ČT24: Ústavní soud o dorovnání platů soudcům

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor:
Nejprve ale k problematice platů soudců. Ústavní soud dnes řekl, že soudci nemají nárok na zpětné dorovnání platů a zrušil tak část verdiktů soudu Nejvyššího. Ten předloni otevřel soudcům cestu ke zpětnému dorovnání příjmů kvůli tomu, že v minulosti dostávali nižší násobek průměrné mzdy. Nebudeme ale parafrázovat, víc už soudce zpravodaj.

Vladimír SLÁDEČEK, soudce zpravodaj, Ústavní soud:
Ten respekt vyvolal především ten poslední nález, spisová značka 2013, kde bylo tedy řečeno, že vlastně nelze zpětně se domáhat jaksi aplikace toho vyššího koeficientu. Je ta především rozpor s článkem odstavec 2 ústavy, to, že jsou závazné nálezy Ústavního soudu pro všechny orgány veřejné moci, což implikuje i rozpor s právem na spravedlivý proces podle článku 31 odstavec, 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod. To je podstata. Myslím, že ještě důležitá byla věc, otázka aktivní legitimace České republiky a Okresního soudu Brno-venkov, která byla také podobně rozebrána a kladně posouzena. Ono se to netýká té dohody, je tam ta dohoda o narovnání a pak je tam určitá část soudců, které si vlastně nepodepsali tu dohodu a soudí se, to na to nemá vůbec žádný vliv tenhle ten nález. Tady jde pouze o ten koeficient, jo, čili to je, ty spory asi budou pokračovat dál zřejmě.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor:
Složitá řeč paragrafů, kterou se muselo prokousat plénum Ústavního soudu právě v této otázce. My naštěstí dnes v Devadesátce máme kvalifikovaného průvodce právě tímto právním bludištěm. Celý večer tu s námi bude a na otázky diváků bude odpovídat emeritní soudce Ústavního soudu Stanislav Balík. Pane doktore, vítejte, dobrý večer.

Stanislav BALÍK, emeritní soudce Ústavního soudu; vysokoškolský pedagog:
Dobrý večer.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor:
Tak prosím, váš komentář k dnešnímu rozhodnutí. Skutečně to znamená konec veškerých sporů?

Stanislav BALÍK, emeritní soudce Ústavního soudu; vysokoškolský pedagog:
Já si myslím, že v žádném případě to tak není, tady v podstatě Ústavní soud rozhodl nikoliv v rámci konkrétní kontroly norem, ale rozhodl o konkrétní ústavní stížnosti, která se týkala vlastně věci žaloby dvou soudkyň, z nichž jedna uzavřela tu dohodu, druhá ji neuzavřela a jí v podstatě vyhověl Nejvyšší soud. Čili samozřejmě ti ostatní soudci nebyli účastníky tohoto řízení a mohou v těch svých žalobách pokračovat. Samozřejmě mohou předjímat, jak to dopadne na území České republiky, u českých soudů, včetně soudu Ústavního, ale to neznamená, že by ty spory musely skončit, mohou se dostat až k Evropskému soudu pro lidská práva.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor:
No, pane doktore, vy jste přemýšlel o tom, jak byste rozhodoval, pokud by se vám tento případ dostal pod ruce?

Stanislav BALÍK, emeritní soudce Ústavního soudu; vysokoškolský pedagog:
Já, přiznám se vám, že věděl jsem o tom, že ta věc je k Ústavnímu soudu podána a musím říct, že mé úvahy se vedou podobným směrem jako úvahy disentujících soudců, Kateřiny Šimáčkové a Tomáše Lichovníka.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor:
Takže proplácet tedy.

Stanislav BALÍK, emeritní soudce Ústavního soudu; vysokoškolský pedagog:
Ne, první otázka, ano, proplácet, protože první otázka, to řekl i soudce zpravodaj, je otázka aktivní legitimace, která podle mého názoru je do značné míry diskutabilní. Druhá otázka potom je samozřejmě také legitimní očekávání toho konkrétního soudce. Já si myslím, že v této věci nelze použít to, co cituje Ústavní soud ve svém nálezu o tom, jak by se mělo proporčně přihlížet k nějakému případnému veřejnému zájmu, případně tomu, jak bude ohrožen rozpočet, protože v této konkrétní věci šlo o 35 100 korun a já nemám pocit, že by to jaksi rozvrátilo státní rozpočet České republiky.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor:
Ano, to se týká ale té jedné soudkyně samozřejmě a jejího nároku …

Stanislav BALÍK, emeritní soudce Ústavního soudu; vysokoškolský pedagog:
Té jedné soudkyně.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor:
… za jeden měsíc, jestli se nepletu. O tom se rozhodovalo. Takže to nemá celoplošný dopad na všechny soudce podle vás?

Stanislav BALÍK, emeritní soudce Ústavního soudu; vysokoškolský pedagog:
Ono to nemá celoplošný dopad na všecky soudce, ono to tak jenom vypadá, poněvadž v podstatě to je trošičku netradiční model, že si plénum má podle rozhodnutí o atrakci možnost to tak učinit, ale v podstatě nepamatuji si, že by třeba v druhé dekádě se to stalo, že by si plénum na návrh senátu atrahovalo již napadlou věc, nicméně tady se to stalo, ale je to pořád jenom řízení o ústavní stížnosti. Čili ono v podstatě řada těch důvodů v tom odůvodnění se váže k nálezům, které byly vydány ve věcech přezkoumávání ústavnosti zákona a nikoliv rozhodnutí konkrétního soudu.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor:
Pane doktore, já si to znovu tedy musím sám pro sebe ujasnit, jsa právní laik. Takže to znamená, že veškeré ty diskuse o tom, že stát by tratil až pět miliard, pokud by tedy zpětně navyšoval platy soudcům a doplácel jim mzdu, ty debaty o tom, jak musí vypadat dohoda, že se vyplatí pouze část, a tak dále, a tak dále, to všechno bylo bezpředmětné, protože se celý tento spor týkal výhradně jedné soudkyně.

