Česká pozice: Státu může „vyhraná“ arbitráž ještě vyjít draho

 

Vítězství v arbitráži nemusí být vždy jednoznačnou výhrou. Obzvlášť pokud stát slaví úspěch jen díky procesním pochybením žalobce. Poprvé to zažívá Česká republika. Arbitráž s firmou Anglia Auto Accessories jí může přijít ještě hodně draho, i když se ministerstvo financí chlubilo velkým úspěchem nového arbitrážního týmu.

Vloni se Česká republika pyšnila, že vítězně ustála spor o stamiliony korun kvůli údajně zmařené investici do továrny na střešní nosiče pro auta. Teď arbitráži s firmou Anglia Auto Accessories a s jejími majiteli, otcem a synem Bustovými, čelí dle zjištění ČESKÉ POZICE znovu.

„Potvrzujeme informaci, že arbitráž společnost Anglia Auto Accessories a také pánové James Peter Busta a Ivan Peter Busta proti České republice skutečně opět zahájili,“ sdělil na dotaz ČESKÉ POZICE Radek Ležatka, mluvčí ministerstva financí, které v mezinárodních sporech republiku zastupuje. Nezaplacené náklady řízení

Ještě v říjnu loňského roku přitom ministerstvo mluvilo o velkém vítězství nového interního arbitrážního týmu, kterému se podařilo zvítězit „díky stanovení úspěšné procesní strategie“. Stockholmský rozhodčí soud, kam se britská firma obrátila, její nároky zamítl, protože opakovaně nezaplatila náklady řízení.
Kauza, v níž Anglia Auto Accessories žádá minimálně 200 milionů korun plus úroky a také náklady řízení, se začala odvíjet už v roce 1990.

„Nemám běžně 250 tisíc eur pod postelí. Švédskému arbitrážnímu tribunálu jsme posílali dokumenty, že už jsou peníze na cestě, ale to nestačilo. Podle arbitrů by šlo o zvýhodnění jedné strany. Nicméně nám řekli, že žalobu můžeme podat znovu, což jsme v lednu udělali,“ vysvětluje Ivan Peter Busta.

Tentokrát jeho syn James poplatky na účet švédské hospodářské komory odeslal. Svou část nákladů řízení pak dle informací ČESKÉ POZICE zaplatilo již i ministerstvo. „Jejich nároky budou projednány ve dvou oddělených řízeních. V probíhajících arbitrážích i v ukončených řízeních Českou republiku zastupoval interní tým ministerstva financí, který bude doplněn externím advokátem, který bude vybrán na základě veřejné zakázky,“ doplnil mluvčí úřadu.

Kauza, v níž Anglia Auto Accessories žádá minimálně 200 milionů korun plus úroky a také náklady řízení, které se již nyní šplhají ke sto milionům, se začala odvíjet už v roce 1990. Tehdy firma emigranta Busty uzavřela smlouvu o společném podniku s názvem Sprint s družstvem invalidů Kyjovan. Ten v Česku začal vyrábět střešní nosiče. Hned v témže roce se ovšem vyměnilo vedení Kyjovanu a novým manažerům se smlouva nelíbila. Prohlásili ji proto za neplatnou. Kyjovan chtěl totiž získat majoritu ve společném podniku, kde měl jen 45procentní podíl. Podjatí soudci

Spor dospěl před první tribunál – konkrétně před rozhodčí soud při Hospodářské komoře. Ten dal za pravdu britským investorům a přisoudil jim také odškodné 8,5 milionu korun. „Mezitím ovšem naši továrnu Kyjovan zlikvidoval, zmizely i některé stroje,“ tvrdí Busta senior.
Všichni soudci hodonínského soudu se prohlásili za podjaté a z kauzy se vyvlékli.

Přesto spolupráce pokračovala. Anglia Auto Accessories si nakonec od společného podniku továrnu najala a výrobu si řídila sama. V areálu si pronajímala také sklady. Kyjovan, který mimochodem před třemi lety skončil konkurzem, se ovšem k placení pokuty neměl. Anglia tak přisouzené miliony chtěla vymáhat soudně.

Nicméně všichni soudci hodonínského soudu se prohlásili za podjaté a z kauzy se takto vyvlékli. Na přelomu tisíciletí, kdy se to odehrálo, jejich postup razantně kritizovala tehdejší šéfka Nejvyššího soudu a dnes senátorka Eliška Wagnerová. „Přes různá odvolání a stížnosti až u Ústavního soudu nikdy nebylo v tomto případě rozhodnuto o exekuci majetku kvůli přiznanému odškodnému,“ uvádí Busta první příklad špatného postupu českých úřadů, který předkládá k posouzení arbitráži ve Stockholmu.

Spory mezi Anglií a Kyjovanem na přelomu tisíciletí ještě eskalovaly. V roce 2000 totiž pracovníci Kyjovanu zabavili ve skladech Sprintu zboží, jehož hodnotu Busta vyčísluje na 99 milionů. Tehdejší šéf Kyjovanu Josef Půček v dobovém tisku zdůvodňoval zabavení zboží nutnou opravou skladu a nesplácenými dluhy Sprintu. „Když jsme následně zboží od policie, která celou dobu byla nečinná, dostali zpět, chyběly věci za 70 milionů,“ přibližuje druhou rovinu sporu ve Stockholmu Busta.

Zda mají Bustovi nárok na odškodné, teď musejí posoudit arbitři. Stát i britská firma již „svého“ rozhodce jmenovali. Šéf tribunálu bude teprve ustanoven. Rozhodnutí se očekává do půl roku.

 

Zdroj: Ceskapozice.cz, 18.3. 2015