Lidové noviny: Okolo nejvyšších soudů panuje ticho

V minulém roce se do středu pozornosti dostaly změny ve vedení okresních, krajských i vrchních soudů. Řešilo se, s kým se kandidáti znají, jak zvládají práci, jak v minulosti chybovali. Hranice otevřenosti a diskuse v justici ale končí před branami nejvyšších soudů.

Poté co Iva Brožová po necelých třinácti letech oznámila rezignaci na post předsedkyně Nejvyššího soudu, se objevilo zapomenuté téma – uzavřenost diskuse o šéfovi jedné z nejdůležitějších soudních instancí v republice. Podle soudců samotných to patří k „ústavní zvyklosti“, a i když to není ideální, je to aspoň zákonné.
Český Nejvyšší soud hledání předsedy zažil teprve potřetí. Po prvním šéfovi, Otakaru Motejlovi, se v roce 1999 na tento post dostala Eliška Wagnerová. Tu pak v roce 2002 nahradila právě Iva Brožová.
„Odchody a příchody předsedů nejvyšších soudů probíhají od doby, kdy se stala předsedkyní Nejvyššího soudu Eliška Wagnerová, prakticky podle stejného schématu,“ popisuje situaci předseda Vrchního soudu v Praze Jaroslav Bureš. Prezident v souladu s ústavou soukromě a výhradně s těmi, které si určí on sám, konzultuje možného nástupce odcházejícího předsedy.
Bývalý prezident Václav Klaus pro LN uvedl, že tato praxe je již zavedená a žádný prezident nepostupoval jinak: „Naše ústava neříká, že má být takovéto jmenování předmětem veřejné diskuse.“
S touto praxí souhlasí i špičky justice. „Prezidentova pravomoc je výlučná a exkluzivní – a je to správně. V žádném případě by neměla být v zájmu zachování principů dělby moci a nezávislosti soudní moci žádným způsobem svázána jakoukoli součinností s mocí výkonnou nebo zákonodárnou,“ řekl LN předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský.
Souhlasí s tím i Josef Baxa: „Těžko si představovat nějaké výběrové řízení, koaliční jednání či všelidové diskuse. Stejný názor má i Pavel Šámal, od čtvrtka předseda Nejvyššího soudu. „S ohledem na význam soudní moci je to správné. Kontrasignace tu nemají místo,“ řekl LN.
Jaroslav Bureš dodává, že ve výsledku prezident vybere soudce, kterého odcházející předseda doporučil, či byl s výběrem takové osoby alespoň srozuměn.
„Prezident výběr měl nebo ho mít mohl. On ale asi příliš naslouchá předsedovi Ústavního soudu Rychetskému,“ říká k výběru Pavla Šámala exprezident Klaus.
Nedostatky hradní exkluzivity Relativní hradní exkluzivita ve výběru šéfů justice má ale své nedostatky. „Výsledkem je značná míra izolovanosti hlavy státu, která je odkázána na vlastní úsudek a sbírání informací,“ popisuje Pavel Rychetský. A o sběr „dat“ jde především.
„Václav Havel jmenoval jak předsedkyně Nejvyššího soudu Wagnerovou a Brožovou, tak předsedu Nejvyššího správního soudu Baxu patrně pouze na základě doporučení aparátu kanceláře prezidenta republiky, přičemž nevím, zda svá doporučení někde konzultoval,“ říká Rychetský. Jaroslav Bureš ve zpětném pohledu hodnotí všechna tato personální rozhodnutí Václava Havla pozitivně – samozřejmě s výjimkou jmenování Ivy Brožové.
