HN: Pavel Rychetský: Potřebuji čtyři roky

Jejich hlasy v příštích deseti letech rozhodnou o tom, zda se bude platit školné na vysokých školách nebo zda zůstane bezplatná zdravotní péče. HN dnes přinášejí profily třetí dvojice kandidátů na ústavní soudce.

Kdyby jen trochu víc chtěl, stal se Pavel Rychetský v roce 2003 druhým českým prezidentem. Moc o to ale nestál a naopak hledal cestu, jak z politiky se ctí odejít. I tehdejší premiér Vladimír Špidla viděl jeho další osud jinde. Jeho odchod z křesla místopředsedy vlády přímo do čela Ústavního soudu, tak všichni přivítali. A právě tam se Rychetský po politické epizodě znovu našel a vystavěl z něj protiváhu parlamentu i vládě. Návratem k právu jako by chytil druhý dech. I proto mu dnes senátoři s největší pravděpodobností prodlouží mandát.

Zatímco rozhovor o politice a personálním vyjednávání ho spíše nudí a nezajímá, viditelně ožije, když se řeč stočí na jeho rozhodování jako soudce. „U Ústavního soudu zpravidla nejde o spor černého a bílého,dobraa zla nebo pravdy a lži. Ale naopak o posouzení dvou ústavou chráněných hodnot. Jenom jedné může dát soud přednost,“říká. Právona život,na soukromínebona informace podle něj nejde jednou provždy seřadit podle důležitosti. „Naše práce je běh orientačního běžce, kterému se každou chvíli mění značky a pokaždé hledá novou cestu,“ popisuje problémy, které ho očividně baví. Letos sedmdesátiletý Rychetský byl výraznou osobností už na studiích na právnické fakultě. Patřil k ročníku, který se měl přiblížit lidu prací v továrně. A jako student prvního ročníku se proti tomu veřejně ohradil. Od poloviny šedesátých let pak byl u většiny zásadních událostí v naší zemi. Prošel si tříletým členstvím v obrozené KSČ, které ukončila normalizace, i Chartou 77. Jako disident zažil výslechy a sledování Státní bezpečností. V té době získal zkušenosti prací podnikového právníka. Ale hájil i své kolegy v procesech s novináři nebo skupinou The Plastic People of the Universe a vysloužil si stíhání za to, že během politického procesu nadával prokurátorovi. Aby krátce po revoluci sám stanul v pozici generálního prokurátora.

Politická anabáze

Mnohem známější je ale jeho krátce nato zahájená politická kariéra. Stal se místopředsedou vlády a podílel se na přípravě řady zásadních porevolučních právních změn, jako byly restituční zákony, lustrační předpisy nebo proměna občanského i obchodního zákoníku. V knižních memoárech vzpomíná, jak s Václavem Havlem přepisovali a aktualizovali ústavu, kterou Rychetský prakticky sám napsal v listopadu 1989, ale nikdy ji neprosadili. A mezi řádky lze vyčíst, že to bylo jedno z jeho velkých zklamání.

Rychetský byl zvolen jako jeden z prvních českých senátorůa navládní vrcho ldošel znovu jako místopředseda vlády. Tentokrát ovšem pod vedením Miloše Zemana. Nejen se současným prezidentem ho pojí osobní vztah, díky kterému může formovat jednu z ústavních institucí více než kdokoliv jiný. Pozice předsedy Ústavního soudu, který si sám nominuje své nové kolegy, vyvolala nedávno vlnu diskusí. Sám Rychetský oponuje,že zdaleka takový vliv nemá a je pouze členem poradního orgánu prezidenta.

K jeho nejbližším přátelům patří i dlouholetý předseda Senátu Petr Pithart, s nímž se dokonce před deseti lety radil, zda má místo v Brně přijmout. Když potřeboval, měl otevřené dveře u Václava Havla i u Václava Klause. S oběma dokázal vyjít, i když vztah s Klausem se postupně zhoršoval. Rychetský bývá popisován jako profesionál: schopný právník a praktik se zkušeností zpolistopadové advokacie,který se ovšem dokáže orientovat v politické džungli a domluvit, co je třeba. Člověk, který nemá problém potkávat se s oponenty a bavit se s lidmi, s jejichž postoji nesouhlasí. Příkladem může být io pětovnánominace Miloslava Výborného,se kterým se střetl při posuzování regulačních poplatků ve zdravotnictví, a prohru zprvu těžce nesl. Podle několika zdrojů ale nyní s jeho jménem sám přišel k prezidentovi.

Disent i v taláru

Své názory Rychetský tvrdě hájí a někdy se s nimi ocitá v menšině. S mírným úsměvem vysvětluje, že je dobře, že jeho soudci (včetně něj) mají možnost psát odlišná stanoviska, takzvané disenty. Předsedu Ústavního soudu jejich psaní a pozice disidenta v soudcovském taláru zjevně baví, ikdyž někdy rozhodnutí většiny nese snelibostí. V případu Ústavu pro studium totalitních režimů například nesouhlasil, aby bylo bývalým komunistům navždy zakázáno ucházet se v něm o funkce. Podobně varuje i před zkreslenými informacemi ve svazcích bývalé Státní bezpečnosti. V menšině se pak ocitl také při nedávném ostře sledovaném rozhodování o církevních restitucích. V čele soudu ale chce stát už jen přibližně další čtyři roky. „Vždy jsem byl odpůrcem opakování mandátu. Není ale dobře, že je náš soud obměňován prakticky najednou. Mělo by to být postupně, aby se udržela jeho kontinuita. To byl jedenz důvodů proč jsem byl ochoten na nabídku pana prezidenta kandidovat ještě jednou přistoupit. Nemyslím si, že by to bylo možné na celých deset let. I s ohledem na věk a představy o zbytku života, který je přede mnou,“ říká Rychetský.

Pokud projde Senátem, rezignuje podle svých slov v roce 2017. Při včerejším slyšení v senátním výboru se za Rychetského postavila i jeho bývalá kolegyně a dnes senátorka Eliška Wagnerová. Ta jinak varuje,že opakování mandátu ústavního soudce sice ústava nezakazuje, v jiných zemích ale není zdaleka běžné. Rychetského další pokračování ve funkci však označila za nezbytné právě proto, aby soud navazoval na dosavadní práci a rozhodování. Kromě Rychetského totiž na konci srpna končí mandát i další výrazné osobnosti – místopředsedovi profesoru Pavlu Holländerovi. Nová místopředsedkyně soudu Milada Tomková nastoupila teprve v květnu. Výběr nástupce Že si Rychetský vybral pro svůj odchod právě rok 2017, není s největší pravděpodobností vůbec náhoda. Pokud se nestane nic nečekaného, mohl by se dohodnout na svém nástupci ještě s prezidentem Zemanem.

Podle řady zdrojů – a lze to vyčíst i z náznaků samotného Rychetského – by jím mohl být současný předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa. Na přímou otázku ale Rychetský říká, že rozhodovat bude prezident a Senát. „Berte jako gentlemanský slib, že tam nebudu deset let,“ uzavřel své včerejší vystoupení před senátory. Než s úsměvem a sdělením, že bude na chodbě kouřit, naznačil, na co se v příštích několika letech ještě chystá: „Před Ústavním soudem je hodně problémů, jeho budoucnost není světlá a bude potřeba se o ní radit.“ Neměl přitom na mysli jen třeba střet s evropským právem. Chystá se nejspíš znovu otevřít i otázku regulačních poplatků. Věta o bezplatnosti zdravotnictví péče je podle něj jasná. Bezplatná péče prostě znamená bezplatná péče.

 

Zdroj: HN, 20.6. 2013