Idnes: Prezident rozhodl jako detektiv

Miloš Zeman přiznal, že mu nejde jen o zmírnění Kajínkova trestu, ale má pochybnosti i o jeho vině. Právě tím se včerejší milost vymyká ostatním.

Milost pro Jiřího Kajínka je jednou z prvních, které český prezident udělil proto, že měl pochyby o vině odsouzeného. Jinými slovy – podle svého mínění napravil možný justiční omyl.
Včera vyšlo najevo, že Miloš Zeman se v případu Kajínek choval skoro jako detektiv, který sám pátrá po pravdě.
„Prezident absolvoval i několik schůzek s policisty. Vyhodnocoval celou záležitost a rozhodl se učinit tento krok na základě argumentů, které slyšel,“ zdůvodnil milost mluvčí Hradu Jiří Ovčáček. Už na začátku dubna Zeman řekl na mítinku v Čáslavi, že má pochybnosti o Kajínkově vině a že nejslavnější český vězeň „sedí už dlouho“.
Druhý argument těžko obstojí, například doživotní vězeň Zdeněk Vocásek sedí ještě déle, už od dob totality. První důvod tak zřejmě rozhodl, což potvrdilo i včerejší vyjádření Zemanova mluvčího.
Prezident si sám stanovil pravidlo, že milost dá jen smrtelně nemocnému. Dokonce požádal ministerstvo spravedlnosti, aby mu jiné žádosti vůbec nepředávalo. Zdravého Kajínka tedy i on bere jako výjimku.

Dva pohledy na milost

Ústava popisuje milosti v jediné větě (prezident odpouští a zmírňuje tresty a zahlazuje odsouzení, článek 62). Mezi právníky proto existují na rozhodnutí o Kajínkovi dva protichůdné názory.
Zastánci prvního proudu tvrdí, že prezident nemá být opravnou instancí nad soudy. „Prezident se nemá stavět do role napravovatele justičních omylů. Milost je milostí proto, že náleží pachateli,“ říká advokát Jakub Blažek. Jinými slovy: milost je pro vinného, nikoliv pro nevinného.
Druhý pohled oponuje – prezident může naložit s milostí, jak chce. A zdůvodnit ji třeba i tím, že je venku hezky.
Senátorka a bývalá ústavní soudkyně Eliška Wagnerová má pochopení pro oba krajní pohledy.
„I kdyby prezident milost nijak neodůvodnil, musí se s tím všichni srovnat,“ říká Wagnerová. Ale jedním dechem dodává, že pokud prezident chce milostí zpochybnit rozhodnutí soudu, je to záměrný zásah moci výkonné do moci soudní, což by se v právním státě dít nemělo. Prezident tedy ústavu nepřestoupil, ale mohl narušit rovnováhu, s kterou ústava počítá.
Zemanovi předchůdci zřejmě nikdy neudělili milost, která by typově odpovídala té Kajínkově. Nejvíce se jí asi blíží zastavení stíhání novinářů Jiřího Kubíka a Sabiny Slonkové, což udělal v roce 2000 Václav Havel. Tehdejší redaktoři MF DNES byli obviněni z nadržování, protože odmítli prozradit novinářský zdroj.
S Kajínkem má tato milost společné to, že prezident si zahrál na soudce a milost udělil kvůli pochybnostem, že se dotyční trestného činu dopustili. Novináři však tehdy byli teprve obviněni a není vyloučeno, že by je soud zprostil obžaloby. Dokonce je to pravděpodobné, protože ochrana novinářského zdroje patří k principům právního státu.
Petr Macinka z Institutu Václava Klause včera MF DNES překvapivě přiznal, že Kajínkovi milost málem udělil už předchozí prezident. „Václav Klaus to vážně zvažoval. Nakonec to neudělal, protože mu chodily tisíce žádostí a vždy se našel nějaký naléhavější případ,“ řekl Macinka.
Václav Havel několikrát udělil milost proto, že nesouhlasil – jak by řekli právníci – nikoli s výrokem o vině, ale s výrokem o trestu. Občas mu přišel neúměrný, neboť dotyčný už byl sám potrestán tím, co způsobil. „Žena nedá přednost na křižovatce a zabije při nehodě vlastní dítě,“ uvádí příklad bývalý Havlův mluvčí Ladislav Špaček.

Milost s podpisem premiéra

Kritici sporných milostí se mohou upínat jen k tomu, že by poslanci mohli jednou změnit ústavu a vzít prezidentovi výhradní právo propouštět vězně. Například vyhlášení plošné amnestie musí už dnes spolupodepsat premiér. Pro milosti to neplatí. Poslanci o změně uvažovali, když schvalovali přímou volbu hlavy státu. „Já bych pro to byla. Ta trochu monarchistická pravomoc by byla demokratičtější,“ míní Wagnerová.

Co řekl Kajínek po propuštění Myslím, že je docela veřejným tajemstvím, že moje odsouzení není v pořádku a že jsem v tom vězení na doživotí být prostě neměl. Tím, jak Miloš Zeman řekl na náměstí v Čáslavi, že vážně uvažuje o milosti, pro mě začal zázrak. Jsem rád, že jsem pryč z vězení. Vězeňství je jedna velká Potěmkinova vesnice, kde jste ohlupováni a oblbováni. Mám různé nabídky na různé práce, některé fakt zajímavé. Nejdříve se potřebuji rozhlédnout, nadechnout se, zvážit situaci. Osobní věci jsem nechal potřebným vězňům. Televizi, rádio, PlayStation, jídlo, knihy, oblečení.

 

Zdroj: idnes.cz, 24.5. 2017