlamentu, zatímco ústavní soudci jsou řešeni v zákoně o ústavním soudu. Ale to byl zase lapsus v Ústavě, že se na to zapomnělo. To je typické, že se tu vše dělá na koleně, Ústava je příkladem. I když ta dopadla na tyto podmínky nakonec ještě dobře.

Exekutor má nárok na vyplacení odměny za provedenou dražbu, konstatoval nedávno v nálezu Ústavní soud. Zrušil tak rozsudky Krajského soudu v Ostravě a Nejvyššího soudu, jehož rozhodnutí označil za „exces“ a „svévoli“. Co to podle vás znamená?

Že Ústavní soud považuje rozhodnutí Nejvyššího soudu za velmi špatné. Doktor Jirsa (soudce zpravodaj pozn. red.) asi měl svou představu od počátku a nyní řekl svůj názor takto tvrdě. Jde vždy o problém konkurence dvou pravd, střetu dvou úprav. Platí ovšem pravidla teoretická, které úpravě se má dát přednost. Zda se těmi pravidly zabýval nevím, skoro bych řekla, že ne. Nic takového jsem tam nezaznamenala.

Sám soudce zpravodaj Jaromír Jirsa ale uvedl, že problém je v tom, že si konkurují exekuční řád a insolvenční zákon.

Ano, ale na tohle pamatují právně teoretická pravidla, kdy se střetávají úpravy. Většinou platí „lex posterior derogat legi priori“ a další. A takto myslím on tu argumentační linku nevedl. V tomto smyslu považuji ten nález za praktický. Já bych k řešení tohoto problému přistoupila trochu jinak.

Nejde také tak trochu o rivalitu mezi Nejvyšším a Ústavním soudem? O té jako bývalá předsedkyně NS a soudkyně ÚS dobře víte.

Rivalita je především ze strany Nejvyššího soudu, protože Ústavní soud nemá proč ji v sobě mít. ÚS je ten, kdo promlouvá poslední a jeho názor platí. To je dostatečně uspokojivý stav. Formálně vzato, Ústavní soud promluví a Nejvyšší soud musí srazit patky a tak podle toho jednat. Bohužel se to vždy nastává. To je potom válka soudů. Ta, do které jsem kdysi sama zasáhla v trestním kolegiu. To je samozřejmě věc, která by se v právním státě neměla stávat. Ať si Nejvyšší soud myslí co chce, soudci o svých názorech mohou psát například články. Čtenáři si to přečtou, budou se stavět na tu nebo na onu stranu a možná když v budoucnu bude Ústavní soud rozhodovat, tak k takovým článkům přihlédne. Anebo taky ne. Stát a soudnictví je organismus, který je hierarchicky utvořen a tam nelze připustit, aby nebyl vyslechnut názor toho, kdo stojí na vrcholu pyramidy.

Co bych ale ráda zdůraznila, když dojde k této válce soudů, tak postižen je nakonec zákazník, tedy občan. To by si soudci měli uvědomovat.

Jaké jsou podle vás nyní nejpalčivější problémy obecné justice?

Budu zdrženlivá, protože už dlouhou dobu s ní nemám co dočinění, takže aktuální stav mi není úplně znám. Ale skoro bych si troufla tvrdit, že jsou to soudy, které jsou nedostatečně obsazené a je tam přetlak věcí, které se na ně hrnou, což je pro soudce enormní zátěž. Zvlášť, když to dělá člověk, který je zodpovědný. Když pak vidí tu haldu věcí, tak to je skutečně ke zbláznění.

Senátorka a bývalá ústavní soudkyně Eliška Wagnerová v Senátu Reprofoto: ČT
K tomu ale napomáhají i politici, mezi které teď patříte. Soudci často hovoří o tom, že je na ně někdy zbytečně přenášena agenda, kterou by mohly zvládat například úřady. Zmínit mohu například agendu Českého telekomunikačního úřadu – což bylo navrhováno opakovaně, byť to zatím neprošlo – nebo posuzování svéprávnosti.

Pokud se na soudy přenese taková agenda, tak by se měly vybavit novými lidmi, kteří by se jí věnovali. Nicméně si myslím, že soudců je poměrně dost. Ale říkám poměrně, protože se nedá argumentovat tím, co obvykle obvykle čtu v novinách nebo odborných časopisech, kde se říká: máme tolik a tolik soudců na hlavu, ve srovnání s tím. To není vypovídající argument. Vypovídající argument by byl: máme tolik a tolik soudců a na jednoho soudce připadá tolik a tolik případů. Pak mohu srovnávat, kolik věcí ti soudci stačí rozhodnout. K tomu je třeba brát také to, jak ti soudci Jsou vybaveni obslužným personálem, který se u nás horko těžko buduje. Teď jsem se dozvěděla, že na Nejvyšším soudu jsou na civilním kolegiu soudci, kteří mají tři asistenty. To už je opravdu porce. A přitom nejsou schopni zvládat agendu, takže je někde chyba. Na trestním kolegiu to běží báječně, to tak vždy bylo.

Nesouvisí to s tím, že k dovolání v civilních věcech dochází u stále více případů?

