Haló noviny: Dukova falešná morálka

»Nejsem prudérní,  ale i lidská nahota musí být podána s trochou vkusu. A otázka vůbec zní: proč má člověk chodit do divadla, nota bene dotovaného z peněz daňových poplatníků, aby se díval na nějaké hopsající naháče? Pozorovat na scéně dvě válející se nahá těla po sobě, to tedy také nemusím. Proč? Divadelníci  snad neumějí používat symbolů, náznaků?« ptá se mimo jiné Monika Hoření v komentáři Brněnské exhibice (Haló noviny 2. června 2018). Dovoluji si nesouhlasit a rozvést podrobněji svůj postoj. Člověk může svobodně chodit do divadla, na co chce, nebo tam svobodně jít nemusí, přičemž vkus je otázka velmi subjektivní. A i s těmi dotacemi je to složitější..

Nevadí mi diskuse nad tím, zda se někomu představení Chorvata Olivera Frljiće (mimochodem – člena Svazu komunistů Chorvatska) Naše násilí a vaše násilí, které putuje po různých zemích a v České republice je uvedlo brněnské Divadlo Husa na provázku, líbí, nebo nelíbí (když pominu, že většina lidí, co se kvůli nahotě, ukázce znásilnění a české vlajce v přirození pohoršuje, hru ani neviděla a nezná její pointu), vadí mi, že se z toho stal moralistní lynč, který odstartovala fašizující skupina tzv. Slušní lidé, která svalnatě vtrhla na jeviště, jakmile spatřila nahotu, podpořená ex post arcibiskupem Dominikem Dukou, u kterého je už dlouho patrná snaha fušovat do toho, co si mají lidé v ateistickém státě myslet a jak se mají chovat. Trefně to ohodnotil evangelický farář Tomáš Trusina při bohoslužbě v Benešově, kterou v neděli 3. června živě přenášely rozhlasové vlny Vltavy. »… Hodně hlasitě se v poslední době z českého církevního ovčince ozývala pohoršená kritika jednoho divadelního představení, urážejícího prý náboženské  cítění. Nějakou empatii, soucit s obětmi, o nichž to představení samo mluví nejvíc, tu přitom nebylo slyšet ani náhodou. Ale nepamatuji se, že by se v posledních letech od představitelů církví ozývalo se stejnou vehemencí třeba zastání lidí, kteří uvízli v dluhových pastech, a jak se v poslední době zděšeně zjišťuje, je jich u nás nějakých 850 tisíc. Anebo že by takhle nahlas zaznělo volání ęzáleží nám na těch, kdo jsou ve společnosti ponižováni a ocitají se v bezvýchodné situaci pro svůj menšinový původ či orientacię…,  « uvedl mimo jiné. Má recht! Stačí vzpomenout si, když účastníky demonstrací proti Drábkovým asociálním reformám za Nečasovy vlády Duka označil na »lůzu«.

Českobratrská církev evangelická, na rozdíl od vedení katolické, pochopila, co je podstatou, když ve svém oficiálním stanovisku mimo jiné uvedla, že jí nejde o interpretaci divadelní hry, ale odmítá, »aby skupiny spojené s fašismem či neonacismem používaly křesťanské hodnoty jako zástěrku pro své jednání« a že »nesmíme připustit, aby někdo o své vlastní vůli například určoval, co smí herci hrát, nebo na co se smí diváci dívat«. To je totiž jádro a jak je z vyjádření nejen evangelíků, ale i některých dalších věřících, zřetelné, víru hra opravdu neuráží. Jakmile se začnou do toho, co je vhodné a nevhodné, montovat církevní činovníci nebo politici, je zle. Stejně jako v momentě, kdy místo jasného odsudku fašizující úderky se veřejným prostorem line moralizování o syrové nahotě a vlajce v ženském klíně.

Odmítám i argument, že takové hry mají být hrány »za své«. To mají být dotována jen představení, která nikomu nevadí, nebo nějaké agitky? Důležitá je přece podpora kritického umění, bez ohledu na to, zda se těm, kteří o přidělování dotací rozhodují, provedení líbí, nebo ne. Mimochodem – někomu se zase nemusí líbit jiná dotovaná hra a také to není důvod vzít jí peníze… Navíc i pointa hry je podle lidí, kteří ji viděli, zajímavá: je o krutém světě kolem nás, o tom, jak je člověk znásilňován člověkem, má silné antikapitalistické poselství, ukazuje na to, jak někteří ve jménu křesťanství volají po zabíjení muslimů… To je třeba odsoudit, ne představení, které na ostrou realitu svérázně reaguje.

A u české vlajky (souhlasím se senátorkou Eliškou Wagnerovou, že na divadelních prknech to není státní symbol, ale rekvizita), která je v průběhu představení vytažena z ženského přirození, je každému, kdo to chce pochopit, jasné, že se nejedná o plivnutí do tváře lidem, kteří za svobodné Československo bojovali a padli, ale o nastavení zrcadla, že i u nás mají někteří křesťanství plnou pusu, aby druhým dechem klidně provolávali věty o tom, že by topili lidi na útěku nebo vyháněli Romy z už tak nuzných domovů.

Komunisté by podle mého názoru měli být otevřeni kritickému umění, které ukazuje na nešvary, a to, jakými prostředky je vyjadřuje, nechat výhradně na tvůrcích. Stačí vzpomenout si třeba na emotivně silný protest Johna Lennona aYoko Ono, kteří proti válce ve Vietnamu před zapnutými kamerami hodiny souložili. Také se někteří pohoršovali. Ale proč? Opovržení zasluhuje ona válka, zmařené životy, ne přirozenost. Přeneseno k současnému představení: vždy radši nahotu a vlajku coby divadelní rekvizitu než nesolidárnost s lidmi v nouzi, jakékoli snahy o cenzuru či utnutí dotací kritickému umění.

Andrea CERQUEIROVÁ