Lidové noviny: Bedekry po světě stran a hnutí

Poslední měsíce přinesly vydání hned dvou komentářů k zákonu o sdružování v politických stranách a politických hnutích. Ten byl nedávno výrazně novelizován, například přibyl limit pro příspěvky individuálních dárců a loni přibyl nový Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí. Přes shodnost tématu i žánru jde o dvě velmi rozdílné publikace.
Komentář nakladatelství Leges zpracoval Stanislav Pšenička, právník z odboru všeobecné správy ministerstva vnitra. Jde v podstatě o strohé doplnění zákonného textu, výrazně orientované na praxi. Ostatně sám autor v úvodu konstatuje, že se zdržel všech hodnotících úvah o platné právní úpravě, zcela také chybí jakékoli odkazy na relevantní odbornou literaturu. Rovněž judikatura je citována toliko skrze právní věty, bez kontextu (navíc poněkud překvapí, že v textu je setrvale uváděn „Nejvyšší správní soud v Praze“, ač sídlí v Brně). Na komentáři je každopádně znát, že jej psal protřelý resortní praktik, který se správními aspekty činnosti politických stran a hnutí zabývá. V tomto ohledu může být pro čtenáře užitečný. Oproti tomu komentář z dílny nakladatelství Wolters Kluwer poněkud boří floskuli, že komentáře se nečtou, nýbrž se v nich hledá. Sepsali jej totiž společnými silami čerstvý profesor ústavního práva Jan Kysela a olomoucký akademik Marian Kokeš, dlouholetý asistent ústavních soudců (aktuálně u Vojtěcha Šimíčka). Oba byli i členy autorského kolektivu vynikajícího komentáře k Listině základních práv a svobod pod vedením Elišky Wagnerové, který vyšel v roce 2012.
Akademická průprava i letitá zkušenost s ústavních praxí u obou autorů je na komentáři znát. Začíná dvacetistránkovým teoretickým a historickým úvodem, ve kterém profesor Kysela zasazuje téma politických stran do politologického a ústavně teoretického kontextu.

Životaschopný stranický systém

Celý komentář připomíná účel právní úpravy – zákon v roce 1991 reagoval na dědictví totality a jeho cílem bylo zformovat v nové demokracii životaschopný stranický systém. V tomto ohledu je ilustrativní výklad paragrafu 4, zakazující vznik stran podkopávajících demokratický systém. Autoři připomínají koncept obranyschopné demokracie, vzniklý v reakci na selhání stranického systému výmarského Německa ve 30. letech minulého století.
Velmi podrobný je i komentář problematiky pozastavování činnosti a rušení politických stran, jakož i jejich právu na soudní ochranu. Vše je přitom podepřené odkazy na literaturu a judikaturu. Stranický systém v Česku se proměňuje, a zvláště v posledních letech přibývá nestandardních uskupení. Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury měl svého času pouhých sedm členů, kterým plynuly mnohamilionové příspěvky od státu za celý poslanecký klub. Hnutí ANO zase v lecčem připomíná spíše personální agenturu než politickou stranu. V tomto světě je dobré mít publikaci, jež teoretické koncepty politologie a ústavní teorie dává do kontextu s platnou právní regulací.

 

Zdroj: Lidové noviny, 17.7. 2017