MF Dnes: Jak se hledal prezident a našel se Svěrák

Espresso Petra Suchomela, vedoucího reportérů MF DNES

Navzdory všem ošklivostem, které na Hradě provádí, má Miloš Zeman po včerejšku zase o něco lepší vyhlídky, že si křeslo udrží měkce a hladce. Kroměřížská výzva, jež mu slibovala najít důstojného protikandidáta, totiž dopadla podobně jako Zlatý slavík: zase to vyhrál Gott.
Tedy ne úplně „ten Gott“, ale tradiční prezidentští Gottové – vítězná soupiska čítá pětadvacet nejomílanějších jmen, která se v souvislosti s Hradem vyrojila za celé poslední čtvrtstoletí. Vypadli jen lidé, kteří stihli zemřít, výčet je tedy ochuzen o Otakara Motejla a pekaře bojujícího proti letnímu času; čest jejich památce.
Pokud by nebylo neuctivé označit jméno člověka za klišé, pak by kulaté stoly kolem Michaela Kocába vygenerovaly poměrně ucelený seznam prezidentských floskulí.
Ani jediné jméno není nové, ani jediné nepřekvapí. Jako by měla diskuse o příští hlavě státu nadlouho skončit – pokud někdo živil naději, že proti nynějšímu prezidentovi vykročí potentní sok, včera dostal od Kocába štempl na to, že nevykročí. Už je to jisté, už je to na papíře: proti Zemanovi nikdo kandidovat nechce a fakticky nebude.
V květnu autoři výzvy slibovali, že v „rozsáhlé síti aktivních občanů a inciativ“ naleznou celý „peloton demokratických kandidátů“. Včera přišli s Horáčkem, Švejnarem, Pánkem, Halíkem… A aby iniciativa popřela svůj smysl opravdu důsledně, ze záhybů národní paměti do pelotonu připluli dokonce i Marek Eben a Zdeněk Svěrák.
Ano, je to smutné, ale zlatého slavíka opět získal Karel Gott a ani kroměřížští intelektuálové zjevně nedokážou zabránit tomu, aby si dnešní prezident za rok a půl namazal na chleba Táňu Fischerovou či Elišku Wagnerovou. Mimochodem – hádáte správně, obě se v pelotonu shodou náhod rovněž uchytily, Wagnerová dokonce na pěkné šesté příčce.
A protože není třeba dlouze opakovat nadužívaná jména lidí, o nichž je předem jasné, že buď vůbec kandidovat nebudou, nebo nemohou vyhrát, pojďme se zaměřit na jejich kandidátské profily. Kocáb a jeho 2 200 spolupracovníků, kteří se do hledání aktivně zapojili, nabízejí státu za hlavu například: Textaře a někdejšího krále sázek, který odmítá mít s výzvou cokoliv společného.
Kněze, který dvakrát do roka svůj zájem o Hrad naznačí, aby ho následně popřel.
Studentského vůdce, jehož jméno před šestnácti lety v rozhlase „ujelo“ Václavu Havlovi a který se od té doby do politiky nezapojil. Ekonoma, který trvale žije v USA a do Česka se jednou za pět let vrací buď neúspěšně kandidovat na prezidenta, nebo svou kandidaturu veřejně dementovat.
Bývalého diplomata, o jehož působení nikdo nic neví a kterého by na ulici za šera nemuseli poznat ani jeho sousedé.
Moderátora, který má krásnou češtinu, není sprostý, hezky zpívá a hraje hned na několik hudebních nástrojů.
Herce, scenáristu a autora textu k písni Když se zamiluje kůň.
Politika, jehož minule Zeman s přehledem porazil a který se nedávno kvůli stáří vzdal předsednictví ve vlastní straně.
Vysokoškolského učitele, kterého porazil pro změnu Václav Klaus.
Herečku, jež v minulé prezidentské volbě obdržela celá tři procenta hlasů.
Kocába, který to celé vymyslel.
Ona nakonec ta výzva přece jen k něčemu bude. Rejstřík kandidátů, kteří Miloše Zemana neporazí, je tak vyčerpávající a přehledný, že takřka kodifikuje směr, kudy nejít. Vzít kroměřížskou soupisku a celou ji hodit do koše může být skvělý výchozí krok pro hledání skutečného, vážně míněného prezidentského kandidáta.

 

Zdroj: MF Dnes, 6.9. 2016