Ani po třinácti letech na příběh nezapomněl – jako tehdejší ministr spravedlnosti se proti jejímu jmenování ostře ohradil. „Nikdo v justici to nečekal. Myslím si, že v odpovědích na anketní otázku, kdo by mohl být předsedou Nejvyššího soudu, položenou soudcům v roce 2002, by se objevilo několik osobností, avšak Iva Brožová by mezi nimi nebyla. Stát se v justici osobností není snadné, a vyžaduje to především odbornou autoritu. Avšak nejen ji,“ tvrdí i dnes Bureš. K jeho kritice se tehdy přidala i ODS. Té vadilo, že se Havel rozhodl obsadit místo bez porady s ministrem spravedlnosti či šéfy parlamentních komor. Václav Klaus pak měl „justiční smůlu“. Během jeho desetiletého působení na Pražském hradě se nový předseda žádného z vysokých soudů nehledal. Klaus sice Ivu Brožovou v roce 2006 odvolal, jeho rozhodnutí ale záhy zrušil Ústavní soud. I zde sehrál roli Jaroslav Bureš jako její zjevný nástupce ve funkci.
„Za zásadní problém u nás považuji opouzdřování justice a její snahu vymanit se pod falešnou záminkou obrany nezávislosti soudců z jakékoliv veřejné kontroly a odpovědnosti,“ varuje Václav Klaus a připomíná své boje proti „soudcokracii“.
Výběr bez překvapení Nynější rozhodnutí předsedkyně Brožové odejít českou justici nezaskočilo. „O tom, že byla rozhodnuta rezignovat, vím již nejméně sedm měsíců. Myslím, že téměř stejně dlouho to věděl i pan prezident,“ řekl LN předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. Takové signály měl i Bureš.
Ani jméno nástupce Brožové silné diskuse nevyvolalo. Špičky justice o něm jako o jednom z kandidátů údajně věděly několik měsíců. „O profesoru Šámalovi hovořila doktorka Brožová už od loňského podzimu. Když mě požádala o radu či názor na profesora Šámala, doporučil jsem ho,“ řekl LN Josef Baxa.
„Je nepochybné, že profesor Pavel Šámal je uznávaný odborník a jeho dlouholeté působení na Nejvyšším soudu je nezbytnou a přínosnou výhodou,“ dodává Pavel Rychetský.
Ani ti, kteří jeho jméno s Brožovou nekonzultovali, výhrady nemají. Například novopečený soudce Ústavního soudu David Uhlíř považuje Pavla Šámala za „jednoho z mála přirozených adeptů na funkci předsedy Nejvyššího soudu, takže jeho jmenování není velkým překvapením“.
A co Nejvyšší rada soudnictví? Oslovení právníci v souvislosti s nepříliš vhodným systémem výběru šéfů justice připomínají letitý deficit – Nejvyšší radu soudnictví. „Nepochybné je, že náš ústavní systém má jistý deficit v absenci ústavně zakotvené instituce, která by měla navrhovací pravomoc ve všech personálních věcech českého soudnictví,“ popisuje problém Pavel Rychetský.
Téma rady se diskutuje už od dob ministra Otakara Motejla. V uplynulých měsících pak nabraly „pod křídly“ Josefa Baxy její přípravy nové obrátky poté, co ho k přípravě konceptu pověřila ministryně spravedlnosti Válková.
Podle LN z minulého týdne se Baxa dostal do odborného sporu s Brožovou – chtěl paritní složení, zatímco ona převahu soudců. „Názory paní doktorky Brožové na roli a složení Nejvyšší rady soudnictví jsem celkem sdílel a myslím, že nejen já. Jejím odchodem již nic nebrání tomu, aby zvítězil koncept prosazovaný doktorem Baxou a aby stanul v čele Nejvyšší rady soudnictví,“ řekl LN Jaroslav Bureš.
Sám Baxa taková slova odmítá. Přiznává sice, že se s Brožovou neshodl, ale podle něho to ukončení její činnosti na postu předsedkyně Nejvyššího soudu neovlivnilo. Rozhodující bude, jak se Baxa dohodne s novým šéfem Nejvyššího soudu.
Pavel Šámal, o nějž v této kauze jde především, zatím nemá v otázce vrcholného orgánu justice jasno. „V této fázi se nepřikláním na žádnou stranu. Nejvyšší radu ale podporuji a je nezbytné jí věnovat pozornost,“ avizuje Pavel Šámal.
„Věřím, že Pavel Šámal bude tuto otázku vnímat podobně jako já, tedy jako jednu z významných priorit pro fungování soudního systému, i když si uvědomuji, že pro něho nepůjde o prioritu jedinou,“ dodává Josef Baxa.

 

Zdroj: Lidové noviny, 26.1. 2015