ČT24: 65 let Rádia Svobodná Evropa

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor:
V dnešní Devadesátce se zabýváme médii, a to nejen proto, že si dnes připomínáme den svobodného tisku, ale tak proto, že své pětašedesáté výročí slaví právě letos a právě v těchto dnech Svobodná Evropa. Pro jedny štvavá vysílačka, pro druhé hlas svobody. Jaká byla historie této rozhlasové stanice, to přichází do Devadesátky připomenout Petr Obrovský. Vítej, Petře.

Petr OBROVSKÝ, redaktor:
Dobrý večer. Rádio Svobodná Evropa je tak trochu produktem studené války. Podnět k jeho založení dala americká vláda už v roce 1949 a o 2 roky později 1. května 1951 začalo rádio vysílat z Mnichova. V éteru zazněla slavná věta: „Volá hlas svobodného Československa, rozhlasová stanice Svobodná Evropa.“ Prvním šéfredaktorem byl známý novinář Ferdinand Peroutka.

Ferdinand PEROUTKA, ředitel čs. redakce Rádia Svobodná Evropa /Zdroj: archiv ČRo/:
Z vůle a z příspěvku 16 milionů amerických občanů byla vybudována tato stanice. To národ podává ruku národu.

Petr OBROVSKÝ, redaktor:
Svobodnou Evropou ale prošly i další výrazné osobnosti československého exilu, třeba polistopadový ministr kultury Pavel Tigrid nebo písničkář Karel Kryl. Rádio bylo nástrojem, jak k lidem v totalitním Československu a dalších zemích východního bloku dostat svobodnou žurnalistiku. Komunistické vládě se to ale nelíbilo a nasadila rušičky, aby příjem vysílán zkomplikovala. V roce 1988 to ale nakonec vzdala. Provoz rušiček byl energeticky náročný a drahý. Větší nebezpečí než rušičky představovaly východní tajné služby. V únoru 1981 vybuchla v mnichovské budově Svobodné Evropy bomba. Výsledek – 3 vážně zranění. Nálož údajně nechala nastražit rumunská tajná služba. Mezi redaktory se taky pohybovala řada agentů, z řad StB proslul hlavně Pavel Minařík, v sedmdesátých letech v rádiu pracoval jako hlasatel. Po pádu železné opony americký Kongres omezil financování, v roce 1995 se vysílání přestěhovalo z Mnichova do Prahy a sídlem se paradoxně stala budova, která byla symbolem bývalého režimu, sídlo Federálního shromáždění. Tady je tehdejší vyjádření prezidenta Václava Havla.

Václav HAVEL, bývalý český prezident /“21″, 8. 9. 1995/:
Vytváří jakési konkurenční prostředí pro naše rádia, nastavuje laťku nějak, že má určité profesionální zkušenosti, dělají tam lidé, kteří dlouho byli v zahraničí a kteří se umějí pohybovat v prostředí nezávislého tisku a může to být i lecjaká inspirace pro naše sdělovací prostředky.

Petr OBROVSKÝ, redaktor:
Až v roce 2009 získala Svobodná Evropa moderní budovu na pražském Hagiboru postavenou doslova na míru. Z objektu, který patří k nejstřeženějším v Česku vysílá dodnes a pro koho vlastně vysílá? Tak předně češtinu už na vlnách Svobodné Evropy neuslyšíte. Česká redakce skončila v roce 2002. Rádio se postupně přeorientovalo na jiné oblasti světa. Pořád se ale jedná o země s omezenou svobodou médií. V Evropě je to Rusko, Ukrajina nebo Bělorusko, a taky Balkán, v Asii pak bývalé sovětské republiky, Kavkaz, Střední a Dálný východ, například Irák, Írán, Pákistán nebo Afghánistán. Celkem 23 zemí, 28 jazyků, 25 milionů posluchačů. Před 2 lety začala Svobodná Evropa denně připravovat i půlhodinové televizní zprávy pro rusky mluvící diváky.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor:
Veškeré aspekty fungování Svobodné Evropy připomenul Petr Obrovský. Petře, díky za to. A s námi teď, připomínám, stále sedí ve studiu jeden z bývalých redaktorů Svobodné Evropy Petr Brod a zároveň máme tu čest také přivítat ve vysílání další ženu, kterou formovalo vysílání Svobodné Evropy, také další pracovnici Svobodné Evropy v Mnichově, Eliška Wagnerová je s námi. Dobrý den.

