ČT24: Rozhovor s Eliškou Wagnerovou

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Česká justice podle statistiky ministerstva spravedlnosti v posledních čtyřech letech zrychlila. Někde ovšem problémy s délkou řízení přetrvávají. Nejhorší situace je na Chomutovsku a Ústecku. Proč právě tam? A jsou rozhodnutí českých soudů předvídatelná? A jak se Senát staví k novele ústavního zákona o zbraních? Zeptám se předsedkyně ústavní komise Senátu Elišky Wagnerové, která je v brněnském studiu České televize hostem Interview ČT24. Dobrý den.

Eliška WAGNEROVÁ, senátorka /nestr. za SZ/:
Dobrý den.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Paní senátorko, ministr spravedlnosti Pelikán se dnes pochlubil, že soudy v civilním řízení zrychlily podle statistik jeho úřadu v posledních čtyřech letech o třetinu. Vyřešila se tím podle vás skutečně ta největší slabina české justice?

Eliška WAGNEROVÁ, senátorka /nestr. za SZ/:
No, já nevím, já jsem tedy nečetla tu statistiku ministerstva spravedlnosti, ale četla jsem takovou analýzu, kterou dělal jeden brněnský právník. A z té tedy vyplývá, že naopak soudy poněkud zpomalily ve srovnání mezi lety 15 a 16, jo. Takže…

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Tahle ta statistika by měla být za poslední čtyři roky. Ministr Pelikán říkal, že tam ale zůstávají velké rozdíly, protože třeba na Chomutovsku a v Ústecku trvá soudní řízení až desetkrát déle než v těch nejrychlejších okresech. Čím to je, že zrovna Chomutovsko a Ústecko je tím nejbolavějším místem?

Eliška WAGNEROVÁ, senátorka /nestr. za SZ/:
Tak ona to je určitě jakási historická zátěž těchto dvou okresů, protože tam dlouhou dobu ty okresy byly totálně nenaplněny soudci. Nevím, jak je to dnes, jestli už tam je dostatek soudců, ale dlouhou dobu prostě tam nebyl dostatek soudců a to byl ten nejhlavnější problém. Tam to bylo skutečně dost až trýznivé zřejmě být soudcem u těchto soudů, protože to neskýtalo vůbec žádnou naději, že by se z toho ten dotyčný soudce mohl nějakým způsobem dostat, i když bude pracovat od rána do večera a od večera do rána. No, tak, říkám, je to historická zátěž. A nebo…

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
A je ta rychlost soudních rozhodnutí to největší bolavé místo v české justici?

Eliška WAGNEROVÁ, senátorka /nestr. za SZ/:
Víte, paní redaktorko, já už v justici nejsem a tak bych teda nechtěla vynášet nějaké kategorické soudy, protože opravdu vlastně těch vstupních informací nemám už dostatek. Takže to je opravdu obtížné říct. Ale určitě ta rychlost soudních řízení přetrvává jako problém, protože… A především, co přetrvává jako problém je tedy ten výrazný rozdíl mezi jednotlivými soudy. To je… Ano, mezi tím… Musíme činit rozdíly mezi různými řízeními – civilní řízení, tam je to mnohem větší problém, než v řízeních trestných, ale problémy jsou i v opatrovnických řízeních, kde je to obzvlášť citlivé. No a tedy pokud opravdu ty rozdíly jsou pětinásobné nebo…

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Až desetinásobné…

Eliška WAGNEROVÁ, senátorka /nestr. za SZ/:
Nebo dokonce až desetinásobné… Tak to je opravdu docela problém, protože člověk si soud nemůže vybrat.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
A co předvídatelnost soudních rozhodnutí? Mám jako občan jistotu, že když se můj případ dostane k okresnímu nebo k soudu prvního stupně v jednom městě, že na druhém konci republiky by rozhodl soud stejně?

Eliška WAGNEROVÁ, senátorka /nestr. za SZ/:
Obávám se, že ne vždy. Obávám se, že ne vždy, což je tedy taky veliký problém. Ale to je dáno zase bych řekla ve zvýšené míře teď tím, že se tak obměnily ty základní kodexy. Že jo, trestní zákoník byl, je relativně nový… No ale především teď je tedy ten civilní kodex, který je tedy opravdu nový…

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Takže není ustálená justiční praxe?

