Info.cz: Babiš lavíruje, oproti Sobotkovi se sune do pozice mnohem slabšího premiéra, soudí Wagnerová

Pokud Miloš Zeman občas jedná na hraně ústavnosti, záleží podle Elišky Wagnerové na ostatních aktérech, kam až prezidenta pustí. Bývalá soudkyně Ústavního soudu a současná senátorka v této souvislosti hovoří především o premiérovi Andreji Babišovi. „Záleží hodně na premiérovi, jak se zachová a nakolik dokáže prezidentovi čelit. A pokud se v tomto ohledu, tedy pokud jde o vztah vlády a prezidenta, Bohuslavu Sobotkovi podařilo svou roli ustát, a ustál ji se ctí a obhájil pozici premiéra jako vůdčí figury ve vztahu k výkonné moci, Andrej Babiš spíše nyní třeba v otázce Miroslava Pocheho spíše lavíruje,“ říká Wagnerová v bilančním rozhovoru. Rozhodla se totiž neobhajovat svůj mandát senátorky, i proto se rozhovor netočí pouze kolem aktuální politické situace.

Na podzim vám končí mandát senátorky. Z jakých důvodů jste se rozhodla ho neobhajovat?Pokud dojíždíte z Brna do Prahy vlakem, a já jezdím vlakem, jste na cestě tři hodiny tam, a tři hodiny zpět. Nejen že mě to už zmáhá, ale také mne to nebaví. Navíc si umím představit, že čas strávený na cestách prožiji smysluplněji. A pokud jde o samotné působení v Senátu, řekla byste, že vás něco odradilo od toho, abyste to zkusila znovu? Anebo jinak: jaká je vaše základní zkušenost s působením v horní komoře?Samozřejmě že to pro mě byla veliká změna. Přece jenom, pokud přijdete ze soudního prostředí do prostředí politického, ihned zjistíte, že jsou to dva různé světy. To jsem ale čekala. A musím říct, že většina kolegů, se kterými jsem pracovala, byla příjemných. Za což jim jsem vděčná.

Na druhou stranu se člověk musí vypořádat s tím, že se s racionalitou, která je typická pro soudnictví, v politice nesetkáte. Zatímco soudnictví je svět pravidel, politika je světem dohod. A já sice nemám nic proti dohodám, avšak občas jde o dohody, které jdou na hranu třeba i ústavnosti. A tam už problém mám. Neumím s tím už plně dobře pracovat. Nebo zmíním jinou věc. Pokoušela jsem se prosadit novely zákonů, anebo jen pozměňovací návrhy. A přestože se něco podařilo prosadit, opakovaně se mi stávalo, že ležely ve sněmovně třeba i dva roky, aniž by byly projednány. Bylo mi pak třeba řečeno, že jsem za ně málo lobbovala, že jsem se málo snažila, aby byly zařazeny na jednání. A to je přesně to, co já prostě neumím, a ani umět nechci. Myslím si, že by tady měla být nějaká pravidla, avšak opak je pravdou. A jsou lidi, kteří v tom navzdory absenci pravidel umějí chodit a vyšlapou si cestičky, což ale já nechci dělat. A musím taky říct, že považuji za velký deficit, pokud nemáme ustálená pravidla týkající se způsobu, jakým mají být zařazovány návrhy zákonů k projednání Poslanecké sněmovny. Přitom chápu, že tady jsou vládní zákony, které by asi měly mít přednost. Marná sláva, jde o zákony, které jsou o politickém směřování celého státu, ale zároveň je podivné, pokud si jeden poslanec podá sebepitomější návrh, a jenom proto, že si cestičku prošlape, tak ho dostane na plénum sněmovny.V čem vás politický provoz zklamal, v čem naplnil vaše očekávání, co vás naopak – ať už v dobrém nebo ve zlém – překvapilo?Je to těžký. Určitě nemohu říct, že bych tam šla s velkými očekáváními. Přesto jsem věřila, že by se některé věci mohly podařit. Na mysli mám zejména pravidla týkající se Ústavního soudu. Myslela jsem si, že se nám například za těch šest let podaří prosadit, aby ústavní soudci nemohli mít víc než jeden mandát. A měl by být řekněme dvanáct let dlouhý. A přestože v té věci již panuje vcelku široký konsensus, včetně samotného Ústavního soudu, nepodařilo se to.

