Pravý prostor: Co týden dal a Hampl napsal: Dobrá rada pro Elišku Wagnerovou

Pondělí 28. května

V kauze „perverze v Brně“ šlo primárně o potvrzení mocenské a třídní struktury společnosti. Pseudoelita urazila 90% národa a čekala, že lidé poslušně sklopí oči, jako tomu bylo v předcházejících letech tolikrát.
Jenže narazila na skutečný odpor. Pomoc! To je buřičství! Hrůza! S tím jsme nepočítali! Komu bychom se schovali za sukně? Mama Merkel je daleko! Stejně jako při prezidentské volbě. Projevů revolty přibývá a ve vzduchu se zdá viset revoluce.
Ve skutečnosti je k revoluci ještě daleko. Ale ubožácká mentalita příslušníků nové aristokracie každé nebezpečí zveličuje, zejména pak nebezpečí vzpoury pracujících tříd. Tohle je opravdový důvod toho šoku a těch negativních emocí, kterými teď politická a intelektuálská třída plní veřejný prostor.

Úterý 29. května

Emma Smetana absolutně nechápe vlastenectví. Je doma všude, kde má přístup k bankovnímu účtu.

Středa 30. května

Zástupce ombundsmanky Stanislav Křeček se včera zachoval velmi statečně, když připomněl, že rómskou nezaměstnanost nelze řešit tak, že veškeré náklady se přesunou na údajně diskriminující české firmy. Je především na Rómech, aby popracovali na zlepšení své pověsti.
Podle očekávání na něj zaútočila tlupa sluníček, přesně těch odporných typů, co už celé roky vedou Rómy k tomu, že nemusí pracovat,a mají si pořád jenom stěžovat na diskriminaci (a pochopitelně zneužívat sociální systém). Ne, že by bylo tak těžké je k tomu přimět, ale neziskovkářská aktivita je tam jasná. A teď, když se jejich dílo zkázy projevuje naplno, nemají nejmenší výčitky svědomí. Řeší jenom, koho dál vydírat a na koho zaútočit kvůli údajné „diskriminaci.“

Čtvrtek 31. května

Trojitá džihádistická vražda v Belgii dobře ukázala jeden z mechanismů, který činí evropské země tak bezbrannými.
Ve vězení mají džihádistického grázla. Všichni vědí nebo alespoň tuší, že se chystá udeřit. Co s ním? Mají bezpečnostní složky upřednostnit životy spoluobčanů nebo je důležitější právo džihádisty zabíjet?
Pokud dá policista přednost bezpečí spoluobčanů, může s jistotou čekat diskriminační žalobu, tlak neziskovek, vláčení v médiích a vyhazov. A není ani vyloučeno, že si někdo z muslimské obce dojde třeba za jeho dětmi. Pokud dá policista přednost právu džihádisty zabíjet, vidí sice smrt svých spoluobčanů, ale on osobně nebude mít žádné problémy. Všimněte si, že v Belgii není vedeno žádné kárné řízení, a ani náznakem se neuvažuje o odvolání třeba šéfa vězeňské služby.
Věřím, že mnoho řadových policistů by se rozhodlo správně, jenže čím výše se rozhoduje, tím více byrokratické „předposranosti“, poníženosti před mocí a tím více pohrdání bezpečím normálních lidí. Takže i řadový policista nebo bachař se nakonec musí sklonit před rozkazem z horních pater.
Nevěřící jsou zabíjeni a každý je vlastně spokojený. Neziskovky a média mohou preventivně bojovat proti nenávisti, bezpečnostní složky se do ničeho nenamočily a islámská komunita efektivně zastrašuje původní obyvatele.
Připomínám, že stejný mechanismus funguje i v České republice.

Pátek 1. června

Nenápadná věta z britského mainstreamového tisku. „Diskuze ve školách je ztížena tím, že učitelé MAJÍ POVINNOST hlásit poznámky svých žáků.“ Rozumějte, pokud žák řekne v diskuzi něco potenciálně xenofobního, učitel má povinnost jej udat.
Komunisti byli žabaři. Řešili spolupráci se státní policií, vázací akty, archivy…V režimu Terezy Mayové se s tím nepárají. Povinnost udávat je uložena každému učiteli, a je to.

Sobota 2. května

Jakkoliv můžeme nostalgicky vzdychat nad osmdesátkami, je skutečností, že zaniklý „starý režim“ už nelze obnovit. Tím spíše, že jej nevytvořili komunisté cíleně, ale vznikl spíš shodou náhod. Vlastně k tomu přispěla určitá míra jejich neschopnosti a zkorumpovanosti, která způsobila, že se lidé zařídili po svém a vládcům nezbylo, než to tiše tolerovat. Jen díky tomu vznikl režim, který ze srovnání se současnou vládou eurobyrokracie a korporací nevychází vůbec špatně.
Nemá smysl ani naříkat, že jsme ho v listopadu 89 neuváženě rozbili. Ten režim stejně neměl budoucnost. Je spousta možností, jak by se byl mohl vyvíjet, ale nejpravděpodobnější je varianta, podle níž by nástup počítačových technologií umožnil koncentrovat řízení do jednoho bodu. Funkcionáři by opustili svoje okresy, postupně se sestěhovali do nějaké uzavřené luxusní čtvrti a vytvořili stejnou „aristokracii“, jaká vládne v současné době. Izolovali by se od běžných pracujících, posílali svoje děti na americké univerzity, přátelili se se západními politiky a topmanažery, ti by jim podstrojovali… a za pár let by nás prodali. Korporace by pak komunistický režim utužily do brutální stalinistické podoby.
Řešením nemohou být pokusy o obnovu zaniklého. Logičtější je stavět na principech, které se v evropských dějinách dlouhodobě osvědčily – decentralizace, demokracie a svoboda (pro lidi, nikoliv pro korporace a neziskovky).

Neděle 3. června

„Až přijde ten čas, tak si to s námi budou vyřizovat?“ ptá se Eliška Wagnerová.
Hamplova rada: Jednejte tak, abyste se nemusela bát, že poctiví pracující lidé jednou ztratí trpělivost. Uvidíte, že se vám bude lépe spát.