Eliška WAGNEROVÁ, bývalá redaktorka RFE; senátorka /nestr. za SZ/:
Dobrý večer.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor:
S dovolením, pane Brode, já začnu u vás. Vy jste nastupoval do Svobodné Evropy coby dlouholetý pracovník BBC, proč tento přechod? To bylo obvyklé?

Petr BROD, první polistopadový zpravodaj RFE v Praze; publicista; bývalý redaktor RFE v Mnichově:
Nebylo to výjimečné, přede mnou například přišli z Londýna do Mnichova do Svobodné Evropy Egon Lánský a Zuzana Friedová-Preissová. Opačným směrem se ty přechody také občas konaly, zvláště v padesátých a v šedesátých letech, takže to nebylo výjimečné. My jsme se do značné míry považovali za sesterské organizace nebo každopádně za média, které vysílala s podobným účelem, ovšem trošku jiným stylem a v trošku jiném rozsahu. A co se týče mého přechodu, tak ten měl řadu důvodů. Jedním z nich byl ten, že BBC tehdy v těch osmdesátých letech zaujímala poměrně opatrný postoj vůči událostem ve východní Evropě, což souviselo také s tím, že byla blíže jaksi britské zahraniční politice možná v určitém směru než Svobodná Evropa, rozpočet BBC pocházel z rozpočtu britského ministerstva zahraničí a jeho činitelé občas tlumili to, co považovali za excesy hlavně východoevropských redaktorů BBC. Na druhé straně Svobodná Evropa umožňovala daleko hlubší pohled do otázek, které mě zajímaly, měla víc vysílacího času a takže nakonec u mě zvítězila ta touha se do toho pustit pořádně takříkajíc, do toho vysílání pro Československo. To vysílání BBC pro Československo v mnohých ohledech nebylo specificky střižené na posluchače v Československu, nemohlo se tolik například věnovat vnitropolitickému vývoji v Československu, jako to dělala Svobodná Evropa.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor:
Paní Wagnerová, já předpokládám, že vaše zkušenost je trochu jiná, ta iniciační zkušenost, protože vy jste přicházela do Svobodné Evropy jako původně právnička, jak se to lišilo od vzpomínek pana Broda možná?

Eliška WAGNEROVÁ, bývalá redaktorka RFE; senátorka /nestr. za SZ/:
No, tak, já jsem především nebyla nikdy zaměstnaná ve Svobodné Evropě nastálo, jakýsi stálý job jsem tam nikdy neměla. Já jsem vždycky byla v té poloze freelance jako svobodného spolupracovníka. No, já jsem samozřejmě dělala úplně jinou agendu, než dělal pan Brod. V takovém tom nejlepším období jsem spolupracovala s Jaroslavem Dreslerem, který dělal kulturní rubriku a v té tedy také referoval o různých knihách, které v Německu vycházely nebo vůbec tedy na Západě. Referovalo se o různých statích zajímavých, které vycházely v německých a jiných zahraničních médiích a bylo potřeba je zpracovávat. Byly z oblasti politologie, ale i literaturu jako takovou a tak dále, tak to jsem dělala. No, bylo to jednou týdně dvacet minut.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor:
Paní Wagnerová, já se přiznám, že samozřejmě z logiky věci si bohužel vysílání tehdejší Svobodné Evropy nemůžu pamatovat, ale dočetl jsem se, že i vaší agendou byla právní poradna, jestli to můžu takto definovat. O co šlo, prosím, konkrétně?

Eliška WAGNEROVÁ, bývalá redaktorka RFE; senátorka /nestr. za SZ/:
No, to bych neřekla, to byla si nějaká teda ne úplně správná informace, možná trošku zkreslená. No, tak pochopitelně, že jsem si vybírala věci, kde tedy měl, měl ten právní, právní jakýsi aspekt, hrál nějakou roli, že jo, to je jasný, ale, ale že bych dělala poradnu, top rozhodně ne, to ne, to ne.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor:
Tak své informace si upřesním, děkuju za upozornění. Pane Brode, vy jste už naznačoval, že samozřejmě BBC nemohla dostatečně pokrýt to, co se dělo v Československu. Jak ale vlastně pracoval redaktor Svobodné Evropy, když ani on neměl přímý přístup na území, o kterém vlastně byl nucen referovat?