Z druhé strany mě vcelku těší, že se budu se Senátem loučit s tím, že na poslední schůzi budeme projednávat můj návrh týkající se přestupkové imunity, který již prošel Poslaneckou sněmovnou. Druhým úspěchem je, že prošel stykový zákon, o kterém se sice dlouhé roky mluvilo, ale přijat byl až letos. A musím říct, že bez intervencí předsedy Senátu Milana Štěcha by se to nejspíš nepodařilo. Tento rok tedy odcházím s tím, že jsem zaznamenala dva docela slušné úspěchy. A pokud jde obecně o politické prostředí. O způsob, jakým funguje. Překvapilo vás něco?Ani ne. Tušila jsem, že je to tak, jak to je. V tomto ohledu lze říct, že mě nezaskočilo nic. Možná mě pouze překvapilo, že tam jsou lidé, kteří se musí vyslovit téměř ke každému bodu, byť o něm třeba prakticky nic nevědí. A přestože většinou skončí u svých floskulí, které třeba ani nesouvisí s projednávaným bodem, musí na sebe upozornit. Jejich výdrž v tomto ohledu člověka vždycky překvapí. A pochopit to nedokážu ani u těch, kteří třeba zrovna obhajují mandát. Buď mám co říct k projednávané věci, anebo nemám a mlčím. Do Senátu jste byla zvolená v roce 2012. Zažila jste tedy ještě poslední fázi politiků a stran, které tady dominovaly po celé polistopadové období, zároveň jste byla v politice v čase nástupu nových protestních stran, tím mám na mysli především hnutí ANO. Vím, že Senát není Poslanecká sněmovna, přesto: jak jste tuto fázi přechodu vnímala?No, do Senátu se ale tyto nové síly ještě až tak nedostaly. Klub hnutí ANO má pět členů. A to jsou jeho součástí lidé, kteří nejsou členy ANO.

Takže pokud jsme roky slýchali, že Senát je pojistkou, ve které se společenské a politické změny projevují postupně, neboť se volí vždycky jen třetina senátorů, tak se podle vás ukazuje, že v tomto ohledu plní svou funkci?Přesně tak. Pokud ANO převálcovalo svou konkurenci ve sněmovních volbách, v Senátu se to zatím neprojevilo. Jak říkám, jen s odřenýma ušima dali dohromady klub. Přesto musíte ale nějak vnímat, jak se za těch šest let politika proměnila. V roce 2012 byl na Hradě Václav Klaus, mezitím máme přímo voleného prezidenta, který o sobě sám třeba tvrdí, že k Ústavě přistupuje kreativně. Také nový premiér má ambivalentní vztah k dělbě moci, zákonodárným procesům a podobně. Jednoduše řečeno, klade důraz na efektivitu a zaběhané procesy ho spíše zdržují…Ze své zkušenosti bych skoro řekla, že by si jisté zefektivnění celý proces zasloužil. Minimálně v jednání zastupitelských sborů by to nebylo na škodu. Pochopitelně by se to muselo velmi dobře promyslet, aby to nebylo na úkor podstaty demokracie. Tím myslím především to, aby se neblokovala práva opozice. To by bylo špatně. Avšak že by mělo k nějakému zefektivnění dojít, s tím bych asi souhlasila. Platí to ale především pro Poslaneckou sněmovnu, v Senátu je to celkem dané třicetidenní lhůtou, kterou máme k projednání zákonů. A buď se do ní vejdeme, anebo nevejdeme. Mimo jiné to znamená, že se tady nějaké velké obstrukce jen těžko provozují. Celkově byste řekla, pokud jde o vyváženost jednotlivých mocí, moci výkonné a zákonodárné, nebo o vztah horní a dolní komory, že se Ústava osvědčila?Myslím si, že se v zásadě osvědčila. Pouze Senát, i když je fakt, že tak byl koncipovaný, je bohužel ve výrazně slabším postavení. Mnoho kolegů/senátorů například irituje, že zamítneme zákon, případně ho sněmovně vracíme s pozměňovacími návrhy, a sněmovna ho může velmi snadno přehlasovat. Možná by se mohlo zvýšit kvórum pro přehlasování, nejednou se stává, že má sněmovna tendenci senátní návrhy ignorovat, nebo doslova zašlapat. Na druhou stranu se celý zákonodárný proces nesmí zabrzdit, muselo by se to detailně promyslet.

