Právo: Úřady o odposleších zpětně téměř neinformují, využívají bezzubý zákon

Kauza napíchnutých telefonů novinářů, na kterou upozornilo Právo, ukázala mimo jiné i na slabinu zákonné úpravy o nasazování odposlechů. Ta sice úřadům ukládá povinnost po ukončení případu zpětně informovat odposlouchávané, že jejich hovory byly monitorovány, jenže praxe vypadá často zcela jinak.
Ostatně ani jeden z redaktorů Práva a MF Dnes, které policie před třemi lety poslouchala kvůli úniku výslechu svědka v kauze obrněných transportérů Pandur, o provedeném odposlechu informován nebyl, přestože šetření samotného úniku Rostislav Bajger z olomouckého vrchního státního zastupitelství odložil bez nalezení viníka už v roce 2012.

Policie informuje v desetině případů

Povinnost informovat odposlouchávané lidi má ze zákona ten orgán, který případ pravomocně ukončil buď odložením věci, nebo odsouzením, což může být policie, státní zastupitelství nebo soud.
Háček je ale v tom, že zákon úřadům vedle této povinnosti stanoví také velkorysé výjimky.
Např. základním obecným předpokladem pro samotné nasazení odposlechu je podle trestního řádu mimo jiné vyšetřování zločinu s minimální horní trestní sazbou osm let vězení, ale úplně stejné je kritérium pro ty případy, ve kterých se se zpětně nic oznamovat nemusí.
A to ani lidem, u kterých se prokáže, že s danou věcí neměli nic společného nebo že nic nespáchali. Vyšší sazba, konkrétně až deset let, přitom hrozila i v případu, kvůli kterému byli odposloucháváni novináři, přestože oni sami nebyli z žádného trestného činu podezřelí. Pouze chránili svůj zdroj. Případ byl vedený pro podezření ze zneužití pravomoci úřední osoby.
Útvar pro odhalování organizovaného zločinu totiž prověřoval, jestli za únikem výpovědi svědka nestojí někdo ze státních zástupců či policistů a nemaří tak vyšetřování.
Policisté, státní zástupci a soudci nicméně nemusí dávat vědět o odposleších ani v případech zločinů, na kterých se podílela organizovaná skupina, nebo pokud by tím zkrátka ohrozili bezpečnost státu nebo práva a zdraví jiných osob.
„Čili pokud orgány nechtějí, tak informovat nemusí, protože zejména pod poslední větu se dá schovat v podstatě všechno,“ poznamenal k tomu pro Právo člen parlamentní komise pro kontrolu nasazování odposlechů Daniel Korte (TOP 09).
Z orgánů, které ze zákona musí o odposleších dotčené osoby informovat, si ale přesné statistiky v tomto směru vede pouze policie. V jejím případě se to podle mluvčí policejního prezidia Jany Macalíkové týká pouze desetiny napíchnutých telefonů.
„V loňském roce policie pravomocně ukončila 551 případů a o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu bylo informováno 56 osob. Ve zbývajících případech nám v tom bránily zákonné důvody,“ vysvětlila mluvčí.

Spravedlnost slibuje změnu

Samotné policie se přitom týká jen menšina zastavovaných kauz, větší část ukončují žalobci nebo soudy a justiční resort podle své mluvčí Kateřiny Hrochové žádné podobné přehledy zatím nevede.
„Ministerstvo přenastaví dosavadní systém monitorování a zpracování statistických dat tak, aby požadované statistiky bylo do budoucna možné evidovat,“ uvedla v této souvislosti Hrochová s tím, že rychlost zavedení změny záleží na technickém řešení.
Podle Korteho se každopádně zpětné informování týká podle všeho celkově jen minima odposlouchávaných lidí. S případným návrhem na změnu zákona chce ale počkat, až bude mít k dispozici příslušné statistiky z ministerstva spravedlnosti.
„Bez přesných dat nemůžeme doporučit novelizaci. Čekáme, až ministerstvo spravedlnosti přestane blokovat kontrolní činnost Sněmovny,“ poznamenal k tomu Korte.
Ten zároveň doplnil, že nařízení odposlechů na novináře je alarmující. „Určitě se tím budeme zabývat,“ řekl poslanec. Podle něj je pochopitelné, že to policie nebo státní zastupitelství zkouší, závažný je ale podle něj fakt, že soud takový poslech odsouhlasí a nařídí.

Problematický postup soudu

Právo už v sobotu informovalo o tom, že jeho redaktor Jakub Svoboda a novinář Jarek Kroupa byli odposloucháváni v roce 2011 několik měsíců, aby se policie dostala k jejich informačním zdrojům. Tento postup včera v rozhovoru pro Právo ostře kritizovala jako porušení ústavních principů někdejší ústavní soudkyně a současná senátorka Eliška Wagnerová.
A ani samotné ministerstvo spravedlnosti nenechává tento postup úřadů chladným. „Pokud by byla pravda, že došlo k odposlechu novinářů s cílem zjistit jejich zdroj informací, pak by mohl být takový postup z hlediska ústavního pořádku problematický,“ řekla k tomu mluvčí justičního resortu. Novináři mají totiž ze zákona právo chránit svůj zdroj.
Svoboda přitom zřejmě nebyl jediným novinářem Práva, jehož hovory detektivové z protimafiánského policejního útvaru poslouchali. V inkriminované době si totiž měnil telefonní číslo s kolegou, který tak do odposlechového soukolí spadl také.

 

Zdroj: Právo, 31.7. 2014