Parlamentní listy: Ondráček (KSČM): V minulém volebním období nikomu nevadilo, že sedím v komisi pro kontrolu BIS

Vážení páni ministři, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych částečně reagoval na některá vaše vystoupení, ale zároveň, abych vrátil diskusi tam, kde má být, a to je činnost Generální inspekce bezpečnostních sborů a její kontrola. Protože od té jste poměrně rychle utekli k ideologii. Já samozřejmě chápu Demokratický blok a strany v něm zastoupené, snažím se pochopit kolegy a kolegyně z Pirátů, někdy se mi to nedaří, řekněme víc než někdy, skoro nikdy. Ale to se tak někdy stává. Já totiž jsem vždycky myslel, že informace je potřeba přijímat, nikoli je pouze vygooglit, ale dneska už je jiná doba. Chtěl bych připomenout, že není to tak dávno, co zde za mnou seděl v premiérském křesle premiér, který v období tzv. totality vystudoval vojenské gymnázium. Už od 15 nebo od 14 let se připravoval na službu v Československé lidové armádě. Takových lidí je tady ale více. Působili a působí dodnes v některých funkcích a třeba i předsedové některých vyšetřovacích komisí, výborů atd. Všichni tito lidé se připravovali na své budoucí povolání tak, jako jste se připravovali vy na lékařských fakultách. Tak mně odpusťte, že mého otce v roce 1968 nepověsili, že jsem se v roce 1969 narodil, že jsem úspěšně na první pokus udělal maturitu a v 18 letech jsem šel splnit svoji vojenskou povinnost v rámci náhradní vojenské služby, protože jsem v 18 letech, kdy jsem já na to vojenské gymnázium z ideologických důvodů neprověřenosti mé rodiny přijat nebyl, vystudoval civilní gymnázium a pak už jsem k vojákům jít nechtěl. Bohužel každý máme svoje. Mně se líbily uniformy, líbí se mi dodnes, možná i disciplína s tím spojená, kterou také dodnes mám v sobě zakódovanou, a i tak dodnes pracuji a budu tak pracovat i nadále. Takže místo nabídky od armády jsem se rozhodl přijmout nabídku být policistou, tenkrát esenbákem. Chtěl jsem dělat psovoda, jsem kousek od státních hranic s Polskou republikou, a přišlo mně to tím, že jsem se o kynologii zajímal, jako spojení mého koníčka a práce pro moji vlast. K vykonání náhradní vojenské služby jsem nastoupil do střední policejní školy, která se tehdy nazývala Pohotovostní pluk Veřejné bezpečnosti, stejně tak jako cca 550 mužů – tehdy ještě ženy nechodily, aspoň tímto směrem. Stejně jako 550 mužů každých šest měsíců. Pro vás na pravou stranu opakuji – každého půlroku 500 mužů se šlo připravovat na práci pro Sbor národní bezpečnosti. Stejně tak mnoho mužů se šlo připravovat na to, že budou sloužit v Armádě České republiky a po vykonání třeba i základní vojenské služby podepsali úvazek a zůstali v Armádě České republiky, tenkrát v Československé lidové armádě. I takoví lidé zde mezi námi jsou a já si každého, kdo sloužil a ví, co to znamená sloužit vlasti, velmi vážím. A je úplně jedno, jestli vy budete zpochybňovat, jaké vlasti jsme my sloužili. My jsme sloužili vlasti, občanům této republiky. Každý z nás, kteří jsme sloužili, jsme podepsali přísahu. Já podepsal čtyři přísahy. Naposledy myslím v roce 2010. Nevím, kdy byla poslední, ale rozhodně vím, že první byla až po roce 1990, protože do té doby jsem nebyl policistou, ale pouze frekventantem střední policejní školy a můj výstup z této školy byl k 28. únoru 1990. To, že tato škola plnila úkoly, které byly dány tehdejšími zákony, je pravda a je tomu ne jinak v mnoha zemích na světě. Pokud byste se o tu historii chtěli zajímat nebo