Lidové noviny: Podivný výběr favoritů soudce Bureše

Do klíčové pozice místopředsedy Vrchního soudu v Praze míří kontroverzní justiční činovník Jan Sváček

PRAHA Po anabázi s výběrem předsedy Krajského soudu v Ústí nad Labem, který vyvrcholil opakováním tendru, se objevilo další sporné výběrové řízení. Pozici náměstka pro trestní úsek na pražském vrchním soudu v něm získal Jan Sváček.

Ano, jde o téhož soudce, kterého senátoři hned dvakrát odmítli jmenovat soudcem Ústavního soudu. A měli pro to řadu argumentů. Kromě členství v KSČ jim vadily konexe se zákulisním „šíbrem“ Tomášem Hrdličkou. Mezi další výtky patřilo i to, že bývalý předseda Městského soudu v Praze a exporadce Václava Klause Sváček v roce 2011 jmenoval insolvenčním správcem developerské společnosti ECM Iva Halu. Ten je přitom považován za pravou ruku Petra Sisáka, jenž byl pravomocně odsouzen za vytunelování První slezské banky, v níž přišli klienti o miliardu korun. Ostatně oba muži pracují v advokátní kanceláři HS legal. Mizivá konkurence Kritický hlas zazněl od bývalé ústavní soudkyně a nynější senátorky Elišky Wagnerové i nyní. Právě tu měl Sváček na Ústavním soudu vystřídat. „Je zjevné, že nároky na obsazování důležitých míst v obecné justici jsou buď nižší, nebo jiné než pro obsazování míst ústavních soudců. Odpovědnost má v první řadě ministerstvo spravedlnosti,“ řekla LN Wagnerová.

Příčiny tohoto stavu by si dle senátorky zasloužily hlubší rozbor. „Tady si musí zamést před svým prahem především sama justice. Někdo by se měl zamyslet, proč jsou jiné nároky na obsazování Ústavního soudu a obecných soudů a jestli je to tak správně,“ dodala Wagnerová.

O Sváčkovi coby budoucím místopředsedovi soudu se mluví v justiční sféře déle než rok. LN tuto skutečnost popsaly počátkem prázdnin. Loni si o výměně vyprávěl bývalý předseda ústředního výboru Svazu socialistické mládeže Martin Ulčák s politickým podnikatelem Romanem Janouškem.
„Až tam nebude Sváček, protože půjde dělat ústavního soudce anebo půjde k Burešovi dělat místopředsedu, tak tam bude Vávra,“ zachytila konverzaci mužů policejní štěnice, přičemž Vávrou byl myšlen současný předseda pražského městského soudu, který do funkce nastoupil po Sváčkovi.
Předseda vrchního soudu Jaroslav Bureš měl na složení výběrové komise podstatný vliv. Jmenoval dle instrukce ministerstva spravedlnosti hned čtyři členy. Pátým byl první náměstek ministryně spravedlnosti Robert Pelikán. „Chtěl bych, aby byl jmenován nový místopředseda, protože starý končí. V pondělí odnesu paní ministryni návrhy na jmenování,“ řekl LN Bureš minulý týden.

Podle mínění soudců, s nimiž LN hovořily, se dlouho očekávaná věc, že do vedení soudu míří Sváček, promítla i do nízké účasti v soutěži. V tendru s ním změřil síly pouze jediný konkurent, Pavel Zelenka, soudce pražského vrchního soudu.

Ministryně spravedlnosti Helena Válková (ANO) může, pokud bude mít o uchazeči pochybnosti, návrh předsedy Bureše odmítnout a jmenovat v pořadí druhého nejlepšího kandidáta. S tím však šéf vrchního soudu nesouhlasí. „Instrukce ministryně spravedlnosti nemůže přebít zákon. A ten říká, že ministr jmenuje na návrh předsedy Vrchního soudu v Praze místopředsedu. Nemám žádné pochybnosti. Vítězství bylo jednoznačné,“ tvrdí Bureš.
Podle důvěryhodného zdroje LN ministerský náměstek Robert Pelikán s výběrem Sváčka údajně nebyl spokojen. Náměstek však na dotazy redakce nereagoval.

