ČT 1: Oběti na slepé koleji

Marek WOLLNER, moderátor:
Už osmým rokem čekají oběti tragédie ve Studénce na verdikt soudu, kdo může za pád mostu na trať. Zemřelo tehdy osm lidí, další necelá stovka byla zraněna. K případu se vracíme, protože oběti už ztrácejí víru ve spravedlnost. Určení viníka je základem pro pozdější nárok na odškodnění. Toho se postižení zatím domáhají jen obtížně. Přitom České dráhy už odškodnila stavební firma Eurovia. Jak jsme zjistili, částka dosáhla více než padesáti milionů korun. Více Silvie Kleková.

Marie ANDERLOVÁ, matka Jakuba:
Představte si, že mám schované noviny, co se stalo, ta hrůza, před sedmi lety.

Silvie KLEKOVÁ, redaktorka:
Vy jste si to schovala?

Marie ANDERLOVÁ, matka Jakuba:
Mám to schované pro svoje, pro svého syna. Nechce o tom vůbec mluvit.

Jiří BULUŠEK, otec Jana:
To nikdy nevymizí, to, co se mu stalo. Promiňte. To, to prostě, to se nedá zapomenout.

Urszula LITWIN, matka Lidie:
Není tady, a už nikdy nebude. Někdo by se měl omluvit za to, co se stalo. Není tady.

osoba /záznam linek 112 a 155, 8. 8. 2008/:
Dobrý den, prosím vás okamžitě zastavte dopravu na Českých drahách ve směru na Studénku i ze Studénky. Spadl tady most, prosím vás, hodně rychle.

osoba /záznam linek 112 a 155, 8. 8. 2008/:
Naboural se tady vlak.

osoba /záznam linek 112 a 155, 8. 8. 2008/:
My to přebíráme, už vysíláme sanity, ano?

Silvie KLEKOVÁ, redaktorka:
Když projíždíte Studénkou, tak naskočí nebo už nenaskakukjí nějaké vzpomínky?

Jan BULUŠEK, účastník nehody:
Mi to nedělalo úplně problémy, protože já si z té nehody takhle nic nepamatuju, takže vyloženě s tím, s jízdou vlakem problém nemám. Ale je fakt, že si třeba častěji všímám, když vlak rychleji brzdí, nebo něco podobného. Jezdím do Prahy, protože studuju vlastně robotiku na ČVUT.

Silvie KLEKOVÁ, redaktorka:
Tehdy Jan Bulušek studoval na ostravském gymnáziu a 8. 8. 2008 jel do Prahy na koncert Iron Maiden. Při nárazu vlaku do spadlého mostu málem zemřel. Týdny bojovali lékaři o jeho život. V nemocnici byl sedm měsíců. Domů se vrátil po svých, dá-li se to tak říct.

Pavlína BULUŠKOVÁ, matka Jana:
Všecko se změnilo, vlastně úplně, úplně ty nejbanálnější věci. To, že prostě Honza jinak, on vystoupá po schodech, ale je to úplně něco jiného. Řešíme daleko víc, jestli je třeba námraza, jestli je sníh. Už se mu to stalo, ne samozřejmě schválně, ale že do něj prostě někdo omylem strčil, spadl a měl naražené prostě ty pahýly. To jsou opravdu jako takové jak kdyby banality, ale to naprosto převrátí člověku život jako.

Jiří BULUŠEK, otec Jana:
Každé dva roky, když Honzovi dělaj protézy, tak prostě prochází nějakým, nějakým obdobím, než, než vlastně si na novou protézu zvykne. Jakmile se vyskytne nějakej zdravotní problém, tak on si třeba nebude moct obout protézu a nebude moct chodit, takže on vlastně má i vozíček.

Jan BULUŠEK, účastník nehody:
Když zrovna tam není nějaký problém, já nevím, nějaký otlak nebo něco takového, tak, tak na tom většinou vydržím celý den, že to ráno nasadím, večer sundám.

Jakub ANDERLA, účastník nehody:
Třeba když to srovnám s mojí situací, tak to je, tak to já jsem na tom úplně dobře, že. Ale tady jde spíš o to, o ten, ten pocit, který vás prostě tíží jako furt.

Silvie KLEKOVÁ, redaktorka:
Ani pětadvacetiletý Jakub Anderla z Vítkova s kamarády na koncert do Prahy nedojel. Jeden z nich zemřel na místě. Jakub se léčil asi půl roku. Opustil školu, musel nechat sportu.

Marie ANDERLOVÁ, matka Jakuba:
Štěstí v neštěstí, jak se říká. Zlomené obratle tři, vykloubená, vykloubené rameno, vlastně měl ten krunýř. Nechodil. Nechce o tom vůbec mluvit. Cokoliv, co se týká tady toho neštěstí, tak nechce.

