Lidové noviny: Senátoři napadnou konec restitucí

Desítky tisíc osob nebudou od příštího roku moci žádat náhradní pozemky za svůj zabavený majetek * Ústavní stížnost to má změnit

PRAHA Restituenti, které stát dosud neodškodnil za zabavení majetku během minulého režimu, získali naději, že budou nadále moci žádat o vydání náhradního pozemku. Podle nyní platného zákona by po 1. červenci 2018 mohli nárokovat již jen finanční satisfakci, která však zdaleka neodpovídá současné tržní hodnotě parcel.
Změnu ve prospěch restituentů má přinést stížnost, kterou se skupina senátorů obrátila na Ústavní soud. Žádají v ní, aby takzvanou restituční tečku číslo dvě (viz box) zrušil. Na vyrovnání doposud čeká 45 tisíc osob, jejichž nároky ve finančním vyjádření převyšují 540 milionů korun.
„Připravil jsem návrh k Ústavnímu soudu na zrušení některých ustanovení novely zákona o Státním pozemkovém úřadu (SPÚ),“ píše na svém Facebooku senátor Tomáš Grulich (ODS). Autenticitu příspěvku potvrdila jeho asistentka Marie Hánová.
Právě zmíněný zákon obsahuje ustanovení, podle nějž od půlky příštího roku nebude možné žádat o vydávání náhradních pozemků. Restituenti, s nimiž se stát do tohoto data nevypořádá, budou moci nárokovat za své zabrané pozemky pouze peněžitou náhradu, a to po dobu deseti let.
Jenže zákon o půdě stanovuje, že se vychází z cen pozemků platných k 24. červnu 1991, tedy zcela mimo současnou tržní realitu.
Ústavní stížnost byměla být připravena k odeslání v tomto týdnu. Svůj podpis pod ni připojilo 18 senátorů napříč politickým spektrem. Informaci LN potvrdil jeden z nich – Miroslav Antl (nestraník za ČSSD). K podání stížnosti bylo potřeba alespoň sedmnácti členů horní parlamentní komory.

Stát ušetří. Anebo zaplatí víc?

Novelu o Státním pozemkovém úřadu protlačil vládou a parlamentem lidovecký ministr zemědělství Marian Jurečka. Při jejím projednávání argumentoval, že cílem je „zajistit hospodárné nakládání se zemědělskou půdou v majetku státu“. Důvodová zpráva k návrhu zákona poukazovala na hrozbu, že by stát musel kvůli dalšímu vydávání náhradních pozemků restituentům nakupovat chybějící půdu za tržní ceny. Pozemkový úřad má podle novely povinnost vytvářet rezervu státních pozemků a doplňovat ji, aby se ušetřily náklady na výkup.
Ve sněmovně novela prošla, senátní ústavně-právní výbor ale doporučil její zamítnutí. Horní komora pak vrátila předlohu sněmovně s pozměňovacími návrhy, ta však schválila původní znění.
Proti přijetí novely zákona o Státním pozemkové úřadu ostře vystupovala senátorka a bývalá ústavní soudkyně Eliška Wagnerová. Varovala před žalobami a poukazovala na to, že zatíží soudy a stát bude muset ve finále zaplatit mnohem více, než kdyby se pokusil s restituenty slušně vyrovnat. Obsah novely označila Wagnerová za „cestu do pekel“. Nynější ústavní stížnost nicméně nepodpořila. „Spíše než v restituční tečce vidím problém ve výši náhrad a ty zpochybněny (v ústavní stížnosti – pozn. red.) nebyly,“ vysvětlila senátorka.
Po přijetí novely začali restituenti, v některých případech i spekulanti jednající jejich jménem, podávat žaloby, kterými se domáhají vydání jimi vybraných náhradních lukrativních pozemků v majetku státu. Motivace, proč tyto žaloby podávat, je zjevná – zákonem stanovené finanční náhrady odvozené od cen pozemků z roku 1991 jsou násobně nižší, než je aktuální tržní cena parcel.
Ústavní stížnost, která napadá některá ustanovení novely zákona o Státním pozemkovém úřadu, konstatuje, že stát se zavázal obětem komunistického režimu poskytnout náležitou náhradu a napravit křivdy. „Po dvaceti pěti letech, kdy v tisících případech dokonce již třetí generace oprávněných osob stále s nadějí čekají na pozemkovou náhradu, kterou jim stát nebyl doposud schopen pro vlastní neschopnost poskytnout,“ uvádí mimo jiné text.
Poukazuje také na nedostatečné a nekvalitní nabídky náhradních pozemků, jež pozemkový úřad vyhlašoval. Restituenti tak nebyli s to uplatnit své nároky. Stejný názor již v minulosti ve svých nálezech konstatoval i Ústavní soud.
Samotný úřad ale s tímto tvrzením nesouhlasí. „Vždyť restituční nároky oprávněných osob, které byly vypořádány zejména na základě veřejné nabídky, jsou uspokojeny již z 93 procent,“ tvrdí jeho mluvčí Hynek Jordán. „Celková nabídka pozemků čtyřnásobně převýšila objem restitučních nároků, který oprávněné osoby mohly uplatnit na převod náhradního pozemku,“ dodal. Navíc prý polovina z 45 tisíc restituentů drží nevypořádané nároky, jejichž hodnota je nižší než tisíc korun.

Desetina pozemků by stačila

Ústavní stížnost dále uvádí, že pozemkový úřad hospodaří přibližně se 130 tisíci hektary státní zemědělské půdy: „Dle důvodové zprávy (k novele zákona – pozn. red.) by k uspokojení restitučních nároků všech stávajících osob stačilo pouhých deset tisíc hektarů, tedy méně než deset procent disponibilní výměry v příslušnosti hospodaření SPÚ.“
Senátoři, kteří se k ústavní stížnosti připojili, jsou přesvědčeni, že pasáž zavádějící restituční tečku číslo dvě je v rozporu s ústavou, s Listinou základních práv a svobod a s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. „Nyní zbývá tento nehorázný a protiústavní právní akt řešit u Ústavního soudu,“ konstatuje ve svém vyjádření na Facebooku senátor Grulich.

Restituční tečky

– Lidé, kteří během minulého režimu přišli o půdu a ta jim nemohla být vrácena (například proto, že byla parcela zastavena), mají právo na vydání náhradního pozemku nebo finanční vyrovnání. Doposud Státní pozemkový úřad vypořádal restituční nároky zhruba za osm miliard korun.

– Novela zákona o půdě z roku 2003 počítala s restituční tečkou, tedy s koncem vydávání náhradních zemědělských pozemků,

k 31. prosinci 2005. Ústavní soud toto ustanovení zrušil, avšak pouze pro restituenty a jejich dědice, nikoliv pro ty, kteří restituční nárok například odkoupili.

– Novela zákona o Státním pozemkovém úřadu z loňského roku zavádí takzvanou restituční tečku č. 2, která od 1. července 2018 ruší možnost vydávání náhradních pozemků. Restituenti budou moci po dobu deseti let požádat již pouze o peněžitou náhradu.

 

Zdroj: Lidové noviny, 17. 10. 2017