Jak vnímáte – pokud jde o ústavnost – způsob, jakým si na Hradě počíná přímo zvolený prezident? Třeba v souvislosti se vznikem vlády?Pokud bych to měla říct velmi zdvořile, řekla bych, že si počíná velmi neobratně. Což je u natolik zkušeného politika, jakým je Miloš Zeman, zarážející. Na jednu stranu říká, že mu není nic do toho, jak rychle vznikne vláda, že je to věc premiéra, pak ale vidíme, že svá vlastní slova nedodržuje. Zdá se, že do toho silně a ze zákulisí naopak zasahuje. Nikdo mě například nepřesvědčí, že postup komunistů v souvislosti s nominací Miroslava Pocheho neovlivnila schůzka jejich předsedy s Milošem Zemanem krátce předtím, než oznámili, že vládu s ním nebudou moct tolerovat. Podle mého soudu to nebylo z jejich hlavy. Je to můj soukromý dojem, který nikomu nevnucuji: pan prezident je obdivovatelem jednobarevné vlády, ostatně se tím ani nijak netají a sám takovou vládu vedl, a já si myslím, že svými kroky de facto pracuje na rozložení případné koalice hnutí ANO a sociální demokracie. Takže podle vás usiluje o vznik jednobarevné vlády?Usiluje podle mého soudu o to, aby se do hry vrátila jednobarevná vláda Andreje Babiše s podporou komunistů a SPD Tomia Okamury. Což je to dost otřesná představa. A myslím, že ani Babiš takovou variantu nijak nepreferuje.

A pokud jde o lhůty? Vždyť o důvěře první vládě Andreje Babiše sněmovna rozhodovala někdy v lednu a teprve v těchto dnech bude jmenována její nástupkyně…Samozřejmě, že je to dlouhá doba. Ale zase z druhé strany, hodně se to natáhlo třeba tím, že se dlouho čekalo na sociální demokraty. Nejdříve na sjezd, potom na referendum. Jak zpětně hodnotíte schválení přímé volby prezidenta? Nevychýlila rovnováhu výkonné moci směrem k prezidentovi?Především: sice byla schválená přímá volba prezidenta, avšak na jeho kompetencích se vůbec nic nezměnilo. Pouze on si to vykládá tak, že když je zvolen přímo, tak má větší pole působnosti. Je to naprosto lichá myšlenka, prostě to není pravda. Modus volby nemá vůbec co do činění s rozsahem jeho oprávnění a kompetencí. Přestože jde o lichou úvahu, prezident s ní pracuje. Přitom jsem osobně přesvědčená, že bylo dobře, když se mu nerozšiřovaly kompetence. Nechtěli jsme poloprezidentský, tím méně prezidentský systém. A jen tak mimochodem, k prezidentskému nebo poloprezidentskému systému sahaly některé postkomunistické státy a nikde to nedopadlo dobře. Je to totiž jisté nakročení k autoritářství, a pokud někde funguje poloprezidentský systém, což je příklad především Francie, souvisí to s dlouhodobě pěstovanou politickou kulturou vztahů. A ta u nás naprosto absentuje. O to nebezpečnější je takové modely přejímat.

Pokud jde ale o Miloše Zeman, je také pravda, že pokud si počíná tak, jak si počíná, záleží hodně na premiérovi, jak se zachová a nakolik dokáže prezidentovi čelit. A pokud se v tomto ohledu, tedy pokud jde o vztah vlády a prezidenta, Bohuslavu Sobotkovi podařilo svou roli ustát, a ustál ji se ctí a obhájil pozici premiéra jako vůdčí figury ve vztahu k výkonné moci, Andrej Babiš nyní třeba v otázce Miroslava Pocheho spíše lavíruje. Obávám se, že se tak sune do pozice mnohem slabšího premiéra a tedy do pozice mnohem slabšího partnera prezidenta Zemana. Přitom na premiérovi teď bude záležet, kam až prezidenta pustí.A pohybuje se prezident – anebo pohyboval – podle vašeho mínění v nějakém ohledu, v nějaké situaci, na hraně ústavy nebo ústavnosti?Samozřejmě, že se pohybuje na hraně Ústavy. Ale vždycky se mu to podaří v poslední chvíli nějak vybrat. Jinými slovy: jediná obrana vůči jeho počínání je obrana politická? Přičemž klíčovou roli hraje premiér?Ano, přesně tak. Ale i na ostatních hráčích bude záležet, i oni si budou muset své kompetence, pokud by se po nich prezident sápal, obhájit.Myslíte, že to zvládnou?Těžko říct. Andrej Babiš teď zrovna nemá ty nejskvělejší chvíle. Z toho, co předvádí, jsem spíše rozpačitá. Je evidentní, že se z nějakých důvodů necítí být ve vztahu k prezidentovi úplně pevně v kramflecích. Nechápu to. Má druhý pokus, další už od prezidenta nedostane. Jeho závislost by se tedy měla na prezidentovi zmenšovat.

URL| https://www.info.cz/clanek/32890/babis-laviruje-oproti-sobotkovi-se-sune-do-pozice-mnohem-slabsiho-premiera-soudi-wagnerova