o tu skutečnost, tak není problém to dohledat. Tady je často zmiňováno – a nechci komentovat některé výlevy, které jsou až za hranicí nebo by se spíš hodily na politické školení mužstva možná do některého politického klubu – ale já jsem po roce 1990 byl prověřován mnohokrát, stejně tak jako stovky a stovky mých kolegů. Nikdy nikdo z vás, kteří jste byli tenkrát u moci, mě neshledal služby nezpůsobilým. Chtěl bych podotknout, že hned v 25 letech, což byly tenkrát zákony, hned v 25 letech mě ministr vnitra České republiky Jan Ruml, Občanská demokratická strana, jmenoval vyšetřovatelem Policie České republiky po prověrce, kterou jsem samozřejmě musel projít, a při splnění požadavků, které na výkon takové funkce byly. S každým mým povýšením – a teď nemyslím hodnostním, ale postupem do jiných složek – jsem byl vždy prověřován, jestli jsem způsobilý k výkonu služby pro tuto zemi. Naposledy to byl protikorupční útvar, Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality, kde pro plnění úkolů, které jsem tehdy měl, jsem musel podstoupit prověrku Národního bezpečnostního úřadu na stupeň odtajnění Přísně tajné. Ta prověrka uplynula časem, nebyla mi odebrána nikým, tzn. já jsem neporušil do konce doby nic, co by zavdávalo Národnímu bezpečnostnímu úřadu to, aby mně prověrku odebral. Je pravda, že na některé z vás a vaše kolegy jsem právě na tomto útvaru koukal skrz jednostranné zrcadlo při vyšetřování kauz. A já si myslím, že neporuším zákon, protože ty kauzy jsou mediálně známé – Opencard, CASA, Pandury, Mostecká uhelná, OKD a mohu jmenovat dále a dále. Proč ty kauzy dopadly tak, jak dopadly, už zmínit nemohu, protože bych porušil zákon o mlčenlivosti o informacích, které jsem se dozvěděl v souvislosti s výkonem své funkce. Můžu se vám omluvit za to, že jsem po ukončení své aktivní služby pracoval pro tuto Poslaneckou sněmovnu jako poradce. Spolupracoval jsem s řadou poslanců napříč politickým spektrem, když jsem pracoval jako poradce pro kontrolní výbor a nějakým způsobem analyzoval zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu a společně s pány a paními poslankyněmi jsme rozhodovali v rámci kontrolního procesu, co s nimi. Když jsem pak dostal nabídku kandidovat do Poslanecké sněmovny, tuto nabídku jsem od předsedy naší politické strany přijal a jsem zde druhé volební období. V minulém volebním období nikomu z vás zásadně nevadilo, že sedím v komisi pro kontrolu Bezpečnostní informační služby, že se seznamuji s utajovanými informacemi ve stupni utajení Tajné, což jsou zprávy, že přístup k těmto informacím mám. Také nikomu nevadilo, naopak, dovolím si říct, že to bylo vítáno, že jsem byl členem dvou vyšetřovacích komisí, dvou ze čtyř, které v minulém funkčním období byly. A chci podotknout, že to jsou jediné dvě vyšetřovací komise, které se dopracovaly k nějakým závěrům, nějakým usnesením, nějakým výstupům a měly nějakou validitu. Dovolím si jenom malou poznámku k panu poslanci Čižinskému prostřednictvím pana předsedajícího. Pane poslanče, pokud o mně chcete hovořit, přečtěte si alespoň můj životopis. Na Národní třídě v listopadu 1989 jsem nezasahoval. Škoda, že vám to je úplně jedno, protože kdo by se trápil tím aspoň si přečíst životopis někoho, do koho chci kopat. (Neslyšitelné volání zprava.) Přečtěte si to. Měl tam tři sestry a na Národní třídě. (Opět zprava kdosi volá mimo mikrofon.) Prosím vás, přestaňte na mě pokřikovat. Zkuste dodržet aspoň základní pravidlo slušného chování. Děkuji. Paní Němcová v