Lidové noviny: Jak dál po amnestii?

Václav Klaus mluvil o nepřiměřeně dlouhé práci justice, jeho abolice se však často týkala těch, kteří stíhání záměrně mařili. Nejblíže pravdy byl na senátním slyšení ministr Pavel Blažek. Asi již vážně nehrozí, že by nějaký prezident takovou amnestii někdy přijal.

Zřejmě vůbec nejzajímavější údaj, který padl během čtvrtečního senátního slyšení k novoroční amnestii, zní – 98 procent. Ve své krátké, na číslech založené řeči, kterou uvedl douškou, že na rozdíl od projevů kolegů půjde o „plochou zprávu“, ho uvedl nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman.

Plyne z něj, že sporný aboliční článek (zastavil ta stíhání, která trvala déle než osm let a obviněným v nich hrozil maximálně desetiletý trest) Klausovy amnestie se obviněných, jejichž věc se léta vlekla kvůli špatné práci policie či justice, týkal jen okrajově. Amnestie ve skutečnosti zastavila stíhání hlavně v těch případech, které šlo objektivně vyřešit jen s největšími obtížemi a zjevněse často týkala i takových obviněných, kteří vyšetřování záměrněmařili.

Svůj krok Klaus přitom dodatečně obhajoval právě nepřiměřeně dlouhou prací justice. Na začátku roku v Právu připustil, že i jeho samotného abolice v některých kauzách překvapila, rovnou však dodal: „Řadu let jsem o nich neslyšel a úplně jsem zapomněl, že existují. Což je mimo jiné způsobeno zcela nepřijatelnou délkou vyšetřování a soudního řízení v naší zemi, a to v převážné většině případů není způsobeno trestanými.“

Aboliční článek amnestie způsobil zastavení stíhání v celkem 327 případech (týká se to 596 lidí). Z toho 201 případů, ve kterých ještě nebyla podána obžaloba, zastavili státní zástupci. 98 procent z těchto 201 případů se podle Zemanových slov táhlo přes osm let „z důvodu nepřítomnosti obžalovaného“. Jinak řečeno šlo o ty procesně nejzapeklitější případy, jejichž dořešení bránilo to, že podezřelý prostě zmizel. Vést stíhání v nepřítomnosti přitom nepřipadalo v úvahu, protože policie nestihla těmto lidem před jejich zmizením své podezření sdělit a neměla tak hmatatelný důkaz, že se vyšetřování skutečně záměrněvyhýbají.

Reálně šlo o zakonzervované případy, ve kterých policie čekala, zda se stíhaný někde neobjeví. Podle Zemanova náměstka Pavla Pukovce jde třeba o cizince, ale také o ty podezřelé, kteří se dozvěděli o zájmu policie v nejranějším stadiu vyšetřování (byli třeba vyslýchání jako svědci, ale policie jim v rámci vyšetřovací taktiky o svém podezření neřekla) a „orgánům činným v trestnímřízení se později nepodařilo zjistit jejich pobyt“. O tom, jestli ve skutečnosti nešlo o záměrný úprk před spravedlností, lze jen spekulovat.

Na Klausovu obranu je nicméně nutno poznamenat dvě věci. Zaprvé, řada těchto případů by zřejmě zůstala tak jako tak s otevřeným koncem. A zadruhé, případy zastavené soudy (těch je pouze 126) jsou typově odlišné a nepřiměřenědlouhé průtahy zaviněné justicí tu budou častější. Konkrétní údaje však neexistují.

Milosti ano, amnestie ne Samo veřejné slyšení se protáhlo od rána až do odpoledne. V roli vystupujících (řeč měli třeba ústavní právníci AlešGerloch a Jan Kysela, ministr spravedlnosti Pavel Blažek, již zmíněný Pavel Zeman, Jan Musil z Ústavního soudu, Iva Brožová a František Púry z Nejvyššího soudu) či diváků se ho zúčastnila elita české justice (nejen ta, když nejexotičtějším přihlížejícím byl bezesporu Jan Skácel, někdejší šéf xenofobní Vlastenecké fronty).

Celkem předpokládaně se vystupující lišili v pohledu na to, jestli máústavní stížnost proti amnestii šanci uspět a jestli je vhodné a účelné podávat na Klause ústavní žalobu kvůli velezradě (aby mohla být podána muselo by se pod ní kromě dosavadních 18 senátorům podepsat ještě dalších devět). Velká část řečníků se však shodla, že by si český právní řád dokázali představit bez institutu amnestie (milosti by stačily) a každopádně bez prezidentova práva zastavovat neskončená trestní stíhání. Zdaleka nejostřejšířeč přednesla předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová. Podle ní je amnestie právní předpis a je „nemyslitelné, aby byla soudněnepřezkoumatelná“. Ústavní soud by se měl přitom podle ní zaměřit na otázky, jestli „amnestie nebyla prostředkem, jak zabránit výkonu spravedlnosti vůči některým osobám“ a jestli „nebyla pouhou záminkou pro zastavení případů v oblasti korupce“.

Skeptický byl naopak třeba právník (a sociálnědemokratický politik) Zdeněk Jičínský či již zmíněný Kysela. „Rozhodnutí samo (myšleno: amnestie) nenabízí prostor k úvahám o velezradě,“ řekl Kysela s tím, že některé skutky politiků by měly být posuzovány jen v mantinelech politické odpovědnosti: „Nemyslím si, že by bylo dobré, aby za všímstála nějaká žena či muž v taláru.“

Jediným skutečným obhájcem Klause však byl ministr Blažek, který Klausovo jednání označil za nepochybně ústavní a mluvil o „uměle médii vyvolávané hysterii“.

Stačí stanovit meze Duší slyšení byla někdejší ústavnísoudkyně a dnes senátorka zvolená za Stranu zelených EliškaWagnerová. Prohlásila, že „v moderním státě je institut milosti očištěn od odlesků charismatického ducha“ panovníka a prezident nemá při udělování milostí či vyhlašování amnestie, tedy hromadné milosti, „úplně volnou ruku“. Jde podle ní o racionální akt, který odstraňuje tvrdosti zákona či napravuje justiční omyly, ovšem výhradně „v zájmu nastolení větší spravedlnosti“. Touto maximou se však Klaus podle ní neřídil, a to právě v již zmíněném aboličním odstavci amnestie.

Wagnerová řekla, že sice má argumenty, které by mohly Ústavnísoud vést ke kladnému vyřízení ústavní žaloby i stížnosti, ovšem sama vzápětí prohlásila, že je ve skutečnosti sama skeptická: „Žaloba by měla být podána i s tím, že jí třeba nebude vyhověno. Očekávám ale, že seÚstavní soud vyjádří k jejím jednotlivým bodům a napříště stanoví prezidentům meze, ve kterých by se měli pohybovat.“

Je celkem možné, že se tak stane. Ovšem i kdyby v tomto ohledu soud víruWagnerové zklamal, nejspíš dojde na nejrealističtější slova čtvrtečního slyšení. Pronesl je ministr Blažek a naznačoval jimi, že v dohledné době žádný prezident tak diletantskou amnestii (pokud vůbec nějakou) s ohledem na svoji popularitu nepodepíše: „Příští prezident je tou negativní vlnou, která amnestii provázela, naprosto poučen.“

 

Zdroj: Lidové noviny, 23.2. 2013, s. 13.