MF Dnes: Filmařka, která se nebojí diváky dráždit

Ženy jižní Moravy SERIÁL MF DNES
Nejen svými dokumenty o romských dětech umí režisérka a producentka Kamila Zlatušková vyvolat diskusi. Od mládí bojuje s tím, že pochází z vlivné brněnské rodiny.

Poprvé na sebe Kamila Zlatušková upozornila v roce 2006 jako dramaturgyně dokumentu Pravdě podobný příběh Vladimíra Hučína, který Česká televize (ČT) stáhla pár dní před premiérou. Strhla se okolo toho velká bouře, díky níž se nakonec kontroverzní snímek do vysílání dostal. Pro kariéru brněnské filmařky je to symbolické – rozruch od té doby provází prakticky cokoli, do čeho se pouští.
Platí to i pro dokumenty o romských dětech, které Zlatuškovou proslavily. Začalo to před sedmi lety, když pro Českou televizi natočila dokumentární seriál Ptáčata o segregované třídě na základní škole v Brně. Osudy dětí sleduje dodnes, právě točí další řadu, která ukáže nástrahy jejich puberty.
A nezůstalo jen u natáčení, do rodiny přijala jednu z dívek, s nimiž natáčela Ptáčata, Janičku. „Sleduju je od první třídy a teď s nimi společně vstupuju na různé střední školy. Je to cyklus, který bych ráda smysluplně uzavřela nějakým sdělením o současné generaci – troufám si říct, že bez ohledu na to, jestli žijí, nebo nežijí ve vyloučeném prostředí. S nadsázkou jsou dneska stejně všichni většinu času on-line a sdílejí jeden velký virtuální svět,“ říká o časosběrném dokumentu šestatřicetiletá filmařka, která se převážně romským školákům věnovala také v seriálu Třída 8. A.

Nejsem protekční dítě

Zlatušková přiznává, že od mládí vnitřně bojovala s tím, že se narodila do elitní brněnské rodiny. Jejím otcem je emeritní rektor Masarykovy univerzity a poslanec za hnutí ANO Jiří Zlatuška. Dědeček byl klasickým filologem a babičku Hanu Zlatuškovou znaly v Brně možná tisíce lidí, protože zakládala střední knihkupeckou školu a byla starostkou ženského spolku Vesna. „Chtěla jsem, aby bylo jasné, že to, co dokážu a umím, není jen díky mému příjmení. Nechtěla jsem být ve stínu svého táty,“ popisuje dnes.
Aniž by to doma řekla, přihlásila se kvůli případným řečem o protekci na Masarykově univerzitě raději na Janáčkovu akademii múzických umění na televizní a rozhlasovou scenáristiku. Po roce k tomu ale stejně přidala i žurnalistiku na fakultě sociálních studií.
Její tvorba je spjatá především s ČT. Když se v roce 2012 stala vedoucí jedné z brněnských tvůrčích skupin, bylo jasné, že diváky čekají nové a kontroverzní pořady. Chtěla oslovit hlavně mladší diváky. Což se jí povedlo třeba Tečkou sobotní noci nebo seriálem Zlatá mládež.
Když jí před rokem a půl televize neprodloužila smlouvu a tím zanikla i její tvůrčí skupina, vzbudilo to velké protesty nejen lidí z branže. Za necelé čtyři roky existence jako kreativní producentka ukázala, že se její tým nebojí nových a často kontroverzních věcí, ale zároveň také sbírala ocenění na mezinárodních festivalech, především za dokumentární tvorbu, jako byly dokumenty K oblakům vzhlížíme, Jáma nebo hraná Koza. Petici proti jejímu odchodu z televize podepsalo přes osm set lidí, často z oboru.
Nic to ale nezměnilo a Zlatušková loni na jaře přijala nabídku pražské Filmové akademie múzických umění stát se proděkankou pro mezinárodní vztahy. „I když jsem se snažila skloubit rodinu s náročnou prací, kdy jsem byla často i polovinu měsíce v zahraničí, nakonec jsem se rozhodla vrátit se do Brna,“ popisuje Zlatušková nejnovější kapitolu svého života.
Ani doma ale nezůstává v pozadí. Když před prázdninami oznámila, že příští rok na jaře chystá nový mezinárodní festival televizních seriálů, který přivede do Brna slavné světové tvůrce, experti projevovali nadšení. A festival vzalo za svůj i město Brno, které jej podpoří třemi miliony korun. Teď má za sebou Zlatušková první jednání. „Vybrala jsem Dánsko jako prvního hosta a spolupráce s tamějšími institucemi, jako jsou obě televize veřejné služby, filmový fond a tamější vyhlášená filmová škola, je skvělá. Podobně vstřícný je i přístup HBO a dalších partnerů,“ říká Zlatušková o festivalu.