Eliška WAGNEROVÁ, senátorka /nestr. za SZ/:
Není ustálená… Tak. Není ustálená judikatura. Ono taky málo věcí prošlo opravdu už, až tedy tím nejvyšším soudem, který by měl judikaturu sjednocovat. Takže obávám se, že v tomto ohledu ta předvídatelnost není taková, jaká by měla být. A přitom předvídatelnost práva, to je součást tedy vlastně jakési výsledné spravedlnosti toho řízení.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa v rozhovoru pro týdeník Respekt řekl, že soudní soustava u nás je nevyrovnaná, že úplně v pořádku je polovina soudů. Souhlasíte s tím jeho odhadem?

Eliška WAGNEROVÁ, senátorka /nestr. za SZ/:
Tak, znovu opakuji, já nemám úplně přesné informace. Ale pravda je, budu-li vycházet jenom z těch délek řízení, a to už právě ponechávám stranou, tedy tu rozkolísavost judikatury, ale skoro bych řekla, že asi bude mít pravdu, protože zejména na těch větších soudech, okresních nebo obvodních, se stává, že tedy dokonce judikatura je rozkolísaná uvnitř toho soudu. Což jsem viděla teda takové případy. Dokonce ti lidi byli příbuzní. Jednomu ten případ skončil způsobem X a druhému Y a přitom tedy se soudili u jednoho soudu prakticky o tentýž případ, jo, o tutéž věc a skončili každý jinak. Takže to je veliká bolest, určitě ano. Ale…

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Takže, kdybychom vycházeli z toho, že to je fakt, tak jedna půlka je v pořádku a u té druhé si tedy nemá člověk dělat naději, že bude jeho případ rozhodnut spravedlivě, rychle?

Eliška WAGNEROVÁ, senátorka /nestr. za SZ/:
Takhle bych to nechtěla snad tvrdit, protože ono u těch pomalejších soudů se třeba rozhoduje lépe obsahově, jo, já nevím, to opravdu bychom museli analyzovat případ od případu a jakákoliv paušalizace by byla zavádějící.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Tak se pojďme podívat na jeden konkrétní případ, který je velmi sledovaný, a to je kauza Davida Ratha, kde byl velký problém v tom, jak soudy vykládaly to, jestli je možné použít odposlechy nebo ne. Protože u jednoho soudu bylo řečeno jasně, ano, odposlechy pořízené tím způsobem jaké byly pořízeny, je možné použít jako důkaz. Odvolací soud diametrálně odlišně rozhodl, že ne, a musel to rozhodovat až Nejvyšší soud. Je to v pořádku takhle diametrálně odlišné názory na jednu věc?

Eliška WAGNEROVÁ, senátorka /nestr. za SZ/:
Tak v pořádku to jistě není. Ale zase, je pravda, že i v tomto směru, tedy, kdy lze nařídit, za jakých podmínek lze nařídit odposlech, že to je přesně ta materie, kde se tedy i judikatura a vůbec názory právní vyvíjejí, jo. To znamená, já bych to tak nedramatizovala. Když prostě obvodní soud, nebo okresní soud rozhodne nějak, nebo respektive krajský v tomto případě, a tedy ten odvolací tedy vrchní v tomto případě rozhodne zase jinak, jo… To jako bych opravdu tak nedramatizovala a že tedy potom by měl sjednocovat názor Nejvyšší soud? No to je jeho úloha, jo. Takže to je v pořádku. Tam v tom, u toho Davida Ratha, tam skutečně šlo o to, jak dalece a hluboce má být odůvodněn ten příkaz k odposlechům, nebo ten návrh na odposlechy. Zda tedy lze vyjít jenom z toho, co tedy dodá státní zástupce a v podstatě to překopírovat. Já osobně se domnívám, že to překopírovávání není v pořádku. Soud prostě není kopírovací mašina. Soud si musí udělat jasno tak, aby to pro něj bylo věrohodné. Pro něj bylo věrohodné. Ale tady to začíná na úplném počátku. Tady opravdu není úplně vyjasněno, jak vysoký stupeň podezření musí být dán, aby byly ty odposlechy nařízeny, a zároveň, jak hluboce má být odůvodněno to, že to musí být právě a jenom odposlechy, které mají jaksi tu důkazní situaci projasnit, anebo zda není možno sáhnout k jiným důkazům, které budou méně invazivní, pokud jde o to soukromí těch potenciálně obviněných, nebo posléze obžalovaných osob.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Jak vy osobně se díváte na odposlechy? Je to v pořádku, když nějaké odposlechy uniknou třeba ze spisu, nebo že se o nich dozví veřejnost? Jsou někdy v nějakých odůvodněných případech ve veřejném zájmu, nebo je to chyba, že se ty odposlechy dostanou na veřejnost? Protože jsou věci, které by se možná vůbec nedostaly ven, kdyby nebylo odposlechů, které někdo pustil ven.