Myslím si, že ne. To bychom museli vidět čísla, abychom to mohli srovnávat. Rozhodně tam nepřijde tolik věcí, kolik chodí na Ústavní soud. Přesto jsme byli schopni na ÚS tu agendu zvládat. Teď tedy se třemi asistenty, předtím se dvěma a původně s jedním.

Jaký máte názor na současný návrh zákona o státním zastupitelství, který je asi už nyní u ledu, protože zůstal viset před prvním čtením v Poslanecké sněmovně. Podpořila byste ho?

Nemám teď v hlavě podrobnosti, ale budeme-li hovořit o vytvoření Speciálu, já bych ho asi ve stávající formě nepodpořila. Myslím si, a je to taková filozofická poučka a princip, že žádná moc nesmí být nekontrolovaná, protože se může zvrhnout.

A další změny v té navrhované úpravě? Zrušení vrchních státních zastupitelství byste podpořila?

To mi vůbec nevadí. Za první republiky, když se podíváte i do úprav v okolních státech, státní zástupce nemusel být organizačně navázán a přesně kopírovat soudní soustavu. V první republice u nejnižších soudních článků intervenovali státní zástupci, kteří začínali o patro výš.

Proč si myslíte, že v Senátu chybí právníci? Na ústavně právním výboru jste s kolegou Miroslavem Antlem posledním ostrůvkem právní profesionality.

Český Senát se v tomto vymyká při srovnání jak s Poslaneckou sněmovnou, tak se zahraničím. Například v Americe je mezi zákonodárci extrémně vysoké číslo právníků. U nás asi mají právníci jiné, lukrativnější příležitosti.

Jak to z vašeho pohledu ovlivňuje samotná projednávání zákonů?

Minimálně to spoluurčuje obsah diskurzu. Já často operuji Ústavou a Listinou, ale musím to říkat velmi srozumitelnými slovy. Role Senátu je ale především politická. Od zákonodárců nemůžete chtít, aby všeobecně ovládali právo. Konec konců, ani právníci neznají celý právní řád. Ten je dneska tak košatý, že to skutečně nedohlédne nikdo. Nakonec jsou v tomto směru všichni odkázáni na legislativce, kteří sledují provázanost s jinými předpisy.

Jak hodnotíte případ libereckého soudce Miloše Zbránka, který míří k Ústavnímu soudu. Bylo podle vás narušeno jeho právo na svobodu slova? Proti důtce, kterou mu uložil kárný senát Nejvyššího správního soudu se chce bránit u ÚS.

Samozřejmě i soudce má právo na svobodný projev. To je nepochybné. Z druhé strany je tu zákon o soudech a soudcích, který mu ukládá mimo jiné nesnižovat vážnost a důvěryhodnost justice jako takové. Tento zákon vlastně omezuje svobodu slova pro soudce. V Ústavě máme možnost omezit svobodu slova v zájmu nezávislosti a důvěryhodnosti justice, na rozdíl od Úmluvy. Ale v oblasti základních práv platí, že je třeba brát nejvyšší standard. Proto mě v tomto případě nezajímá Úmluva. Nicméně jsou zase práva jiných osob, která bezpochyby omezují svobodu slova každého.

Soudce Zbránek mimo jiné ve stížnosti argumentuje tím, že nikdo nevěděl, že dané články o migrantech píše soudce. Neobstojí tato námitka?

Já vím. Ale připusťme, že jistě byli i tací, kdo to věděli. Ti o tom mluví a upozorňují na to a další lidé už to mohou číst s vědomím, že jde o soudce. Soudce musí být zdrženlivý a musí mít trochu pomyslný náhubek, marná sláva. Ale zda v tomto případě už překročil tu míru zdrženlivosti, to si opravdu takto „z voleje“ netroufnu posuzovat. Člověk by pak musel velmi velmi pečlivě rozebrat a zamyslet se nad tím i z pohledu prejudikatury.

Eliška Wagnerová při oslavách státního svátku v Brně Foto: Facebook
Ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) sáhl vyhláškou na odměny exekutorů. Ti avizovali, že jsou proti její platnosti připraveni hájit se až u Ústavního soudu. I Nejvyšší soud v meziresortních připomínkách naznačoval, že by exekutoři mohli mít šanci na úspěch. Vyhláška totiž zvýhodňuje dlužníky. Co o tom soudíte?

Sama Exekutorská komora k Ústavnímu soudu nemůže jít. To by se k němu musel nějaký exekutor prosoudit nebo by museli najít poslance či senátora, který by to s nimi podal. Já sdílím názor ministra Pelikána potud, že exekutorské povolání co do výše právních nároků je to nejméně náročné. Samozřejmě jsou tam nároky organizační a další a mně se zdá, že odměny exekutorů jsou strašně vysoké. I Ústavní soud pozval do toho začal zasahovat, protože mu to tak připadalo.

A z právního hlediska, nezakládá vyhláška o snižování odměn jistou nerovnost před zákonem?

Já nevím, jak by byli znevýhodněni. Jde o soukromé podnikání. Je to i v rozhodnutích Ústavního soudu. Názor, který převážil je, že jde o soukromé podnikání, na které byl přenesen výkon státní moci v rozsahu výkonu rozhodnutí.

 

Zdroj: ceska-justice.cz, 5.11. 2016