Petr BROD, první polistopadový zpravodaj RFE v Praze; publicista; bývalý redaktor RFE v Mnichově:
Tak ten redaktor měl nebo ta redaktorka měli přístup k obrovskému množství materiálů, jednak tady byl samozřejmě československý tisk, který docházel poměrně spolehlivě do Mnichova, a také zde byly zdroje zpravodajských agentur. My jsme se samozřejmě mohli také koukat na to, co například do světa posílá ČTKa, Československá tisková kancelář. My jsme měli lidi, kteří se specializovali na odposlouchávání a zachycování pro nás zajímavých informací z československých médií, z rozhlasu a z televize. Ty dostávali jednotliví redaktoři v přepisu, to bylo každý den, byl to štos materiálů a k tomu samozřejmě potom přicházely ještě západní zdroje, západní zpravodajské agentury, několik z nich, ty největší Associated Press, Reuters, Agence France-Presse, Deutsche Presse-Agentur, a tak dále a naše kanceláře, které byly v několika velkých městech západní Evropy a ve Spojených státech, nám posílaly přehledy tamních médií, hlavně tedy tištěného zpravodajství komentáře těchto novin, jejich zpravodajství z východní Evropy a tak dále, takže těch pramenů bylo hodně a situace se začala už vlastně před mým příchodem na podzim 1987 podstatně měnit v souvislosti s takzvanou perestrojkou a s tím, že i československý režim byl vystaven určitému tlaku se nějak otevřít, takže například telefonní spojení s Československem tehdy fungovalo už poměrně dobře a z československé strany takříkajíc automaticky, to znamená, že člověk se nemusel přihlásit v Československu o mezinárodní rozhovor u nějaké ústředny, ale prostě už mohl volit to číslo, které my jsme samozřejmě vysílali Svobodné Evropě a mohl například na záznamník zanechat nějakou zprávu i anonymně. A tento proud informací postupně sílil, až v roce, řekl bych, právě, když jsem přišel, tak řekněme v letech 1988 až 1989 se z toho stal mocný proud …

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor:
Kvůli možná stopce pro rušičky, je to tak?

Petr BROD, první polistopadový zpravodaj RFE v Praze; publicista; bývalý redaktor RFE v Mnichově:
Také, ano, což přišlo koncem roku 1988, ale především lidé ztráceli ty obrovské existenční obavy, které v předcházejících letech měli z jakéhokoli kontaktu se západními médii.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor:
Tak obavy československých občanů, to je jedna věc, ale co obavy samotných pracovníků Svobodné Evropy, paní Wagnerová? Jak vlastně vypadala atmosféra v rádiu, které bylo automaticky vlastně nepřítelem socialistické společnosti a do jehož společenství se samozřejmě snažili také infiltrovat agenti, což na případu kapitána Minaříka už tedy historie prokázala? Měli jste obavy z toho, kdo vlastně mezi vámi působí?

Eliška WAGNEROVÁ, bývalá redaktorka RFE; senátorka /nestr. za SZ/:
No, tak, pochopitelně, že ta kauza kapitána Minaříka tam zanechala jakousi, jakési echo, takže pochopitelně, že se tam kladly otázky, kdo tedy by mohl eventuálně a tak a ono tam skutečně posléze se ukázalo, i byl takový člověk, ale prostě samozřejmě ta atmosféra, ono to byla do jisté míry ponorka, protože ti lidé se tam tedy scházeli mezi sebou a byl to přeci jenom omezený okruh, okruh lidí, tak taková atmosféra je poměrně, bych řekla, příznivá pro i bujení nějakých takovýhle spekulací spíš, než že by měl někdo nějaké informace. Ale jinak já jsem se tedy přátelila s lidmi a zejména tedy s jedním člověkem, Rudolf Skukálek, to byl člověk ze slovenské redakce, to byla československá redakce, ale rozdělená, že jo, na českou, slovenskou, a ten byl právě, ten patřil mezi ty tři zraněné. No, tak od něho jsem samozřejmě slyšela to, jak to tam tedy bouchlo a jak to celé vypadalo a musím říct, že toho člověka to tedy poznamenalo na zbytek života.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor:
Ano, vy mluvíte o útoku, který se odehrál v roce 81.

Eliška WAGNEROVÁ, bývalá redaktorka RFE; senátorka /nestr. za SZ/:
Ano.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor:
Jen, prosím, pro zajímavost, když už tedy Svobodná Evropa sídlila v Praze v bývalé budově Federálního shromáždění, tak jsme viděli ohromná bezpečnostní opatření, ony slavné obrněné transportéry, které stály před budovou. Jak vlastně vypadalo zabezpečení v Mnichově?