Silvie KLEKOVÁ, redaktorka:
Takže teď udělal jenom výjimku?

Marie ANDERLOVÁ, matka Jakuba:
Vy…, udělal, no. Já jsem ho přemluvila, ať se trošku to, protože se mu ulevilo.

Jakub ANDERLA, účastník nehody:
Někdo řekne, jo, už je to sedm let, už jsi na to zapomněl. Ale to právě že ne. A nejhorší je, jak se to vrátí v těch snech. Ty sny jsou prostě naprosto živé a bojím se jít kolikrát spát prostě. Večer to na vás dolehne prostě. A furt se to ve vás drží prostě, furt je to ve vás a nejde před tím uniknout prostě.

Silvie KLEKOVÁ, redaktorka:
Tragédie rychlíku Comenius byla tragédií mezinárodní. Mezi osmi zemřelými byla hned trojice cizinců. Studentka Lidia pocházela z polské obce Swilcza téměř u ukrajinských hranic a pro její rodinu je to všechno dodnes velmi těžké.
Dobrý den, Silvie Kleková, Česká televize. Jaká byla vaše dcerka?

Urszula LITWIN, matka Lidie:
Byla usměvavá, plná života. Tak si ji všichni pamatují.

Silvie KLEKOVÁ, redaktorka:
Dá se říct, co bylo pro vás v průběhu těch sedmi let nejtěžší?

Urszula LITWIN, matka Lidie:
Vánoce bez ní. Všechny svátky. Každý den, každý den nám chybí.

Michal LITWIN, bratr Lidie:
Lidka byla o dva roky starší. Když se dívám na její hrob, tak první, co mě napadá, že je to nesmysl.

Urszula LITWIN, matka Lidie:
Lída končila biologii na Jagellonské univerzitě. Měla dělat doktorát, měla spoustu plánů. A taky studovala bohemistiku. Byla tak okouzlená Českem, až tam zůstala, a nevrátila se.

Silvie KLEKOVÁ, redaktorka:
Třiadvacetiletá Lidka studovala v Krakově. Právě odtamtud vyjížděl rychlík, kterým jela s kamarády na výlet do Olomouce.

Urszula LITWIN, matka Lidie:
To jsou poslední fotky, na kterých je Lidka. A tohle je úplně poslední.

Silvie KLEKOVÁ, redaktorka:
Jak to změnilo, jak to ovlivnilo život vaší rodiny?

Urszula LITWIN, matka Lidie:
Onemocněli jsme.

Michal LITWIN, bratr Lidie:
Všechno bylo velmi složité. Museli jsme zařizovat spoustu věcí. I naše firma byla v podstatě paralyzována. Všichni jsme se zabývali odchodem Lidky.

Silvie KLEKOVÁ, redaktorka:
Otec zemřelé Lidie, který sám podniká ve stavebnictví, nás čekal v nemocnici v nedalekém Rzeszówě. Nedávno podstoupil závažnou operaci.

Kazimierz LITWIN, otec zemřelé Lidie:
Dříve jsem měl železné zdraví, před těmi šesti lety se začalo měnit. Nikomu bych nepřál, aby musel vybírat rakev pro své dítě.

Silvie KLEKOVÁ, redaktorka:
Komunikovat s institucemi v Česku není pro rodinu snadné. Navzdory vzdálenosti i jazykové bariéře se snaží od počátku sledovat průběh soudu.

Kazimierz LITWIN, otec zemřelé Lidie:
Chtěli bychom se konečně dozvědět, kdo je viníkem, protože ve stavebnictví je to buď dobře, nebo špatně. Buď za to může ten, nebo onen.

Silvie KLEKOVÁ, redaktorka:
Chyby, které vedly ke zřícení mostu, rozplétá trestní senát Soudu v Novém Jičíně šestým rokem. Stojí před ním deset obžalovaných z obecného ohrožení. Pět z firmy Bögl a Krýsl, jeden její spolupracovník, tři z Eurovie, dříve ODS – Dopravní stavby, a mostní technik Správy silnic Moravskoslezského kraje. Vinu nikdo z nich necítí a většina před soudem nevypovídá.

Kazimierz LITWIN, otec zemřelé Lidie:
Je to jako v té české komedii Nikdo nic neví.

Silvie KLEKOVÁ, redaktorka:
Zatím tedy není možno říct, proč ten most spadl.

Jaromír PŠENICA, předseda senátu, Okresní soud v Novém Jičíně:
My to zatím, abychom, abych byl konkrétní, nevíme. Znalci mají na to svůj názor, ale vždy tedy, musím říct, takový, podle toho, kým byli přibráni.