Eliška WAGNEROVÁ, senátorka /nestr. za SZ/:
To máte samozřejmě pravdu, i takové věci se mohou stávat, ale zásadně… Víte, tedy pravda je, že v této zemi se s odpuštěním všechno rozkecá, jo, a všechno vynese. Tady jaksi stavět cokoliv na nějakém a nechci říct utajení, ale na nějaké diskrétnosti, to je veliký problém, to je veliký problém. A totéž tedy je vlastně ve vztahu k těm odposlechům. Já se domnívám, že přijde na to, kdo to pustí ven, jo. Že mohlo by být i legitimní, když to pustí tedy ten obviněný, respektive jeho právní zástupce, protože právě to může být v jeho zájmu, v zájmu obhajoby. Já vím, na co narážíte, že tam byl jeden spor o to, zda to tedy má zůstat někde viset na tom webu nebo nemá viset, já už nevím, o co šlo, ale něco takového, tedy taková kauza byla. Já se domnívám, že prostě, že prostě, že prostě to samozřejmě zveřejněno být může, obviněným.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Sněmovní vyšetřovací komise bude zítra projednávat jiné úniky informací, a to z vyšetřovacích spisů, což vyšlo najevo v souvislosti s nahrávkami Andreje Babiše. Jak se díváte na tenhle případ?

Eliška WAGNEROVÁ, senátorka /nestr. za SZ/:
Tak sněmovní vyšetřovací komise, to je tedy opravdu úplně zase jiná káva. To je prostě marná sláva, ať se bude tvářit sebeodborněji, tak to zůstane politickým orgánem. A opět, máme už i z minula zkušenost, že z těchto komisí obvykle věci unikají. Vzpomeňme si na kauzu teda když byl premiérem pan Paroubek a když tam došlo k úniku tedy těch informací ze spisů, které byly sbírány na něj, že jo. Tak to jako bohužel, bohužel. To je prostě…

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Mají tedy smysl takové komise nebo podle vás vůbec ne?

Eliška WAGNEROVÁ, senátorka /nestr. za SZ/:
No, já bych se teď nikoho nechtěla dotknout, ale přijde na to, smysl, jako jaký účel vlastně chcete, nebo k jakému účelu mají sloužit. Že by si dělaly ambici, že by ony vyšetřily určitou věc lépe než to posléze může vyšetřovat soud, tak to si tedy opravdu nemyslím, jo, to si opravdu nemyslím. No, takže je to nakonec vždycky politikum.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Pojďme teď do Senátu, protože Senát bude rozhodovat o ústavní novele o držení zbraní, která velmi lehce prošla Sněmovnou. Pojďme si teď poslechnout argumenty poslanců, kteří tu novelu podpořili.

Roman VÁŇA, poslanec /ČSSD/:
Samozřejmě obrana a bezpečnost je základní povinností státu, ale na druhé straně musíme otevřeně říct, že zajistit bezpečnost v každé chvíli, každému člověku, na každém místě opravdu nejde a že zapojení občanů do zajišťování bezpečnosti České republiky je významný prvek, je to nový pilíř zajišťování bezpečnosti státu. A to je významná, opravdu významná věc.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Tak v ústavní komisi tahle novela narazila. Vy jste dokonce ve svých argumentech pro to, aby neprošla, řekla, že jsou karikaturou rázu švejkovského. Proč?

