Lidové noviny: Překvapivá „stopka“ pro Nykodýma

Jiří Nykodým se na Ústavní soud nevrátí, hlavně proto, že hlasoval pro církevní restituce. Je přípustné, aby senátoři o ústavních soudcích rozhodovali podle jejich politického přesvědčení?

Někteří senátoři se podle všeho ani po roce nepřenesli přes to, že Ústavní soud zamítl jejich návrh na zrušení zákona o církevních restitucích. Jiří Nykodým, který hlasoval pro restituce, se na brněnský soud nevrátí. Senátoři Pavel Lebeda a Vladimír Dryml při jednání o nových soudcích veřejně vyzvali své kolegy, aby Nykodýma nevolili právě z tohoto důvodu. Pro bývalého ústavního soudce zvedlo ruku jen 23 z 58 hlasujících senátorů.

Dlouho se zdálo, že tři navržení kandidáti na ústavní soudce – Jiří Nykodým, Tomáš Lichovníka Vojtěch Šimíček–mají post v Brně jistý. Jenže loňští kritici církevních restitucí nakonec jednomu z nich – osmašedesátiletému Jiřímu Nykodýmovi – obrazně řečeno podtrhli židli, jen dvacet minut před hlasováním. Do karet jim hrála prořídlá sestava senátorů (58 z 81) a možnost vystoupit i s tématy, která neprojednávaly výbory.

Utajené výhrady Nykodým není prvním členem soudcovské většiny, která „podržela“ církevní restituce (pro zrušení zákona ostatně hlasovali jen čtyři soudci), jejž Senát „nepustí“ na druhé období na Ústavní soud. V červnu loňského roku – jen krátce po vynesení rozsudku o restitucích – horní komora neschválila opětovné jmenování Miloslava Výborného.

Po roce na své rozhodnutí doplatil i Jiří Nykodým. Přitom ústavně-právní výbor, který ho spolu s ostatními kandidáty nedávno „griloval“, téma restitucí vůbec neotevřel. „Nikdo o tom nemluvil,“ uvedl jeho předseda, sociální demokrat Miroslav Antl. Dle něho dokonce všechny tři adepty výbory doporučily „hladce, bez připomínek a jednomyslně“.

Také prezident Miloš Zeman šel jako navrhovatel do Senátu s tím, že žádné problémové otázky u kandidátů nejsou. Podle informací Lidových novin o připravovaných výhradách senátorů vůbec nevěděl. Necelých šedesát senátorů, kteří se rozhodli jednoho z nejvýznamnějších rozhodování v roce zúčastnit, bylo těsně před hlasováním konfrontováno s „restituční minulostí“ Jiřího Nykodýma. Pavel Lebeda (ČSSD) a bývalý Zemanovec Vladimír Dryml (dříve ČSSD) své kolegy vyzvali, aby Nykodýma nevolili. Argumentovali jeho účastí ve většině pléna Ústavního soudu, která zamítla jejich návrh na zrušení zákona o církevních restitucích.
„Pro mě osobně byly výtky překvapením, ale respektuji je,“ řekl LN předseda Senátu Milan Štěch (ČSSD). Vyzval proto před plénem Nykodýma, aby se k výrokům vyjádřil. Ten toho však nevyužil.

Nakonec se pro opakování Nykodýmova mandátu vyslovilo pouze 23 z 58 přítomných senátorů. „Hlasování senátorů ovlivnila vystoupení Pavla Lebedy a Vladimíra Drymla,“ řekl LN Antl a naznačil, že kdyby se otázka restitucí řešila ve výborech, hlasování by dopadlo jinak: „Bylo to překvapení. Kdybychom o tom mluvili, vysvětlilo by se to.“
Milan Štěch s Antlem nesouhlasí: „Hlasování nemůžu zpochybnit. Samozřejmě že by bylo stravitelnější dozvědět se argumenty dřív, ale senátor má právo sdělit svůj názor i na poslední chvíli na plénu.“A dodal, že volba byla demokratická a v souladu se zákonem.

To potvrzuje i senátorka a bývalá soudkyně Ústavního soudu Eliška Wagnerová. „Sice se očekává, že ve výborech bude na diskusi více času, ale bohužel procedura není řádně stanovena. Na problém navíc upozornili senátoři, kteří členy výboru nebyli,“ uvedla pro LN. Rána pod pás?

