Právo: Kazajka a opožděná revoluce

Zhruba co dvacet let se v české společnosti něco děje. Vzpomeňme léta 1918, 1938, 1948, 1968, 1989. Další dvě dekády jsou dávno za námi – a nic. Tedy pokud za malou revoluci nepokládáme nástup antipolitických hnutí, z nichž ANO si to rovnou zamířilo na špičku stranické hitparády.
Mnozí lidsky rozumí netrpělivosti Michaela Kocába a části signatářů Kroměřížské výzvy, kteří míní kvasu napomoci stíháním prezidenta Miloše Zemana za porušování Ústavy ČR. Leč vřící krev těch, co nemůžou Zemanovi přijít na jméno, ani sametově naladěné Staroměstské náměstí nemá sílu převrátit situaci naruby.

Jeden důvod je procesní. Žalobu na hlavu státu mohou k Ústavnímu soudu podat tři pětiny senátorů se třemi pětinami poslanců. Ty nejsou k dispozici. Od hurá akce se distancují i politici TOP 09, ODS a STAN. Vědí, že může být i hůř. Jak Právu řekla senátorka a bývalá ústavní soudkyně Eliška Wagnerová, nemělo by se střílet slepými náboji, poněvadž „kdyby jednou v budoucnu opravdu šlo do tuhého, tak už to nebude brát nikdo vážně“.
Pádnější důvod je však věcný. Zemanův přístup k Číně sdílí i předseda vlády a jeho cestu na konferenci organizovanou putinovci na ostrově Rhodos kabinet rovněž pokryl. Že vidí Rusko, Ukrajinu, ale do jisté míry třeba i Izrael jinak než většina ministrů, ještě neznamená, že by nastavil výhybku politické orientaci ČR, jak tvrdí Kocáb.

Za směřování země a její zahraničněpolitické aktivity zodpovídá vláda. Té může Sněmovna kdykoli vyslovit nedůvěru nebo může být smetena ve volbách. Pokoušet se o obcházení volebních zákonitostí a zaměstnávat soudní moc občany leda tak podráždí. Zvlášť když přinejmenším polovina z nich za Zemanem stojí.

Argument, že přímo zvolený prezident má silnější legitimitu, je nepřesný a účelový. Faktem ale je, že Zeman již ve své kampani ukázal, jaký je – a přesto získal navrch. Proto, i kdyby on a jeho voliči skutečně otáčeli kormidlo někam, kam ostatní nechtějí, je otázka, nakolik a z jakého titulu by to šlo stíhat.

Že jedna sekta nemá ráda jinou sektu, je běžné a při jejich ustrojení přirozené. Jenže pak tu je i veřejnost, která radikálním krokům vesměs netleská. A když, tak jedině mají-li za cíl zlepšit její život. Což není tento případ.
Lidi víc trápí, že za poctivou práci ne vždy dostanou důstojnou mzdu nebo že řádné pojištění není zárukou potřebné zdravotní péče bez dalších nákladů. Až i jim Zemanovi odpůrci nabídnou recept, jak ven z problémů, možná budou ochotnější fandit lovu na muže utrženého ze řetězu, jenž svým stylem už zdaleka nepřipomíná prezidenta dolních deseti miliónů.
Spory se mají řešit s chladnou hlavou. Je správné, že politici se nenechali vyprovokovat Zemanem ani jeho oponenty. Horkou jehlou šitá kazajka pro prezidenta spíš než parlamentní demokracii sluší banánovým režimům.

 

Zdroj: Právo, 3.11. 2016