Hospodářské noviny: Rychetský změnil názor. Chce dál vést Ústavní soud

Dnes už jsem veterán, vysvětloval v létě Pavel Rychetský, proč chce příští rok skončit jako předseda Ústavního soudu. A to předčasně: desetiletý mandát by mu vypršel až v roce 2023.
Dnes už tenhle plán neplatí. Nový Ústavní soud, kompletně jmenovaný prezidentem Milošem Zemanem, zatím „nešlape“, jak by si jeho šéf přál. Tedy konkrétně: moc se diskutuje a málo soudí. Takže Rychetský ve vedení soudu zůstane, dokud se tohle nezmění. „Odejdu, až budu vidět, že soud šlape. Není to spojené s rokem 2017,“ řekl Rychetský, který navíc přiznává, že si představoval jiné složení pléna patnácti elitních soudců, než jaké jmenoval jeho dlouholetý přítel Miloš Zeman.
Potom, co loni „Zemanovi“ ústavní soudci odmítli zrušit prezidentem kritizovaný služební zákon, se pošramotilo to, co zvenčí vypadalo jako naprostá idyla. Zdálo se, že Rychetský si vytipovává zbylé kandidáty na doplnění plného stavu soudu a prezident s nimi z úcty k předsedovi souhlasí. To ale přestalo platit. „Ano, co vím, na Ústavní soud se nakonec někteří lidé dostali i přes výslovný odpor pana předsedy Rychetského. Není to jeden člověk, je jich víc,“ potvrzuje Eliška Wagnerová, bývalá ústavní soudkyně a dnes senátorka.

Řekli jsme Zemanovi unisono: Ne

Desetiletý mandát ústavních soudců a pětiletý prezidentský způsobuje, že prezidenti dostávají do rukou obrovskou moc: určit – po schválení Senátem – nové složení Ústavního soudu. Vrcholové instituce, která může rušit zákony a jejíž nálezy jsou závazné pro všechny soudy v zemi.
Prezident už po příchodu na Hrad prohlásil, že kandidáty bude konzultovat s Rychetským a předsedy obou nejvyšších soudů Josefem Baxou a Pavlem Šámalem. Po zmíněném loňském zamítnutí návrhu na zrušení zákona o službě úředníků se ale předseda Rychetský dozvěděl až z novin, že příštím Zemanovým favoritem je expert na obchodní právo Jaromír Jirsa, místopředseda Městského soudu v Praze. A těsně před koncem roku pak Senátem prošel Josef Fiala, bývalý advokát a expert na ústavní právo. Přitom Rychetský si chtěl k sobě podle informací HN vytáhnout například Zdeňka Kühna, místopředsedu Nejvyššího správního soudu s titulem z americké univerzity v Michiganu. „To, že se kolem prezidenta pohybuje spousta panošů, kteří na to měli vliv, je nepochybné,“vysvětluje Rychetský,proč se svými favority ne vždy uspěl.
Avšak prý to bylo i opačně: prezident Zeman přicházel neveřejně s návrhy, které mu naopak Rychetský a spol. odmítli. „Nebudu jmenovat, o jaké lidi šlo. Ale to odmítnutí bylo unisono,“ upozorňuje Rychetský.

Mlčeli – a pak hlasovali proti

Na druhou stranu, způsob, jakým Zeman určil aktuální podobu Ústavního soudu, Rychetský hájí jako nejtransparentnější ve třiadvacetileté historii soudu. Právě proto, že většinu kandidátů navrhl po konzultaci s Rychetským a dalšími špičkami justice – ostatně proto všichni prošli Senátem hladce. Když sestavoval první polistopadový soud Václav Havel, šlo podle Rychetského hlavně o to, aby se do něj dostali lidé nespjatí s režimem. Václav Klaus se prý zase hlavně ptal, který kandidát je „pravicový a který levicový“. „Takže Zeman je prvním prezidentem, který sestavoval Ústavní soud relativně průhledně,“ myslí si Rychetský. A připomíná, že v některých zemích mají politici na Ústavní soud ještě větší vliv. Třeba v Belgii, kde musí polovinu soudu tvořit lidé z politiky. Také v Německu si obě největší strany dělí vliv na složení soudu.
Budování soudu pod dozorem předsedy v sobě podle kritiků skrývá jedno velké nebezpečí: že si šéf soudu vybere do týmu jen ty, s nimiž souzní. Tedy že soud pak bude rozhodovat podle předsedových not – bez „rebelů“, kteří na právní problém hledají jiný pohled.
Rychetský otevřeně přiznává, že chtěl mít na soudu své lidi – ať si kritici říkají, co chtějí. „Chtěl jsem sestavit hvězdný soud. Tam, kde si má předseda možnost sestavit svůj soud, je výsledek nepochybně skvělý,“ dává za příklad všeobecně uznávaný Nejvyšší správní soud, který v roce 2003 vybudoval na zelené louce jeho předseda Josef Baxa. Rychetský si představoval „hvězdný soud“i kvůli zkušenostem z toho minulého. „Byla tam dost významná skupina soudců, která na plénech mlčela. Protože nebyla tak argumentačně schopná – a pak hlasovala proti,“ vzpomíná.

 

Zdroj: Hospodářské noviny, 29.1. 2016