Lidové noviny: Soud: Rezignace je výkon poslance

Ani Nejvyšší soud nemůže stavět zájmy politické strany na úroveň zájmu lidu, tvrdí senátorka Wagnerová. Soudci Nejvyššího soudu neuklidnili bouřlivé diskuse ani poté, co zveřejnili odůvodnění svého verdiktu omezujícího stíhání exposlance Petra Tluchoře. V některých aspektech ještě přilili oleje do ohně.

Například bývalá ústavní soudkyně a nynější senátorka Eliška Wagnerová je rozhořčená z pasáže v odůvodnění, podle níž se zákonodárci rozhodují mezi zájmy lidu a své politické strany. „To je nepochopitelná a nesmyslná úvaha, dezinterpretace článku ústavy, podle něhož je třeba mandát vykonávat v souladu se svým slibem a nebýt vázán žádnými příkazy,“ řekla LN. Podle ní nikdy nemůže mít strana navrch nad zájmy lidu.

Soudci na Tluchoře, stejně jako předtím na dalšího z exposlanců Marka Šnajdra, vztáhli právo beztrestnosti na projevy v parlamentu. A mezi ně zahrnuli i fakt, že se vzdali mandátu. To tak nelze zahrnout do definice korupce, za niž je chtěl stíhat olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištvan. Nyní tak bude zřejmě stíhání Tluchoře, Šnajdra i jejich kolegy Ivana Fuksy zastaveno. Nečas byl vlastně ohleduplný, glosuje právník Soudci Nejvyššího soudu mají za projev ve sněmovně, u nějž ústava zaručuje beztrestnost, nejen slovní výroky, ale také gesta, písemná podání, návrhy a jiné projevy vůle v souvislosti s výkonem mandátu.

Proděkan Právnické fakulty Univerzity Palackého Filip Ščerba považuje za klíčové, že odůvodnění považuje za takový projev i jednání vedoucí k politickým dohodám, kompromisům či politickým rozhodnutím, ať už v rámci jedné či více politických stran.

„Z této klíčové věty podle mě vyplývá to, že jednání expremiéra Nečas by mělo být hodnoceno jako mimořádně ohleduplné, protože místo nabízení výhod mohl jednoduše rebely vydírat, vyhrožovat jim zabitím nebo (ještě hůř) vyloučením z ODS,“ sdělil LN s dávkou ironie. Podle něj je podivné právě ono teritoriální omezení na půdu parlamentu. Pokud by ústava chtěla tak široké vymezení, zvolila by jen označení „při výkonu funkce“. To neudělala, proto je podle něj potřeba projev vykládat zcela jinak, než to Nejvyšší soud učinil.

Podobný názor zastává i bývalý generální sekretář Ústavního soudu a nyní soudce Nejvyššího správního soudu Tomáš Langášek. „Imunita v obecném smyslu je ústavou výslovně zavedenou nerovností, výjimkou z pravidla, a měla by se proto vykládat úzce. Výklad Nejvyššího soudu jde opačným směrem,“ sdělil LN.

A upozornil také na to, že existuje problém s tím, že kolegové na Nejvyšším soudu se drží praxe vysoce specializovaných soudních senátů. Některé věci, jako právě imunitu, tak řeší pouze jeden z nich. „Když určitý typ agendy rozhoduje jen jeden senát, vede to zpravidla ke značné rigiditě, téměř je vyloučen judikatorní vývoj, kritická reflexe dřívějších rozhodnutí,“ naznačil. Nejvyšší soud zatím radikálně omezil jakékoli komentáře ke svému rozhodnutí o uplatnění imunity na případ bývalých poslanců. „Je třeba v tomto okamžiku striktně odmítnout názory v některých médiích či názory některých osob, že údajně Nejvyšší soud posvětil beztrestnost jednání poslanců spočívající například v krádežích, vydírání, násilném jednání a podobných trestných činech, pokud k nim dojde v prostorách Poslanecké sněmovny,“ uvedl pouze mluvčí soudu Petr Knötig.

LN se včera pokusily nabídnout soudcům, kteří rozhodnutí sestavili, možnost přiblížit jejich rozhodování v rozhovoru. Tak to často u zásadních rozhodnutí činí jejich kolegů z Ústavního soudu a z Nejvyššího správního soudu. Soudci Vladimír Jurka a Petr Šabata ale zatím na nabídku nereagovali – kladně, ani záporně. Žalobce Ištvan míní, že i po nynějším odůvodnění se může o stíhání pokusit znovu – je prý třeba doložit, že se korupce v podobě funkcí dojednávala i mimo půdu sněmovny.

 

Zdroj: Lidové noviny, 23.7.2013