Lidové noviny: Kauce se důvodně nelíbí ani obrům. Komu tedy vlastně vyhovují?

Stát vybrané peníze od lihovarníků a distributorů benzinu neúročí. Po letech jim vrátí stejnou sumu. Distributoři pohonných hmot a stovky likérek už týdny shánějí miliony na uhrazení kaucí, bez kterých nebudou smět dál podnikat.

Ze zákona musejí petrolejáři uhradit do konce října dvacet milionů, lihovarníci mají na složení kaucí ve výši půl nebo pět milionů ještě další měsíc. Stát chce takto eliminovat rizikové firmy a neplatiče daní. Řádově vybere stamiliony korun až jednotky miliard.

Erární kasa si však nepomůže, peníze budou podle informací ministerstva financí uloženy na neúročených účtech celní správy u České národní banky. V případě ukončení činnosti firem stát kauci vrátí. Ale ve stejné výši. Část výrobců lihovin to považuje za krádež a jeden z důvodů k podání stížnosti k Ústavnímu soudu.
„Pokud bychom měli tyhle prostředky na nějakém termínovaném účtu nebo je nějak jinak investovali, přinese to určitý zisk. Stát nám je ale sebere a pak po letech vrátí v původní výši,“ uvedl Jiří Svoboda z kouřimské firmy Likeria.

S několika dalšími kolegy v lihovarnické branži inicioval podání ústavní stížnosti, kterou už připravuje najatá právní kancelář. Přidávají se tak k malým distributorům benzinu a nafty, kteří už prostřednictvím skupiny senátorů stížnost proti kaucím k Ústavnímu soudu podali.

Mluvčí ministerstva financí Ondřej Šrámek vysvětluje, že kauce bude v případě ukončení činnosti firmy použita na úhradu případného dluhu, který by po firmě mohl vzniknout například na daních. „Při vrácení kauce, nebo její části, nebude subjektu, jemuž je kauce vrácena, vyplacen žádný úrok. Úročení kauce by muselo být explicitně umožněno zákonem,“ říká Šrámek.

Zákon nic takového neřeší. Úročení, alespoň ve výši průměrné roční inflace, sice navrhoval v létě při hlasování v Poslanecké sněmovně jako pozměňovací návrh poslanec Věcí veřejných David Kádner, ale jeho návrh neprošel. „Je spravedlivé, aby i stát, pokud disponuje cizími prostředky, tyto prostředky úročil,“ argumentoval Kádner.

Povinnost uhradit kauci se vztahuje na téměř 580 velkých i malých výrobců a dovozců lihovin a na téměř dva tisíce distributorů paliv. Posílat hotově peníze státu nemusejí všichni – místo kauce si lze vyjednat bankovní garanci. Pokud ji však banka je ochotna poskytnout a pokud je dotyčný schopen vyhovět úrokovým podmínkám a požadovanému zajištění majetkem.

Daňová správa odhaduje, že z necelých dvou tisíc nyní registrovaných distributorů paliv bude zhruba 400 chtít dál podnikat za nových podmínek. Zbytek tvoří firmy, které na kauci nemají a skončí činnost nebo se jako nastrčené prázdné schránky podílejí na daňových podvodech.

Větší část firem údajně použije bankovní garanci místo platby kauce v hotovosti. Ale i kdyby hotově platilo například pouze sto distributorů, vybere stát dvě miliardy korun. Velcí distributoři s miliardovými příjmy, jako je Unipetrol nebo Čepro, toto opatření schvalují. Na platbě v hotovosti však nechtějí prodělávat, zákonu vyhoví bankovní garancí, kterou vzhledem k velkému majetku a obchodům se stamiliony litrů paliva získali snadno. „Máme bankovní garanci. Je to levnější a bezpečnější. Dosáhnout na ni určitě mohou i mnohé malé, poctivě podnikající firmy,“ říká šéf Čepra Jan Duspěva.

Bankovní garanci místo hotovostní platby si vyřídily i velké likérky.
„Je to řešení pro každého, kdo má v pořádku účetnictví,“ tvrdí generální ředitel božkovského Stocku Petr Pavlík. Stížnost k Ústavnímu soudu přesto může uspět. „Je to (vracení kaucí bez úroku) zásah do základních majetkových práv, když součástí vlastnického práva je i nárok na užitky, které přináší vlastnictví. Pokud si tyto užitky ponechá stát, nepřiměřeně omezuje toto základní právo, respektive je přímo neodůvodněně porušuje,“ míní senátorka a bývalá ústavní soudkyně Eliška Wagnerová.

 

Zdroj: Lidové noviny, 22.10. 2013