epravo.cz: 10 otázek pro… Elišku Wagnerovou

Eliška Wagnerová absolvovala studium práv na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1982 odešla do exilu. Ve Spolkové republice Německo pracovala jako žurnalistka a poradkyně a znalkyně pro československé právo. Po čtyřletém pobytu v Kanadě se v roce 1993 vrátila do České republiky a začala pracovat jako asistentka předsedy Ústavního soudu. Byla soudkyní a předsedkyní Nejvyššího soudu, soudkyní a místopředsedkyní Ústavního soudu. Specializuje se na otázky ústavního práva v komparativním pohledu, otázky ústavního soudnictví a jeho postavení v ústavním systému a otázky základních práv. V říjnu loňského roku byla zvolena senátorkou.

Kdybyste nebyla právníkem, čím byste byla? Pokud bych nebyla právničkou, nevím, čím bych skutečně byla. Nicméně ráda bych byla třeba komponistkou nebo filosofkou. Obojí je abstrakce, která je však v dokonalém provedení celou krásou světa. Prostě umění. Avšak nemám talent, a tak snad příště…

Nevýhody vašeho povolání? Nevýhodou povolání ústavní soudkyně byla jistá osamělost. Soudce musí unést vnější sociální osamění, a to už v zájmu zachování, byť i jen zdání nestrannosti. Musí však umět být sám i mezi kolegy a neobětovat svůj autentický názor osobnímu zájmu na zachování přátelských vztahů. Povolání političky zatím hodnotit nechci, na to jsem v onom „tyglíku“ příliš krátkou dobu.

Jaký byl váš nejhorší den v práci? Jistý letní pátek v roce 2003, kdy mě z Ústavního soudu odcházející kolega označil v otevřeném dopisu za podjatou v kauze přezkumu zákona o soudech a soudcích. Šlo o případ starý víc než rok a náhle jsem jím byla vyzývána k rezignaci. Postavila se však za mě většina soudců. Smůla byla, že všichni za dva dny na to na Ústavním soudu skončili. Někdy si život s člověkem opravdu zahraje. Pak je velké štěstí, je-li člověk obklopen slušnými a statečnými lidmi.

Nejemotivnější kauza? Šlo o balík reformních zákonů známý jako Topolánkův batoh a z něj pak zvláště kauza zdravotnických poplatků. Dále byla lidsky obtížná kauza některých ustanovení zákona o Ústavu pro studium totalitních režimů. V těchto dvou kauzách jsem většině kolegů nerozuměla ani právně ani lidsky. Myslím, že je to z mých disentů dost poznat.

Největší dosavadní úspěch? Na tu otázku se těžko odpovídá, neboť jde o sebehodnocení a práci člověka by mělo hodnotit okolí. Nicméně sama jsem v zásadě spokojena s oněmi deseti léty na Ústavním soudu. Objektivně měřitelným úspěchem bylo jistě mé volební vítězství v senátních volbách, kde jsem ve druhém kole získala bez pár desetin tři čtvrtiny hlasů. To nebylo špatné.

Která osobnost symbolizuje spravedlnost? Lidé z masa a kostí jsou tvorové chybující a spravedlnost je ideální kategorie. Ty dvě entity se mnohdy dorozumívají obtížně. Člověk nepatří na piedestal. Jeho údělem je poctivá snaha o přiblížení se ke spravedlnosti.

Kdo na Vás měl ve Vašem profesním životě největší vliv? Na počátku mé profesní kariery to byli mnozí advokáti z advokátní poradny číslo 4 v Praze, mezi nimi i Dagmar Burešová, a později ústavní soudci Vladimír Klokočka a Vojtěch Cepl.

Nejméně přehledný předpis – a proč? Z důvodů historických je soudnictví značně feminizované, avšak čím v soudní soustavě výš, tím žen ubývá. Na Ústavním soudu v nejlepších dobách byla jen třetina žen, ač v populaci je jich údajně i více než polovina. Mnoha mužům se vede lépe v disciplíně ostrých loktů, ženám jde většinou lépe řeč těla a obě pohlaví bývají hodně upovídaná. Ale vážně! Ženy jsou snad empatičtější, ochotnější naslouchat a řešit individuální osudy. Muži tíhnou k zploštělému zobecňování. Avšak ne všechny a ne všichni. Každé zobecnění kulhá.

Proč jste se rozhodla stát se právníkem? A co byste poradila lidem, kteří by rádi vstoupili do právních vod. Z naivní představy o tom, že mohu pomáhat prosazovat spravedlivá řešení vztahů a konfliktů. Z poměrně rychle se dostavivší deziluze mě do stavu vyrovnání se s omezeností zákonů přivedlo bližší seznámení s lidskými právy, jež nejsou výtvorem momentálních zákonodárců, ale uznáním lidské osobnosti, její přirozenosti a její zkušenosti s mocí.

Jak si vyčistit hlavu? Oddat se všem krásám světa, které jsou po ruce…

 

Zdroj: epravo.cz, 13.2.2013