Eliška WAGNEROVÁ, senátorka /nestr. za SZ/:
No protože, jestli si někdo představuje, že občané by měli se podílet na obraně státu, tam je ten účel v tom zákoně deklarovaný jako obrana státu, tak nějakými pistolemi nebo podobně přece nelze očekávat, že pokud, a teď to ani slovem nechci přivolávat, kdyby došlo k nějakému útoku na Českou republiku, že by to byl útok vedený konvenčními zbraněmi. A potom by si tedy, myslím si, ti, co drží i legálně zbraně, tak by těžko, těžko mohli prostě takovému útoku nějakým způsobem čelit. Jinými slovy, já se domnívám, že tedy vlastně tady je spíš představa, že se bude chránit vnitřní bezpečnost. A z toho já mám obavy. A k těm obavám mě vede jednak zkušenost z doby před rokem 89, víme, co byli lidové milice, jo, víme, že tedy prostě… ale i ty měl stát pod kontrolou… Ale já prostě se domnívám, že modernímu státu náleží monopol násilí.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Ale to asi nikdo nezpochybňuje, ale co je špatného na tom, že Ústava zaručí lidem, že můžou držet, nosit a použít legálně drženou zbraň k obraně státu?

Eliška WAGNEROVÁ, senátorka /nestr. za SZ/:
No, co je špatného na tom? Že totiž ten člověk si bude vyhodnocovat sám, co už je obrana státu a co není obrana státu. A teď si představte, že by takový člověk měl si vyhodnocovat situaci v případě, že by zde došlo k nepokojům rázu toho, co byly v Hamburku? Jo? Tak to já si opravdu nedovedu představit tu řež, ke které by došlo.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
A vy obecně jste názoru toho, že by lidé měli mít zbraně, že to je bezpečnější pro jejich bezpečí, pro okolí, nebo že by se měli spíš odzbrojovat?

Eliška WAGNEROVÁ, senátorka /nestr. za SZ/:
Tak já jsem… Já nejsem militarista, jo, čili já žádnou zbraň nemám ani ji nechci mít, takže můj názor na to je tento. Ale z druhé strany já neberu nikomu to, aby měl zbraň pro svou vlastní obranu. Ale pak prosím pěkně adekvátní zbraň a ne tedy útočné zbraně. A o to jde, ta směrnice evropská, které se vlastně chce Česká republika tímto přijetí ústavní novely tedy vyhnout, sice ten účel toho přijetí nebyl nikdy poctivě deklarován, ale tak co čteme v médiích, co říká ministr vnitra, tak je evidentní, že je to tento účel, vyhnout se prostě té evropské regulaci… Ale ta směrnice neodzbrojuje občany.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Pojďme si poslechnout, co říká ministr vnitra, protože on taky tvrdí, že tenhle ústavní zákon může podpořit Českou republiku v té žalobě, kterou chce Česko proti té evropské směrnici podat. Pojďme si poslechnout ministra vnitra.

Milan CHOVANEC, ministr vnitra /ČSSD/:
Ten zákon nám může pomoci jak v implementaci té směrnice, tak nám může pomoci jako signál směrem k evropským orgánům. Může to podpořit i žalobu, s kterou jsme přišli. Takže to není zbytečný zákon.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Může nebo nemůže? Protože ani na tom se právníci neshodnou.

Eliška WAGNEROVÁ, senátorka /nestr. za SZ/:
Víte co, já nevím, ale spíš bych řekla, že nemůže. Spíš bych řekla, že nemůže. A jedno je jisté. Je to prostě potenciálně nebezpečný zákon. A to, co tvrdím teď, tak opírám o pravdu, a já se vám teď trochu uteču trochu z té otázky, ale je to nutné, opírám o to, že tady existuje například spolek, který si říká Českoslovenští vojáci v záloze, který prostě nesouzní s politikou českého státu, zahraniční, má výhrady proti NATO, má výhrady proti Evropské unii. Cvičí se zbraněmi, které lidi, kteří se ve zbraních vyznají, na rozdíl ode mě, označili, že to jsou opravdu velmi útočné a velmi nebezpečné zbraně. No a tento spolek tedy prostřednictvím některých, dobře konkrétně jednoho člověka, se vyjadřoval tedy velmi útočně a podobně. Čili tito lidé, když by se měli dostat k tomu, že si budou vyhodnocovat, kdy zasáhnout, jak zasáhnout, jo, kteří mají úplně jinou prostě politiku, orientace na Rusko, nikoliv tedy právě na opravdu věrnost NATO a Evropské unii, no tak já z toho mám děs. A to je pro mě prostě ten nejdůležitější, ale nejdůležitější argument proti tomu.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
A do jaké míry může Evropská unie zasahovat do oblastí obrany a bezpečnosti státu? Podle vás je ta směrnice, která zpřísňuje držení legálních zbraní v pořádku? Protože ta směrnice byla přijatá v důsledku nějakých teroristických činů, ale všichni, kteří kritizují tu směrnici, tak tvrdí, že žádný teroristický čin nebyl spáchán legálně drženou zbraní. Má smysl tahle směrnice?