Stanislav BALÍK, emeritní soudce Ústavního soudu; vysokoškolský pedagog:
Víte, musíte se na to dívat, pane redaktore, dvojíma očima nebo ze dvou zorných úhlů. Ten jeden zorný úhel je ten, že já, když jsem soudce, tak nejsem politik a nemohu rozhodovat o tom, co se stane s těmi dalšími, jejichž věci mě ještě doposud nenapadly. Jiné by to bylo, kdyby u Ústavního soudu leželo 120 ústavních stížností, Ústavní soud by tu věc spojil ke společnému projednání a zamítl by 120 ústavních stížností, ale tady v podstatě, já jako soudce, kdybych o tom rozhodoval, tak bych si řekl, je to případ jako každý jiný, tady se jedná o věc jedné soudkyně, ty další tady ještě ani nejsou a já přece si nemohu vytvářet podmínky pro to, co se stane, až to tam k tomu Ústavnímu soudu přijde.

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor:
Ptá se divák Stanislav, zda vám nepřijde nakonec trochu divné, že o platech soudců rozhodují soudci a jak by to vypadalo, kdyby si o výši trestu rozhodovali sami souzení pachatelé? Tak je tento příměr, řekněme, pravdivý nebo kam se tedy mají obracet soudci, když ne tedy k soudcům samotným?

Stanislav BALÍK, emeritní soudce Ústavního soudu; vysokoškolský pedagog:
Víte, ono samozřejmě je to trošičku složitá věc, říká se nemo iudex in res sua, že nikdo by neměl být soudcem ve své věci. Já osobně bych třeba nikdy takovýto návrh nepodal, i když samozřejmě v dobách, kdy jsem byl soudcem Ústavního soudu, tak jsem ho také mohl podat, ale samozřejmě kdo jiný to může rozsoudit, než ty soudy. Tady je trošičku absurdní ta situace v tom, že jaksi Česká republika je tady trojjediná, protože tím, kdo podává ústavní stížnost, je Česká republika, potažmo Okresní soud Brno-venkov. Je to proti rozhodnutí orgánů České republiky – Nejvyššího soudu a rozhoduje o tom ústavní orgán České republiky – Ústavní soud. Čili v podstatě kolik hlav ta Česká republika má?

Tomáš DRAHOŇOVSKÝ, moderátor:
Tak pojďme se teď podívat na to, co říká další hlava České republiky, a to ministr spravedlnost Robert Pelikán. To bude onen politický pohled, kterým se oprostíme od pohledu soudce a právníků, protože ministr spravedlnosti přivítal dnešní nález Ústavního soudu. Podle něj totiž pomůže definitivně uzavřít soudní spory o dorovnání platů.

redaktor /citace: Robert PELIKÁN; ministr spravedlnosti /ANO//:
„Dnešní rozhodnutí Ústavního soudu vítám, protože se shoduje s dlouhodobým postojem ministerstva spravedlnosti ve věci narovnání platů soudců. To bylo ve více než 96 procentech případů vyřešeno dohodou o narovnání. Verdikt zároveň pomůže uzavřít i soudní spory těch, kteří na dohodu nepřistoupili, protože soudy mají povinnost při svém rozhodování nález Ústavního soudu respektovat.“

Eliška WAGNEROVÁ, bývalá ústavní soudkyně; členka ústavě-právního výboru, Senát /nestr. za SZ/:
Ta anabáze se soudcovskými platy je nepříjemná, je vleklá a je pravda, že na ní má stát sám lví podíl, respektive jenom stát, a sice v podobě tedy zákonodárců, a tedy samozřejmě moci exekutivní, tedy vlády, která navrhovala ty různé změny ad hoc, které pak následně vždy byly rušeny Ústavním soudem. A i když to věděli oba dva, to znamená, jak exekutiva, tak zákonodárce, že pokud přijmou zas nějaký takový ad hoc pokus, tak že bude následně zrušen Ústavním soudem, tak to opakovaně a opakovaně dělali. To byla nemravnost, to je nepochybně pravda a potud, potud je celá ta věc tedy nešťastná a samozřejmě, pokud se dnes říká, že je to konečné rozhodnutí, no, tak, není, protože nikde není psáno, že stát opět se nemůže pokusit o něco.

Daniela ZEMANOVÁ, prezidentka, Soudcovská unie ČR:
Já si myslím, že na těch uzavřených dohodách se dnešním nálezem vůbec nic nezměnilo. Ta dohoda byla z naší strany přistoupení k celému odůvodnění nálezu Ústavního soudu, tedy mluvím o nálezu Ústavního soudu PLÚS 28/13, který jednak řekl, což pro nás bylo nejdůležitější, že platy soudcům byly dlouhodobě a vědomě kráceny v rozporu s ústavním pořádkem, ale další část toho odůvodnění byla, že soudci se nemají těchto nároků domáhat zpětně a bylo tam odůvodnění Ústavního soudu, proč tento nárok soudci nemají. A my jsme se rozhodli přistoupit, tedy respektovat obě dvě části odůvodnění a na tom se ani dnešním rozhodnutím nic nezměnilo.

 

Zdroj: ct24.cz, 11.8. 2016