Silvie KLEKOVÁ, redaktorka:
Ke čtyřem posudkům od obžaloby i stavebních firem proto přibude pátý, který si na jaře zadal novojičínský soud. Znalecký ústav bude s pomocí materiálových zkoušek zkoumat, zda stavebníci použili správné podpěrné konstrukce.
Podle našich informací si Technická univerzita v Pardubicích vyžádala zálohu čtyři miliony korun na vypracování posudku. Už ji dostala a je už zřejmé, kdy by ten posudek mohl být hotov?

Jiří VESELÝ, předseda Okresního soudu v Novém Jičíně:
Já se obdivuji vašim informacím. Je pravda, že Technická univerzita psala o čtyřech milionech, ale teď jsme ve fázi, kdy chceme specifikovat náklady. Ten údaj berte jako předběžný, nikoliv definitivní.

Silvie KLEKOVÁ, redaktorka:
A investovat do dalšího posudku, tentokrát u znalce na Slovensku, se podle svého zmocněnce chystá i firma Bögl a Krýsl.

Radek ONDRUŠ, zmocněnec firmy Bögl a Krýsl:
Je v zájmu i trestního i civilních soudů, aby ta věc byla postavena na skutečně jednoznačně odborně vyřešených otázkách.

Silvie KLEKOVÁ, redaktorka:
Troufáte si odhadnout, kdy by mohl být rozsudek potom?

Radek ONDRUŠ, zmocněnec firmy Bögl a Krýsl:
Tak, doufám a předpokládám, že příští rok. Já bych si přál v první půlce, no.

Igor KRAJDL, místopředseda Krajského soudu v Ostravě:
Kauza samozřejmě již trvá delší dobu, ale při kontrolách, které krajský soud provádí, nebyly zjištěny žádné závažné průtahy.

Silvie KLEKOVÁ, redaktorka:
Některé oběti tragédie čekají nejen na spravedlnost. Náhradu škody vyplatily cestujícím České dráhy, podle občanského zákoníku. A pokud chtějí poškození vyšší odškodné, jsou v tomto případě odkázáni na civilní soud.
Pokud budou určeni viníci, tak ti poškození potom můžou vymáhat škodu, nebo můžou se soudit s kým?

Jiří VESELÝ, předseda Okresního soudu v Novém Jičíně:
S jejich zaměstnavatelem. Za tu škodu neodpovídají obžalovaní, ale jejich zaměstnavatelé.

Pavlína BULUŠKOVÁ, matka Jana:
My jsme vlastně chtěli, jestli by šlo vlastně vymáhat nějaké odškodné po Českých drahách, a ať oni si to potom vymáhají po viníkovi. Ale byli jsme odkázáni na to, že až bude prostě soudem určen viník.

Tereza SCHEJBALOVÁ, mluvčí Ministerstva spravedlnosti ČR:
Civilní soud sám jinak postupovat v tuto chvíli ani nemůže. Civilní soudy skutečně postupují v souladu se zákonem, když nejprve čekají na výsledek trestního řízení.

Silvie KLEKOVÁ, redaktorka:
Ještě jsme měli takovou zákeřnou otázku, jestli se může stát, že nikdo z těch obžalovaných nebude odsouzen, protože se to nepodaří rozklíčovat?

Jaromír PŠENICA, předseda senátu, Okresní soud v Novém Jičíně:
Bez komentáře.

Silvie KLEKOVÁ, redaktorka:
Jenom mě potom zajímalo, na koho by se obrátili ti poškození.

Eliška WAGNEROVÁ, bývalá ústavní soudkyně; senátorka /nestr./:
Já se domnívám, že ten postup je naprosto vadný. Tady je především otázka odpovědnosti těch drah a vyložení toho, co je to vlastně, když dojde k té škodě prostě při tom provozu, tedy toho, České dráhy pro mě jsou velmi ve hře.

Petr ŠŤÁHLAVSKÝ, mluvčí Českých drah /23. 5. 2011/:
Lze konstatovat pouze skutečně to, že České dráhy odškodní na základě soudního rozhodnutí, které musí být nezpochybnitelné, protože České dráhy nejsou viník této události a budeme veškeré škody uplatňovat vůči viníkům této události.

Silvie KLEKOVÁ, redaktorka:
A skutečnost je taková, že Městský soud v Praze na nic nečekal a projednává už v roce 2011 žalobu pozůstalých rodičů dívky, která zemřela ve Studénce. Rodina stála od počátku o mimosoudní dohodu. České dráhy ji odmítaly.

Klára SLÁMOVÁ, advokátka pozůstalých:
My jsme žalovali o ochranu osobnosti, a proběhlo několik stání. Nakonec došlo k uzavření mimosoudní dohody vlastně s Českými drahami. Bohužel k obsahu té dohody nejsem oprávněna se vyjadřovat.