podstatě zde zmínila, že Němci stíhají své zločince dodnes. Paní kolegyně prostřednictvím pana předsedajícího, jestliže mě chcete srovnávat se zločincem, běžte a podejte na mě trestní oznámení. Učiňte tak, budu velmi rád. Já se nechám prověřovat, nechám se vydat Poslaneckou sněmovnou v tomto případě bez jediného problému. Ale také vám říkám, že v případě, že to neprokážete, podám na vás trestní oznámení pro křivé obvinění. A teď se vraťme k tomu, co nebo jak by měla dělat komise pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sboru. On to v podstatě trochu přednesl pan kolega, ale pane kolego Ferjenčíku prostřednictvím pana předsedajícího, jste trochu mimo. Nezametat pod koberec excesy Policie ČR anebo dohlížet nad zneužíváním GIBSu k likvidaci PČR. To jsou sice krásné věci, ale doporučím přečíst si § 57 zákona o Generální inspekci bezpečnostních sborů, kde je jasně vyspecifikováno, co komise dělá: kontrola činnosti inspekce, kontrola odposlechů a záznamů odposlechů a kontrola používání sledování osob a věcí. To jsou mantinely vymezené této komisi, a pokud kontrolu chcete zahájit, musíte to oznámit předsedovi vlády. To, že jsou problémy v Generální inspekci bezpečnostních sborů, je dlouhodobý fakt. Ať chceme, nebo nechceme, bylo to za prvního ředitele, je to dnes, a pokud se to nenapraví, bude to pokračovat dále. Chtěl bych zde připomenout kulatý stůl, který pořádala naše kolegyně paní senátorka Eliška Wagnerová již v prosinci 2013, který se nazýval (ne)vyšetřování trestných činů policistů. A tam byla řada občanů, kteří cítí problémy v tom, jak se k nim GIBS chová – buď jak likviduje, anebo naopak nekoná. Takže to jsou oblasti, které má komise na kontrolu generální inspekce prověřovat, a ty mantinely jsou jasně dány zákonem. Já nebudu likvidovat Generální inspekci bezpečnostních sborů, protože ta byla zřízena zákonem a zákonodárci jste vy i já, takže já nejsem od toho, abych likvidoval, tak jak se už dočítám, že jsem k tomu nastrčen. Já pouze říkám, že kontrola může být odborná, anebo formální. Pokud chceme formální kontrolu a, pane kolego, v úctě k vám i k paní kolegyni (obrací se vpravo), vy v podstatě jste řekl, že vám jde o to, aby se srovnal počet výborů a komisí. Vám ani nejde tak o tu komisi, o to pracovat v té komisi, jako o to, aby se srovnal počet výborů, protože tady zmiňujete statistiky. Tak já říkám, mně zase nejde o počet výborů a komisí, mně jde o ten obsah. A formální kontrola Generální inspekce bezpečnostních sborů se dá provádět třeba na Barrandově. A Barrandov – teď nemyslím sídliště nebo městskou část zde v Praze, ale kdo je trochu znalý Generální inspekce bezpečnostních sborů, rozhodně ví. S dostatečným množstvím dobrého moku se dá udělat jakákoliv kontrola. Já naopak říkám, že chci dělat kontrolu, a to po boku s vámi, i když neznám, jakou máte odbornou erudici k tomu, abychom takovou kontrolu mohli dělat, ale věřím, že ano, abychom dělali kontrolu, která je naplněním zákona č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů. Je na vás, vážené kolegyně a kolegové, abyste rozhodli, zda se budeme stále vracet do minulosti a vyčítat mně stále dokola, že jsem sloužil rok před rokem 1989 ve Sboru národní bezpečnosti a dalších 22 u policie, i když policie vznikla později, u Policie ČR a získal jsem tam mnoho odborných zkušeností, které při kontrole Generální inspekce bezpečnostních sborů mohu využít. Vážené kolegyně a vážení kolegové, vy, kdož jste bez viny, hoďte po mně kamenem! Děkuji.