Hlasitý kritik neuspěl

Za ministryní spravedlnosti Válkovou se předseda vrchního soudu Bureš dnes vydá s ještě jedním jménem. Po odchodu Milana Bořka, který se stane předsedou Krajského soudu v Brně, se hledal adept na funkci místopředsedy pro civilní a insolvenční úsek. V tomto výběrovém řízení zvítězila předsedkyně senátu pražského vrchního soudu Ivana Mlejnková. I o ní se již delší dobu uvnitř justice mluvilo jako o možné nástupkyni Bořka. V soudcovském prostředí sice platí za uznávanou odbornici na insolvence, avšak chybí jí zkušenosti s řízením soudců či soudu, neboť předsedkyní senátu se stala teprve letos v květnu. Tendru se přitom účastnil další tamní předseda senátu, František Kučera, který řídící funkce na soudu zastává už čtrnáct let.

Soudce Kučera zároveň patří mezi kritiky netransparentního způsobu obsazování postů soudních funkcionářů. Spolu s kolegou soudcem Ladislavem Derkou loni napsal do odborného časopisu Soudce článek, v němž vyslovil nesouhlas s opakováním mandátu soudních funkcionářů. Podle nich je tato praxe v rozporu s nálezem Ústavního soudu z roku 2010. Ten se týkal personální korupce u soudů právě v případech setrvávání ve funkcích ve vedení soudu.

Přesně k tomu však došlo na Vrchním soudu v Praze. Když se loni stal jeho předsedou Jaroslav Bureš (který zastával tutéž funkci v letech 2000 a 2001), dosavadní šéf soudu Vladimír Stibořík se přesunul na pozici prvního místopředsedy, která pro něj byla vytvořena. Dalším nestandardním krokem pak bylo to, že předseda Bureš pověřil vedením obchodního úseku Stanislava Bernarda. Jenže ten byl až do roku 2013místopředsedou Vrchního soudu v Praze a podle Ústavního soudu by tuto řídící funkci vykonávat neměl.
Za pozornost stojí také fakt, že předseda Bureš do výběrové komise, jež vybrala Mlejnkovou, přizval dva nejvýše postavené soudce z Jihočeského kraje, kteří si loni prohodili funkce. Konkrétně jde o předsedu Krajského soudu České Budějovice Milana Tripese a jeho současného místopředsedu a bývalého šéfa tamního soudu Bohuslava Petra.
Nějak se to vleče Předseda senátu Kučera má dle informací LN ještě jeden „handicap“. Otevřeně mluví o nedostatcích v práci Vrchního soudu v Praze. Mezi ně patří mimo jiné i dlouhé lhůty pro vyřizování civilních spisů. Platí totiž, že pokud některá ze stran sporu vznese námitku pro věcnou nepříslušnost, je právě na vrchním soudu, aby posoudil, zda případ bude rozhodovat okresní, či krajský soud.

Jen pro představu, spisů, které by měly být vyřízeny v řádu dnů, maximálně týdnů, je na vrchním soudu asi 2800. Zhruba 500 z nich čeká na rozhodnutí od loňského roku. I to soudce Kučera vedení svého soudu vytýkal. „Zeptejte se okresních soudů či advokátů. Ti vám všichni řeknou, že vrchní soud pracuje v tomto ohledu pomalu,“ upozornil LN renomovaný pražský právník pod podmínkou anonymity.

Tento dlouhodobý stav má přirozeně i důsledky. Pomalost soudu se rozkřikla mezi advokáty, kteří vědí, že touto cestou klientům snadno zařídí několikaměsíční odložení rozhodnutí kauzy.

 

Zdroj: Lidové noviny, 29.9. 2014