MF Dnes: Všichni uprchlíci nemají kalašnikov pod polštářem

Sociální sítě jsou teď plné strachu. Strachu z lidí, kteří se blíží k našim hranicím. Utečenci.

Televize denně oznamuje, kolik jich policisté zadrželi, a to je také jediná informace. Byla zadržena skupinka třiceti běženců a my se díváme, jak nějakým zbídačeným lidem dávají pouta na ruce.

Ano, jsou zbídačení a nevypadají vůbec dobře, možná vypadají i podezřele. Aby ne, vždyť za sebou mají dlouhou cestu. Ze Sýrie? Afghánistánu? Íránu? To je jediné, co se o nich veřejnost, tedy my, dozvíme.

Proč podléháme hysterii a šíříme ji i přesto, že vlastně nic nevíme? Stačí jedno kliknutí a démon strachu i přesvědčení, že nic takového tady přece nechceme, se šíří dál.

Lidé se bojí a nejde o to, strach zlehčovat, ať je vyvolán čímkoliv. Obavami o život, o bezpečí našich dětí či o to, že se nám zhorší životní podmínky.
Strach však paralyzuje, brzdí, v tomto případě zdravý rozum. Ostražitost je na místě a naivita se nevyplácí, protože nejspíš ne všichni ti, kteří sem míří, mají ušlechtilé cíle a milují Evropu, ale všichni utečenci nejsou příznivci Islámského státu. A neusínají s kalašnikovem pod polštářem. Důležité je tedy snažit se udržet si v těchto chvílích zdravý rozum.

Jižní Morava byla vždy místem, kde se osudy lidí toužících po svobodě (jasně, v některých případech i po blahobytu) naplnily. Lidé z příhraniční jižní Moravy vnímali realitu ostnatých drátů ještě intenzivněji, když kolem nich jezdili do práce, na výlet. Byly tak blízko. Ti, kdo tíhu totalitního režimu neunesli, je přešli, jména těch druhých nechali lidé ze Sdružení paměť vyrýt do rezavých pilířů u Mikulova. Pomník železné opony tady stojí, aby se nezapomnělo, že i Češi museli prchat za svobodou.

Jedním z těch, kteří za tímto projektem stáli, je publicista, spisovatel a dlouholetý spolupracovník MF DNES Luděk Navara.
I on si všiml šířící se nálady nenávisti, strachu, nevědomí. A proto každý den přidává na svůj facebookový profil jméno jednoho uprchlíka. Jako prvního koncem června zmínil válečného letce Josefa Brykse.
„Uprchlík, obyčejný, prachsprostý uprchlík. Tak začínal svoji kariéru Josef Bryks,“ poznamenal Navara. Spolu s Miroslavem Kasáčkem o něm dokonce vydal knihu Na útěku.
Na seznamu v Navarově projektu Kdo je tady uprchlík? se objevili například tenistka Martina Navrátilová (1975), filmový herec a zpěvák Jára Kohout (1948), Jan Čapek ze Sán (1434), Milan Kantor (1949) a 669 dětí, které zachránil Nicholas Winton.

Jsou mezi nimi i lidé spjatí s jižní Moravou.

Třeba bývalá soudkyně, senátorka Eliška Wagnerová (1982), kněz Gorazd (asi 886), Václav Bařina (1985), Tomáš Garrigue Masaryk (1914), Tugendhatovi (1938) nebo spisovatel Jan Pelc (1980), který nyní na jižní Moravě žije, stejně jako Wagnerová. A každý den přibude další jméno.

Proti utečenecké hysterii se postavil minulý týden i brněnský primátor Petr Vokřál. „Brno je připraveno přijmout několik desítek zahraničních běženců, kteří utíkají před válkou,“ řekl. Reagoval na zastrašování personálu brněnské kavárny Tři ocásci, který veřejně deklaroval solidaritu s uprchlíky. Kavárnu poté napadli fotbaloví fanoušci a vyfotili se před ní s nápisem „Uprchlíky nepřijímáme, Johny Kentus Gang“.
Tolik zprávy z jižní Moravy, milí čtenáři. Zprávy o tom, jak hysterie a nerozum rozdělují přátele. Stačí se přitom informovat. Ptát. Kdo jsou ti lidé, co dělají, proč se vydali na tak těžkou cestu? Je nebezpečné házet je do jednoho pytle. Tím ubližujeme.

 

Zdroj: MF Dnes, 11.7. 2015