Lidové noviny: Advokáty budeme potřebovat častěji

Občanský soudní řád nikdy nebyl příliš sexy. Už ten název je komplikovaný a pod většinou jeho pravidel si běžný smrtelník ani nic moc nepředstaví. Proč se o něj nezajímaly masy, vypadá celkem jasně, ale odborně neuchvátil ani většinu právnické obce.
Situace se ale možná brzy změní. Opět totiž odstartovaly debaty o kompletním přepracování civilního procesního kodexu a jeho celkové modernizaci, na které by se měl významně podílet brněnský expert Petr Lavický.
Změny nyní nejspíše dopadnou na rozhodování úplně všech soudů a má-li to mít všechno smysl, půjde o tak značné posuny, že budou srovnatelné s právní revolucí odstartovanou před dvěma lety novým občanským zákoníkem.
Možná to ale všechno bude úplně jinak. Civilní proces totiž vzbuzuje tolik různorodých koncepčních otázek – třeba zda zrušit vrchní soudy nebo v jakém rozsahu celou justici elektronizovat a také kde na to vzít peníze –, že nebude vůbec jednoduché se na všem dohodnout. Legislativní snahy tak mohou opět skončit ještě rychleji, než pořádně začnou.
Jak v rozhovoru naznačuje profesorka Alena Winterová, o jejímž odborném renomé se nikdo neodváží ani na vteřinu pochybovat, tradice u soudů přetrvává minimálně od konce 19. století. A od té doby stejně nikdo nic lepšího nevymyslel.

A advokáta máte kde?

Pozornosti širší veřejnosti by ale každopádně nemělo uniknout, že nejdůležitější aktéři civilního procesu se poslední dobou vyjadřují pro rozšíření povinného zastoupení advokátem. To je dnes – alespoň mimo trestní právo – naprosto minimální a při nutném zjednodušení se týká v čistě soukromoprávních věcech hlavně řízení u Nejvyššího soudu.
Debatu o rozšíření tohoto modelu opakovaně otevírá místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala, který je zároveň předsedou velké komise pro rekodifikaci civilního procesu: „Povinné zastoupení by mělo být zavedeno u sporů, kde je široká míra dispozice stran, jako je tomu například ve věcech závazkových, a to od počátku řízení v prvním stupni,“ popisuje. Tato povinnost by podle něj neměla představovat „filtr“ opravných prostředků, ale nástroj ke zvýšení vlivu stran na průběh sporu a zdůraznění odpovědnosti za jeho výsledek.
S rozšířením povinného zastoupení souhlasí také Česká advokátní komora. „Alespoň v některých řízeních a před některými orgány, případně jejich stupni, kde tomu tak dosud není,“ říká její tisková mluvčí Iva Chaloupková.

„Zastoupení advokátem poskytuje účastníkům řízení právní ochranu a v případě povinného zastoupení musí pro nemajetné účastníky tuto ochranu zajistit stát, například ustanovením obhájce nebo zástupce z řad advokátů,“ dodává. Povinným zastoupením advokátem se podle ní řada řízení zjednoduší a zrychlí. Podobný postoj prezentuje rovněž bývalá místopředsedkyně Ústavního soudu Eliška Wagnerová: „Osobně považuji za potřebné, aby byla stanovena povinnost právního zastoupení šířeji než dosud. S tím ovšem jde ruku v ruce nutnost právní úpravy bezplatné právní pomoci, kam bych vpustila neadvokátské, avšak kvalifikované subjekty poskytující právní pomoc.“ Nejde ale o absolutní názor všech zástupců stavu. „Nekloním se k rozšíření povinného zastoupení advokátem. Je na každém z nás, jak se rozhodne střežit svá práva,“ oponuje emeritní soudkyně Ústavního soudu Vlasta Formánková, která nyní působí na plzeňském krajském soudu.

 

Zdroj: Lidové  noviny, 21.3. 2016