Na druhé straně kamery

Její vrstevnice ji znají také jako matku, která se nebojí veřejně zamýšlet nad tím, jak vyvážit rodinný život a kariéru. „To hledání rovnováhy mě stojí hodně sil,“ říká. A bylo to patrné už před pěti lety, kdy se s manželem rozhodli zapojit do dokumentárního seriálu Čtyři v tom, který sledoval osudy těhotenství a rodičovství několika rodin. Zlatušková se neocitla na straně tvůrců, ale protagonistů. Čekala tehdy syna.
„Byla to pro mě důležitá zkušenost. Chtěli jsme s manželem ukázat, že je možné, aby byl na rodičovské dovolené muž. To byla hlavní motivace. A taky už vím, co se děje, když se to odvysílá, mohla jsem pak připravovat lidi z našich pořadů na to, co se stane, až to v televizi poběží,“ vzpomíná dnes.

Tři otázky pro Kamilu Zlatuškovou

– Jaký mám vztah k Brnu a jižní Moravě?

Zbožňuju Brno. Po roce práce v Praze ještě víc než kdykoli předtím. Uvědomuji si na úspěšných příkladech z jiných oborů, jaký potenciál tady je a jak začíná silněji a silněji pulzovat. Ještě před pár lety se mě ptali večer turisté na náměstí Svobody, kde je tady centrum. Brno bylo plné obchodů s oblečením a heren, 90. léta mu dala zabrat, dodnes si vybavuju veliké zklamání nad rozhodnutím zbourat starý Špalíček, kterým zřejmě vyvrcholily snahy takzvané neviditelné ruky trhu městu nafackovat. Dnes se Brno – navzdory některým necitlivým urbanistickým zásahům z poválečné historie – rodí znovu jako místo, kde je radost být, žít a tvořit.

– Jaká jsou moje oblíbená místa jižní Moravy?

Jsme s manželem poměrně náruživí cyklisté – máme doma kola silniční i horská. Máme tady hodně oblíbených míst, za všechny snad Pálavu, Mikulov a celou oblast okolo Macochy, kde bych si uměla představit svůj důchodový věk. Na kole, v sauně, v krásné přírodě.

– Které jihomoravské osobnosti považuji za inspirující a proč?

Elišku Wagnerovou, Kateřinu Šimáčkovou – za oběma stojí jejich skvělá práce na Ústavním soudu, obě by nepochybně byly i skvělé české prezidentky. Inspirativní a klíčová osobnost je pro mě producentka, režisérka a optimistka Karolína Zalabáková, moje profesní souputnice a tvůrkyně mnoha televizních pořadů, ale také oceňovaných kampaní, například pro brněnské Vysoké učení technické. A nemůžu opominout ani dvě rodilé Moravačky, které v nedávných letech odešly do Prahy – mou oblíbenou „dobrodružku“ a spisovatelku Milenu Holcovou, se kterou jsem před deseti lety projela transsibiřskou magistrálu, a Doru Viceníkovou, uměleckou šéfku Divadla Na zábradlí, která jako dramaturgyně vybudovala z brněnské Reduty divadelní fenomén – a pro region je škoda, že už tady nepůsobí. A z té úplně nejstarší generace je to pro mě Věra Mikulášková, mimo jiné bývalá první porevoluční ředitelka České televize Brno, a moje babička Hana Zlatušková, která mi moc chybí a často přemítám, jak by mi asi na mých současných životních i profesních křižovatkách poradila.

Toto je poslední díl letního seriálu MF DNES Ženy jižní Moravy, jenž přibližoval pozoruhodné osobnosti spjaté s Jihomoravským krajem. Redakce každý týden představila ženu, která je úspěšná ve své profesi a dovede přispívat k lepší atmosféře ve společnosti nebo zlepšit život jiným lidem.

 

Zdroj: MF Dnes, 7.9. 2017