parlamentnilisty.cz: Bývalá ústavní soudkyně ztrhala od začátku do konce zákon o přímé volbě

Nejvyšší správní soud (NSS) rozhodl, že Janu Bobošíkovou k prezidentské volbě pustí, muži přes palubu se však stali Tomio Okamura a Vladimír Dlouhý. Nyní záleží na tom, zda se tito odmítnutí kandidáti obrátí na Ústavní soud. Podle bývalé ústavní soudkyně, nyní senátorky Elišky Wagnerové, není vyloučeno, že by v takovém případě mohlo dojít k posunu termínu prezidentské volby.

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu považuji rozhodně za minimalistické,“ řekla pro ParlamentníListy.cz Eliška Wagnerová. Jak dodala, soud se věnoval jen úzce jediné námitce, která kritizuje špatnou metodu výpočtu chybovosti v seznamu petentů. „To byla jediná námitka, kterou rozebrali,“ říká Wagnerová. Přesto, že podle senátorky uplatňovali disentující (nesouhlasící) soudci další námitky, které však byly ponechány stranou.

Za stávající situace by bylo nejlepší pustit do volby všechny tři kandidáty

Některé z těch námitek by ovšem podle bývalé ústavní soudkyně mohly být relevantní. „Rozumím tomu, že doba 15 dnů, kterou mají na to, aby to mohli posoudit, je velmi krátká,“ upozorňuje Wagnerová. Soudci se proto podle ní nemohli do té věci ponořit tak, jak by si to zasluhovalo. „Je otázka, zda preferovat uskutečnění té volby bez jejího odkladu, a pak bych skoro byla pro návrh, který tam i padl, že měli pustit do volby všechny tři kandidáty, kteří se blížili k 50 tisícům podpisů. Právě proto, že ty námitky ke kontrole podpisů byly docela relevantní,“ říká Wagnerová.

Jak říká, tento návrh sice neprošel, ale osobně by ho považovala za správnější. Když by se totiž vědělo dopředu, jaký ten systém kontroly je, kandidát by věděl, že musí nasbírat 100 tisíc podpisů, aby měl jistotu. „Ale potom ta ústava, která vyžaduje 50 tisíc podpisů, je vlastně na nic,“ konstatuje senátorka.

Byl zvolen špatný systém, rodné číslo by bylo lepší

Nelíbí se jí ani systém kontroly, který zvolilo ministerstvo, že kontrolovalo celé archy, místo náhodně vybraných jmen. Kdyby někdo vypsal celý arch jen tak, sám o sobě, tak je ta kontrola nevypovídající. Největším problémem je ale podle senátorky trvalé bydliště. Je to podle ní identifikátor, který je sám o sobě špatný. „Ty petice se sbírají v nějakém časovém úseku. A v okamžiku, kdy ten člověk podepsal petici, mohl mít trvalé bydliště skutečně tam, kde ho uvedl. Ale on se přece za tu dobu mohl přestěhovat, nebo v místě trvalého bydliště třeba dočasně nebydlí,“ upozorňuje Wagnerová. Připomněla nález Ústavního soudu, který konstatoval, že trvalé bydliště má dnes pouze administrativní povahu a o ničem jiném nevypovídá. „Je to prostě špatně zvolený systém,“ dodává.

„Lepší by bylo rodné číslo, i když se říkalo, že by to byl větší zásah do soukromí těch lidí, ale jestliže se ten člověk rozhodne podepsat listinu dobrovolně, tak jakýpak zásah do soukromí,“ zvažuje Wagnerová. Byl by to ale podle ní naprosto spolehlivý identifikátor.

U 50 tisíc podpisů je nereálné uhlídat jejich pravost

Jak připomněla, NSS operuje s nálezem Ústavního soudu, který se týkal senátních voleb, a kde člověk, ucházející se o místo senátora, musí mít tisíc podpisů, nemá-li podporu strany. „Ano, u tisíce podpisů to lze ohlídat a lze tak i požadovat po kandidátovi, aby ty podpisy zkontroloval a ručil za ně. Ale u 50 tisíc je to přece nemožné! To není v lidských silách a je to nereálná podmínka,“ říká bývalá ústavní soudkyně. Je tedy podle ní otázka, zda je takový požadavek vůbec relevantní.

„A to už vůbec nemluvím o pravosti toho podpisu, který by vyjádřil svobodnou vůli lidí, kteří jsou na tom archu podepsaní. Vždyť by to klidně mohl podepsat někdo jiný,“ upozorňuje senátorka. V celém tom systému je tak podle senátorky celá řada nedostatků, s nimiž se soud nevypořádal.

Ústavní soud nelze uspěchat, musí mít čas na řádné projednání

„Uvidíme, jestli se některý z těch kandidátů obrátí na Ústavní soud a jak se k tomu Ústavní soud postaví,“ říká Wagnerová. Připomněla, že odmítnutí kandidáti mají 60 dnů na to, aby se na soud obrátili. Je přesvědčena, že celou tu možnou dobu nevyčerpají. „Ale i když to dodají k Ústavnímu soudu řekněme 4. ledna, tak přece nikdo nemůže chtít, aby v tak závažné věci rozhodl Ústavní soud v řádu několika hodin, nebo několika dnů. Zejména když uvážíme, že i NSS má na to rozhodnutí 15 dnů,“ říká senátorka.

Považovala by prý proto za naprosto legitimní, kdyby Ústavní soud dostal to podání v nějakém podobném termínu, že by volby odložil, než rozhodne. „Nemůže se přece nechat vmanévrovat do situace, že bude tak spěchat, že to neposoudí řádně,“ upozorňuje Eliška Wagnerová.

Špatný je prostě celý zákon

„Ten zákon je prostě špatný, ať koukáme, jak koukáme,“ konstatuje senátorka. A to je podle ní malér. Jestli to prý dosahuje kategorie protiústavnosti, to musí podle Wagnerové posoudit až Ústavní soud sám. „Je mi to podezřelé, ale na to, abych mohla říct, zda to má či nemá prvky protiústavnosti, jsem ten zákon tak dopodrobna nestudovala, takže to nechme na Ústavním soudu v případě, že to k němu kandidáti podají,“ říká Eliška Wagnerová.

Jak dodala, v příštích pěti letech tak bude muset ministerstvo vnitra předložit nový zákon, kterým se bude parlament zabývat. „Pak se do toho samozřejmě už člověk bude muset pořádně ponořit,“ dodává senátorka s úsměvem.

 

Zdroj: parlametnilisty.cz, 15.12. 2012