Eliška WAGNEROVÁ, senátorka /nestr. za SZ/:
No, podívejte se, takhle, já to nevím, jestli žádný teroristický čin nebyl spáchán legálně drženou zbraní. To opravdu nevím, ale je pravděpodobné, že skutečně jsou to zbraně nelegálně nabité, to je tedy klidně možné. Nicméně, znovu opakuji, tam je ten podtón, jo, ten podtón, že lidé, kteří žijí, to obyvatelstvo na území státu, prostě pokud by mělo být vyzbrojeno kulomety, div ne tedy, jo, tak je prostě samo to obyvatelstvo potenciálně nebezpečné. Navíc, podívejte se, víme, že, ano, člověk, který získá zbraň a zbrojní průkaz, tak je jistě vyšetřován lékařsky, potvrzení potřebuje a tak dále. Ale psychický stav se mění pozvolna a nenápadně. A takový člověk, jsme to viděli v tom Uherském Brodě, pak může napáchat obrovských škod, ale obrovských škod a pokud, čím bude ta zbraň útočnější, čím bude jaksi efektivnější, tak tím větší škody tedy napáchá. A to si myslím, že za tím vším taky může stát.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Čím si vysvětlujete tu lehkost, jakou ta ústavní novela prošla Sněmovnou? Protože pro ni hlasovali poslanci ze všech různých stran.

Eliška WAGNEROVÁ, senátorka /nestr. za SZ/:
Já tomu upřímně řečeno nerozumím, ale opravdu nerozumím, protože naše senátní komise pro ústavu se tím návrhem zákona ústavního zabývala dvakrát. Poprvé jsme vzkázali po náměstkovi panu ministru vnitra, že opravdu by měl znovu zvážit a předkládat tedy tuto novelu. Neuposlechl, předložil ji. Tak nyní, minulý týden, komise přijala už tedy usnesení, které tedy zasílá na všechny možné strany, a to usnesení prostě nesouhlasí s tou směrnicí.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
A jak odhadujete, že dopadne hlasování v Senátu?

Eliška WAGNEROVÁ, senátorka /nestr. za SZ/:
No, já to radši neodhaduju, protože jisté je, že v Senátu je hodně myslivců. Ale znovu opakuju, myslivecké zbraně nikdo nikomu nebude brát, ani z té Evropy. Je tam… Nevím, nevím, opravdu nevím. Orpavdu nevím, ale vím jedno, že se budu snažit dělat maximum pro to, aby prostě tato novela přijata nebyla, protože ji opravdu považuju za ostudnout.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Další věc, která prošla Sněmovnou, dokonce už ji podepsal i prezident, je novela cizineckého zákona, která zpřísňuje podmínky pro cizince, kteří žijí v Česku, omezuje právo na sloučení rodin, dokonce tam ubírá i právo na soudní přezkum rozhodnutí. Zákon už podepsal prezident, ale váš kolega senátor, pan Láska, řekl, že připravuje ústavní stížnost. Připojíte se k té ústavní stížnosti?

Eliška WAGNEROVÁ, senátorka /nestr. za SZ/:
Ano, určitě. Teda uvidíme, jak bude formulována, což ale vím asi jak bude, protože s ním jsem v kontaktu a mluvíme o tom spolu, takže ano, připojím se k nim. Připojím se k nim, protože…

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
A důvod?

