Lidové noviny: Eliška Wagnerová – O věcech bezodkladných

Dne 11. září 2013 jsem svolala komisi pro Ústavu ČR za účelem vyjasnění možností Senátu při přijímání zákonných opatření v době, kdy je rozpuštěna Poslanecká sněmovna (PS). Bylo totiž zřejmé, že na následující schůzi dojde k nepřijetí některých návrhů zákonů postoupených sněmovnou. To se také stalo…

Členové komise diskutovali o výkladu článku 33 Ústavy ČR, který materii upravuje, a ač nebylo přijato usnesení, z průběhu diskuse vyplynuly určité základní závěry vtělené do zápisu ze schůze, který byl dne 19. září rozeslán všem členům komise. V ní jsou zastoupeny všechny senátorské frakce s výjimkou frakce ODS, která přes výzvy neprojevila o členství v komisi zájem. Členkami jsou i obě nezávislé senátorky. Tak by měla být, s dobrovolnou výjimkou ODS, zajištěna informovanost o dění v komisi ve všech senátorských frakcích.

Zpětný souhlas sněmovny Členové komise se především vyjádřili k interpretaci první podmínky pro možné přijetí zákonného opatření – tj. posouzení, zda navrhovaná úprava věci nesnese odkladu. Tajemník komise Jan Kysela připomněl prvorepublikovou praxi, kdy byla legislativní opatření Stálého výboru (tj. dobová zákonná opatření) podrobena povinnému přezkumu Ústavním soudem. Ten se ovšem splněním podmínky neodkladnosti nezabýval – považoval ji primárně za politické kritérium. Neodkladnost by měla posoudit vláda, Senát a sněmovna (měly by unést argumentační břemeno) a proti jejich úradku by neměl ten svůj stavět Ústavní soud. Předsedkyně komise souhlasila s tím, že posouzení neodkladnosti je politická otázka a náleží politickým orgánům a odlišným účelem vymezila distinkci mezi posuzováním „naléhavosti“ pro přijímání zákonných opatření a okolnostmi, pro které je možno vyhlásit tzv. stav legislativní nouze. Pokud Ústavní soud posuzoval naplnění okolností, pro které lze vyhlásit stav legislativní nouze, bylo to kvůli ochraně a zachovávání demokratického principu při přijímání zákonů, tedy legitimitě legislativního procesu. Při přijímání zákonů ve stavu legislativní nouze jsou totiž kráceny lhůty a omezován žádoucí legislativní diskurz, na němž je parlamentní demokracie postavena.

To neplatí u zákonných opatření, která jsou zevrubně projednávána v Senátu a míra projednání v Poslanecké sněmovně záleží jen na ní. Zákonné opatření musí být totiž schváleno sněmovnou na její první schůzi. Bude-li s obsahem zákonného opatření bez dalšího srozuměna, schválí je lehce. Nebude-li, neschválením, ba dokonce i samotným neprojednáním zákonného opatření na první schůzi PS, pozbývá zákonné opatření platnosti.

Senátor Jiří Dienstbier vznesl otázku stran „naléhavosti“ pozměňovacích návrhů senátorů k zákonnému opatření a zdá se, že většina členů komise je podřazuje pod stejný režim jako samotná zákonná opatření. Člen komise, bývalý senátor Petr Pithart, také upozornil na proměnlivost „naléhavosti“ opatření v čase, s čímž souhlasil i člen komise, další bývalý senátor– Edvard Outrata, který výslovně upozornil na časový odstup případného posuzování věci Ústavním soudem, a už proto lze očekávat jeho zdrženlivost v odhodlání zabývat se neodkladností přijímaného opatření, jež by bylo nutně toliko retrospektivní.

Komise se rovněž zabývala ústavními výjimkami, které vyjímají určité materie z možností regulace zákonným opatřením. Hovořila i o tom, jak interpretovat ústavně vyňatý státní rozpočet z možností upravovat jej zákonným opatřením. Pochybnosti o možnosti přijímat zákonné opatření v oblasti daní a podobných plateb však byly rozptýleny poukazem na fakt, že nejen daňové zákony mají často přímý dopad na státní rozpočet, a že není tedy možné konstruovat rozumnou a srozumitelnou hranici pro stanovení toho, co by bylo možno zahrnout pod extenzivní výklad pojmu státní rozpočet. Proto setrvala u názoru, že vyjímá-li Ústava ČR z možností úpravy pomocí zákonného opatření státní rozpočet, je třeba tuto výjimku interpretovat úzce tak, že dopadá toliko na zákon o státním rozpočtu. K tomu lze ještě dodat, že tak je zachována věcně vymezená kompetence Senátu i v dobách fungování obou parlamentních komor. Do budoucna je ovšem třeba zvažovat, zda nejde o vynětí nerozumné, neboť by mohlo dojít k jistě výjimečné situaci, kdy však nebude žádná parlamentní komora oprávněná hlasovat, byť i jen o velmi nutných změnách v rozpočtu (kupříkladu válečný stav apod). Na tento fakt upozornilo několik členů komise.

Zbývá dodat, že Komise se zabývala i dalšími aspekty přijímání zákonných opatření, které však v tuto chvíli nejsou aktuální, a proto jim nebudu věnovat pozornost. Mám však za to, že Senát je připraven na přijetí nyní vládou předkládaných zákonných opatření, jak uvedl předseda Senátu v nedělních televizních OVM. Zda jsou připraveni jednotliví senátoři, je jiná otázka…

 

Zdroj: Lidové noviny, 1.10. 2013