Lidové noviny: O Elišce Wagnerové

Na brněnském náměstí Svobody právě začali zdobit vánoční strom, když se soudci Ústavního soudu vydali na výjezdní zasedání do Luhačovic. Jejich výrazná kolegyně Kateřina Šimáčková, někdy označovaná za pokračovatelku bývalé místopředsedkyně soudu a nynější senátorky Elišky Wagnerové, však mezi nimi chyběla. Podobně jako předsedové obou nejvyšších soudů Pavel Šámal a Josef Baxa totiž zamířila do tradičního knihkupectví Barvič a Novotný na opožděný brněnský křest knihy Padni komu padni. S podtitulem Život a případy Elišky Wagnerové.
Když píšete životopisnou knihuomuži, je to snadné. Nemá totiž prakticky žádné pochyby o tom, že se o němmá psát. Když ale připravujete životopis ženy, musíte obtížně překonávat její pocit, že není pro takovýto záměr dost vhodná a že by se mělo psát spíše o jiných lidech. Tak nějak popsal své zážitky významný novinář Tomáš Němeček – duchovní otec této přílohy Právo a justice a její bývalý šéf – který aktuálně působí coby právník v psychiatrické léčebně v Bohnicích. Knížku o Elišce Wagnerové přidal k životopisu dalšího ústavního soudce profesora Vojtěcha Cepla a rovněž k poutavému rekapitulačnímu rozhovoru s předsedou soudu Pavlem Rychetským. A sama Eliška Wagnerová přiznala, že se jí daleko lépe mluvilo o svých kauzách než o osobním životě spojeném s emigrací a mnoha zvraty.
Knize Padni komu padni bývá vytýkáno, že není nestranná a že ji Tomáš Němeček napsal s až příliš velkým obdivemk Elišce Wagnerové. To je možná pravda, bývalou místopředsedkyni Ústavního soudu je však těžké neobdivovat. Můžete s ní nesouhlasit, její odborná autorita a rozhled vás však zkrátka většinou tak jako tak nutně ohromí. Kniha navíc není zpravodajstvím a může tedy vyznívat, jak je autorovi, který navíc nic neskrývá, libo. K tomu přidejme pozitivum, že některé pasáže se čtou jako napínavý thriller, moje oblíbená je například ta o sžíravém tlaku na rezignaci Wagnerové krátce po jejím jmenování. Tedy doporučuji. Škoda, že tato publikace vyšla už na konci loňského roku a nemohli jsme ji tak zařadit do zcela nové ankety o právní knihu roku, jejíž výsledky vyjdou přesně za týden v příloze LN, magazínu Index. Zajímalo by mě, jak by dopadla. Troufám si tvrdit, že by zabojovala o první příčky. Můžeme tak upozornit alespoň na jinou letošní a související knihu, kterou stejně jako tu předešlou vydalo nakladatelství Leges a pro niž hlasoval například děkan pražské právnické fakulty Jan Kuklík. Jde o sérii profilů několika ústavních soudců Právnický Olymp, připravenou v týmu Jana Kysely. „Kniha představuje soudce Ústavního soudu prostřednictvím studentského projektu, avšak výsledek je až překvapivě vyspělý, zajímavý a podnětný právě i pro čtenáře mimo vlastní právnický stav,“ napsal mimo jiné Kuklík.

 

Zdroj: Lidové noviny, 30.11. 2015