Eliška WAGNEROVÁ, senátorka /nestr. za SZ/:
No důvod je ten, že já skutečně vidím v některých těch ustanoveních protiústavnost už teď, jo. To je prostě nepochybné. Například tedy to ustanovení, které říká, že tedy to řízení se zastaví v případě, že cizinec je propuštěn z detence dřív než soud stihne rozhodnout, tak že musí soud řízení zastavit a že ten cizinec tedy nemůže se domoci toho, aby se pokračovalo dál a zjistilo se, zda tedy v té detenci byl oprávněně, neoprávněně, což mu blokuje tedy případný nárok na náhradu škody, ale to je materiální vyjádření. Ale jisté je, že, podívejte se, naše listina, tuším je to článek 36 odstavec 2, říká, že, dobře že mohou být sice vyloučena ze soudního přezkumu určitá rozhodnutí, ale nesmějí být vyloučena ta rozhodnutí, která se dotýkají tedy základních práv, jo. A omezení na svobodě, tak to je prostě dotčení toho jednoho z nejdůležitějších základních práv. Potom další tedy věci. Když se tam říká, jaksi se přímo ukládá jako jedna jediná možnost, že tedy ten člověk má být… tam není vyhoštění… ale prostě že mu nebude prodloužen pobyt, nebo nebude dokončeno to řízení pobytu, když se dopustí nějakých i drobných pochybení. Tak to se domnívám, že rovněž je tedy velký problém, protože každý trest, a toto je trest, tak ten musí být proporcionální. Musí být proporcionální. A Václav Láska zmiňoval v Senátu případ takového mladého páru, ona byla Češka, on byl Tchajwanec, no tak byl tady na studentské vízum, seznámil se s touto dívčinou, nejdřív spolu žili, pak se dokonce vzali, no a jak už to tak bývá, chlapec se asi víc věnoval rodině než studiu, takže studium ukončil, ovšem neoznámil to na patřičných úřadech. No a když ty se o tom dozvěděly, tak prostě ukončit pobyt a ven. V té době, kdy se to odehrálo, tak on mohl tady odtud ještě žádat tedy znovu o nové vízum a tak dál a tak dál. Dnes podle té nové úpravy on by musel odjet na Tchajwan a tam odtud si požádat znovu tedy o vízum, což si myslím, že je pro mladé manželství docela i finančně náročné.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Ještě k jedné věci a to jsou různé zákazy, příkazy, kontroly, například kontroly na šlapadlech, jestli lidé nepijí alkohol, že to je potenciálně nebezpečné nebo zákazy sezení mimo laviček, které teď zrušil ústavní soud. Není těch zákazů a příkazů ze strany státu už příliš?

Eliška WAGNEROVÁ, senátorka /nestr. za SZ/:
Já se domnívám, že je. Že je. Stát prostě nemůže všechno jenom zakazovat a přikazovat. Prostě tady, víte, ano, samozřejmě, on se musí snažit udržovat pořádek, ale musí nalézt vyváženou míru mezi tím, aby zajišťoval pořádek a řád, a mezi tím, aby existovala ta autonomie, vůle jednoho každého, tedy ten skutečný prostor pro svobodu jednotlivce, aby si svůj osobní život spravoval způsobem, který považuje za náležitý a jemu prospěšný, a tak dál.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
A ještě jedna poslední otázka, prosím stručnou odpověď. Na některých koupalištích třeba v západních Čechách platí zákaz burkin, tedy plavek, které používají muslimky při koupání, zahajuje celé tělo… Byla byste pro zákaz, anebo proti? A prosím stručně.

Eliška WAGNEROVÁ, senátorka /nestr. za SZ/:
No já bych byla proti, protože mě prostě připadá jako vyloženě až nemravné požadovat po ženách, aby se odhalovaly, jo? A to je přesně ono. Pokud by to nemělo tedy hygienické důvody, ale i ty hygienické důvody, to je prostě… Pokud jsou to skutečně burkini, nejsou to nějaké, já nevím, prostě nějaký hábit jako takový, tak v tom nevidím problém.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
Říká Eliška Wagnerová. Děkuju za to, že jste byla hostem Interview ČT24.

Eliška WAGNEROVÁ, senátorka /nestr. za SZ/:
Na shledanou. Děkuji.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka:
A vážení diváci, děkujeme za pozornost. Povídejte se na Události. Hezký večer.

 

Zdroj: ceskatelevize.cz, 17.7. 2017