Silvie KLEKOVÁ, redaktorka:
České dráhy to potvrdily až na opakovaný dotaz a upřesnily stav dalších čtyř žalob. Dráhy už vyplatily jedno odškodné za ztížení společenského uplatnění, další žaloba je nepravomocně zamítnuta kvůli promlčení. Ve dvou případech se v Novém Jičíně čeká na pravomocné skončení trestního soudu. Právě i u dnes pětadvacetiletého Jana Buluška.

Jan BULUŠEK, účastník nehody:
Předpokládal jsem, že to probíhá jinak. Tady tohle to mě trošku nemile zaskočilo, no.

Pavlína BULUŠKOVÁ, matka Jana:
Bude potřebovat nějaké bydlení, které bude přizpůsobené jeho potřebám. Je otázka, jak to bude mít se zaměstnáním, jak bude živit případnou rodinu.

Jiří BULUŠEK, otec Jana:
Tím, že on vlastně nemá kotníky, jsou bionické kotníky, a pokud se ceny nějakým způsobem neposunuly, tak jeden bionický kotník stojí čtvrt milionu.

Silvie KLEKOVÁ, redaktorka:
Přitom České dráhy už mají své jisté. Firma Eurovia se s nimi dávno dohodla na úhradě vzniklých škod i nákladů na odškodnění cestujících.

Iveta ŠTOČKOVÁ, mluvčí Eurovie:
Existuje mimosoudní dohoda mezi Českými drahami a naší pojišťovnou o způsobu úhrady majetkových i nemajetkových záležitostí, a to jak budoucích, tak minulých.

Silvie KLEKOVÁ, redaktorka:
A jaká je tedy celková částka, kterou vám Eurovia vyplatila?

Kateřina ŠUBOVÁ, mluvčí Českých drah:
Tuto částku my nesdělujeme s ohledem na to, že ještě stále běží spor s dalšími subjekty, kteří, s kterými jsme se mimosoudně nedohodli.

Silvie KLEKOVÁ, redaktorka:
Výši částky jsme zjistili s pomocí zákona o svobodě informací. České dráhy, které vyčíslují škodu na sedmdesát sedm milionů korun, dostaly už od zhotovitele stavby, firmy Eurovia, padesát jedna a půl milionu.

Eliška WAGNEROVÁ, bývalá ústavní soudkyně; senátorka /nestr./:
Tím spíš, když tedy vlastně tím plnili a oni už něco dostali od toho, no, tak proč teďko nemůžou oni plnit těm poškozeným, ty dráhy?

Silvie KLEKOVÁ, redaktorka:
Ani odškodné dané zákonem zatím od Českých drah nepřevzali rodiče zemřelé Polky Lidie. Dvě stě čtyřicet tisíc pro pozůstalého rodiče, sto sedmdesát pět tisíc pro sourozence, i příspěvek na pohřeb, který je pro katolíky v Polsku velkou a nákladnou událostí, v nabídnuté písemné formě odmítli.

Kazimierz LITWIN, otec zemřelé Lidie:
Doufal jsem, že přijde někdo a řekne: Promiňte. To zase tak moc nestojí. Chtěli jsme si o tom nejdřív v klidu promluvit, můj zmocněnec navrhoval schůzku. A myslím, že odškodnění, které ČD nabízejí, neodpovídá tomu, co jsme museli vynaložit.

Kateřina ŠUBOVÁ, mluvčí Českých drah:
Tam je komplikovaná komunikace s rodinou. Ona nedodala ještě všechny nutné pod…, podklady pro to, aby byla odškodněna.

Silvie KLEKOVÁ, redaktorka:
Navíc již uplynuly některé lhůty a polská rodina tak možná za smrt dcery nedostane nic. Zmírnit následky tragédie měly cestujícím pomoci i částky od stavebních firem. Eurovia rozdala asi tři a půl milionu, firma Bögl a Krýsl asi tři čtvrtě milionu. Soudy většina lidí předem vzdala.

Jakub ANDERLA, účastník nehody:
Já se nechcu s nikým do konce života handrkovat a tahat se po soudech a řešit nevyřešitelné jako. To se, k tomu by se měl stát postavit čelem a tenhle problém vyřešit za lidi, prostě za obyčejné lidi, kteří jsou poškození, kteří do toho nevidí.

Igor KRAJDL, místopředseda Krajského soudu v Ostravě:
Samozřejmě je otázkou, zda v těchto výjimečných případech by nemělo dojít ke změně tohoto zákona a zda by stát neměl převzít například po nějaké době řízení celou náhradu škody, kterou poškození v podstatě v této věci účtují, a poté ji vymáhat.

Urszula LITWIN, matka Lidie:
Žádné peníze nám ji nemůžou nahradit, žádné. Ale mělo by se to nějak vyřešit, aby už takhle neumírali další lidé. Kvůli nějaké nedbalosti.

 

Zdroj: ČT1, Reportéři ČT, 7.12. 2015