Část právnické obce považuje čtvrteční hlasování za ránu pod pás. Miroslav Antl LN řekl: „Senát by měl být nad věcí a vybírat kvalitní soudce. Nechci oranžový Ústavní soud. Naopak, chci ho pestrý.“
Také z řad odborné veřejnosti zaznívá názor, že by ústavní soudci neměli být vybíráni dle svých politických názorů. Jan Kysela z pražské právnické fakulty pro LN uvedl, že neschválení Nykodýma (a dříve Výborného) ukazuje na to, jak „nešťastná“ je možnost opakované nominace. „Umožňuje hodnotit dosavadní soudcovskou činnost, a to i politicky. To zpochybňuje vnímání nezávislosti a nestrannosti soudce ve funkci,“ doplnil Kysela.

Tomuto postoji ale oponuje Eliška Wagnerová: „Senát je politické těleso. Stejně tak je i Ústavní soud politický orgán – jako v Německu nebo USA. Je legitimní, že senátory zajímá politická filozofie, reflektují názory soudu.“ Wagnerová však vidí – podobně jako Kysela – problém v možnosti opakovat mandát: „Je to další důkaz, že by se opakovat neměl. Názory soudce jsou totiž čitelné a to je úskalí.“ Renomovaný právník Jiří Nykodým přitom patřil k soudcům, kteří se silně profilovali v oblasti sociálních práv. „Jako zpravodaj byl autorem klíčových nálezů týkajících se zdravotnických standardů a nadstandardů úhrad za zdravotní péči,“ uvedl pro LN Tomáš Langášek, bývalý generální sekretář Ústavního soudu a současný soudce Nejvyššího správního soudu.

Nykodým se podílel i na nálezech týkajících se tzv. slovenských důchodů a podle Langáška „již v roce 2007 – jako jediný v plénu – moudře předvídal rizika a negativní důsledky většinového přístupu k těmto kauzám a z dnešní perspektivy je třeba mu dát za pravdu“.

Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský rozhodnutí senátorů komentovat nechtěl. O znovuzvolení Nykodýma ale údajně velmi stál, zřejmě kvůli blížícím se kauzám souvisejícím s novým občanským zákoníkem. Jiří Nykodým je totiž renomovaným znalcem občanského práva a „v příští dekádě bude do praxe uváděn nový občanský zákoník, což bude nepochybně mít také ústavněprávní aspekty,“ dodává Tomáš Langášek, proč mohlo být opakování Nykodýmova mandátu přínosné. Výtky i k Lichovníkovi Ani Tomáš Lichovník neprošel senátním hlasováním bez výtek. Dostal 51 hlasů, o pět méně než Vojtěch Šimíček. Podle Miroslava Antla za jeho nižší počet obdržených hlasů mohl výrok senátora Lebedy, že Lichovník měl v čele Soudcovské unie zajistit v otázce restitucí řádný proces před Ústavním soudem. Přitom jde o dobrovolnou stavovskou organizaci, která zastupuje obecné soudy – s ústavním soudnictvím nemá nic společného.
Nakonec však senátoři Lichovníka zvolili. Důvodem byla zejména potřeba doplnit na brněnský soud praktika z nižších článků soudní soustavy. Takový člověk podle prezidenta Zemana na Ústavním soudu dosud chyběl. Lichovník se specializuje na občanské právo, zejména na řízení ve věcech s cizím prvkem a na rodinné právo. Lichovník vminulosti prohlásil, že práce soudce se nedá vtěsnat do běžné pracovní doby, že ji soudce nosí neustále v hlavě. Kromě rozhodovací praxe se věnuje dění v justici a jeho názory v čele Soudcovské unie byly řadu let jedním z mála uznávaných výstupů soudců vůči veřejnosti.
Pracovitý a neústupný „Je to pevný člověk. Nikdy nedělá nic na efekt a dělá to, čemu věří. Dokáže jít i proti názorovému proudu,“ říká Josef Baxa, předseda Nejvyššího správního soudu, o Vojtěchu Šimíčkovi, jedné z nejvýraznějších tváří tohoto soudu, kam přišel v roce 2003.

Šimíček se těší respektu i mezi kolegy z oboru – Jan Kysela o něm LN napsal, že je „šťastnou kombinací vzdělání, rozvahy a slušnosti“.
I prezident Miloš Zeman v Senátu pochválil jeho větu, že „ne každý hloupý zákon je nutně protiústavní“.
Předseda Baxa nového ústavního soudce hodnotí jako pracovitého, poctivého a hodnotově srovnaného člověka. Podle Baxy není odtržen od reality a má empatii pro běžné starosti. „K čemu byl postaven, vždy zvládl výborně,“ uzavírá Josef Baxa.

 

Zdroj: Lidové noviny, 2.6. 2014