Petr BROD, první polistopadový zpravodaj RFE v Praze; publicista; bývalý redaktor RFE v Mnichově:
No, tak, já nevím, já, jestli si to dobře pamatuji, tam vlastně nebylo až zas nějaké takové veliké. Samozřejmě tam byla vrátnice, ale jinak do té budovy člověk měl celkem přístup vlastně volný. Já jsem tam dojížděla na kole, že, do toho rádia a nebyl tam veliký, tam prostě žádní ozbrojenci a nějaké takové manévry kolem toho, kolem té budovy se tedy nekonaly, alespoň já jsem je tedy nezažila.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor:
Pane Brode, prosím váš pocit z toho, že vlastně pracujete téměř pro nepřítele státu, kdykoli tedy agenti, i třeba z východních rozvědek, mohli nějakým způsobem infiltrovat vysílání. Nechci říkat kdykoli, ale evidentně se to dělo, vy jste měl obavy třeba i o svůj život, o své blízké?

Petr BROD, první polistopadový zpravodaj RFE v Praze; publicista; bývalý redaktor RFE v Mnichově:
Ne, to jsem neměl, ale možná, že je to dáno tím, že, jak říkám, jsem přišel do budovy Svobodné Evropy pracovat v roce 1987, kdy už ty změny, které se odehrávaly na východě, byly tak citelné, že jsme všichni cítili, že stojíme před nějakými historickými událostmi a také ta intenzita útoků proti Svobodné Evropě, už tehdy, těch propagandistických, těch verbálních, poněkud zeslabovala, takže já jsem takový ten pocit přímého fyzického ohrožení neměl.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor:
Paní Wagnerová, prosím ještě na závěr, vy jste posléze tedy novinářské kariéry zanechala, nicméně dá se nějak definovat to období strávené ve Svobodné Evropě, pro vás znamenalo, co ve vás zanechalo?

Eliška WAGNEROVÁ, bývalá redaktorka RFE; senátorka /nestr. za SZ/:
No, tak bylo to jednoznačně obohacení pro mě, protože to byla úplně jiná práce a seznamovala jsem se s materiály, které byly pro mě taky nesmírně obohacující, protože to byly texty z různých dalších oborů, tam začal můj zájem vlastně o tu politologii, kterou jsem potom tady studovala dál, a tak dál, ale tak rozhodně obohacení, velké obohacení.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor:
Paní Wagnerová, mockrát díky, že jste byla s námi, přejeme hezký večer.

Eliška WAGNEROVÁ, bývalá redaktorka RFE; senátorka /nestr. za SZ/:
Děkuji. Na shledanou.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor:
Pane Brode, ale přeci jen na vás ještě jedna krátká otázka. Ptá se divák Ondřej, že Rusko nedávno obvinilo Rádio Svobodná Evropa z šíření protiruské propagandy. Jak se vlastně Svobodná Evropa vypořádává s podobnými případy? Asi nemáte, pravda, aktuální informace třeba z posledních měsíců a let, ale co třeba z porevolučního působení?

Petr BROD, první polistopadový zpravodaj RFE v Praze; publicista; bývalý redaktor RFE v Mnichově:
Tak Svobodná Evropa musí znovu a znovu trpělivě vysvětlovat, že pokud její redaktoři, teď mluvím tedy o Rádiu Svoboda, protože mluvíme o vysílání v ruštině, tedy Rádio Svoboda musí znovu a znovu trpělivě vysvětlovat, že pokud kritizuje poměry v Rusku, tak to neznamená útok na Rusko a protiruskou propagandu, prostě lidé jako Putin a Medveděv nejsou automaticky celé Rusko. Oni se snaží samozřejmě vystupovat jakoby skutečně obyvatelé Ruska, to nejde jenom o ruský národ, ale také o ty poměrně velké národy, které žijí v Ruské federaci, jako by oni všichni stáli stoprocentně za vládou, která používá poměrně autoritářské metody, ale to víme, tomu tak není a já nevím, abych citoval z poslední doby, zvláště výrazný případ vraždy jednoho z opozičních vůdců Borise Němcova. Ta situace v Rusku je skutečně velice komplikovaná, a to, že Putin se ztotožňuje s Ruskem, ještě neznamená, že okolní svět by měl přijímat tuto perspektivu. Nemůže z podstaty věci.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor:
A to, tomuto tématu se budeme věnovat už za pár vteřin. Zatím mockrát díky, pane Brode, že jste s námi.

 

Zdroj: ČT24, 3.5. 2016