Reflex: Právo jako služka režimu?

Kauza H-Systemu rezonuje mezi lidmi jako máloco. Odráží se v tom přímá nebo přenesená zkušenost s řáděním exekutorských a jiných mafií. Pak je tu ovšem právní stránka celé věci.

Do sporu se navíc vložil premiér Babiš a prezident Zeman, kteří si křečovitou solidaritou s postiženými rodinami vyřizují politické účty s devadesátými lety. Jejich kritici je za toto angažmá napadají a tvrdí, že zákon je zákon a nikdo nemá právo rozsudek zpochybňovat. Ani jeden postoj není jednoznačný.

Pozitivní vs. přirozené právo

Ve prospěch šedesáti rodin z Horoměřic rozhodly už dva české soudy, prvoinstanční i pražský vrchní. Proti nim se naopak vymezil brněnský Nejvyšší soud. Odráží se v tom tradiční rozpor mezi pozitivním, tj. platným právem a právem přirozeným. Představitelé první právní filozofie tvrdí, že soudce musí přihlížet jen k tomu, co skutečně zákonodárce napsal do zákona, a neměl by příliš zákon interpretovat.

Naopak zastánci přirozenoprávního názoru říkají, že soudce není automat, který mechanicky aplikuje paragrafy, ale jeho úkolem je prostřednictvím těchto paragrafů nalézat spravedlnost. Soudce – podle tohoto právního názoru – by měl klást důraz na princip přiměřenosti a zvažovat, jestli svým rozsudkem nezpůsobí větší nespravedlnosti než ty, jež má v dobré víře řešit.

Rozpor mezi pozitivním a přirozeným právem se odrazil i v hodnocení kauzy H-Systemu u špičkových právníků. V časopise Týden prohlásil Aleš Gerloch, že „každý soud je vázaný zákony a mezinárodními smlouvami. Neměl by soudit podle toho, co je tzv. rozumné, spravedlivé nebo morální.“

Opačný názor má bývalá ústavní soudkyně Eliška Wagnerová, která tamtéž tvrdí, že „soud vlastně vůbec nevzal v potaz, že do toho ti lidé dali peníze. Domy dostavěli, zhodnotili a podle prvního konkursního správce také zachránili. Oni vlastně zvýšili hodnotu majetku. A teď z toho nemají mít nic?“

Vzor objektivity?

Příznivci pozitivního výkladu práva se tváří, jako by jejich přístup byl vzorem veškeré objektivity. Prostě zákon je zákon a hledání spravedlnosti není z tohoto světa. Takový přístup má dnes většina právníků v Česku. Často se za tím skrývá jen alibismus a neodvaha nějak rozhodnout a svůj názor si zdůvodnit.

Z padesátých let ovšem víme, že zákon 231, podle něhož bylo tehdy posláno do koncentračních táborů a vězení přes dvě stě tisíc Čechů a Slováků, nepřijal komunistický parlament. Odhlasoval si jej demokratický stát na ochranu republiky po sérii teroristických útoků na politiky už třicet let předtím.

Celou první republiku byl aplikován v duchu záměru poslanců. Pak přišel jiný režim a tentýž zákon se stal nástrojem represe. Když dnes profesor Gerloch tvrdí, že „zákon je zákon“ a soudce by neměl soudit podle toho, co je „rozumné, spravedlivé nebo morální“, jinými slovy říká, že výklad práva ve skutečnosti závisí na politické povaze režimu. Ostatně na obranu tohoto názoru napsal kdysi řadu textů a konkursní správce Monsport jako prokurátor napsal v tomto duchu i některé obžaloby.

Zákon 231 je naopak varováním, co se stane, když se nesoudí podle toho, co je „rozumné, spravedlivé nebo morální“. Pokud se ovšem nechceme smířit s tím, že právo je služka režimu.

Co je spravedlivé?

Hledat spravedlnost ve sporu ohledně H-Systemu znamená připustit několik věcí. Předně, dvacet let soudních tahanic znamenalo pro majitele-nemajitele bytových domů takový duševní a finanční nápor, že to je samo o sobě trestem za jejich, řekněme, liknavost v komunikaci s druhým nuceným správcem.

Faktem je, že jejich možná přehnaná očekávání posílily dva rozsudky nižších soudů, takže původní verdikt nuceného správce ve stylu „do třiceti dnů se vystěhovat“ připomíná v tomto smyslu čistý gestapismus.

Část lidí protiargumentuje, že bychom v hledání spravedlnosti měli přihlížet i k těm, kteří zaplatili určité částky H-Systemu, ale dostali jen málo nazpátek. I tady však dvacet let způsobilo nevratné posuny, takže většinu pohledávek za H-System nedrží podvedení, ale „na kšeft“ je skoupil jeden brněnský podnikatelský žralok.

Bylo by zde možné vyložit řadu argumentů pro a proti a současně je z dobrých důvodů vyvrátit. Celou kauzu H-Systemu může nakonec vyřešit jen netradiční přístup, který zohlední zájmy obou stran typu: konkursní správce realisticky zhodnotí ceny domů a současně nějaká neutrální instituce typu církve vyhlásí celonárodní sbírku na šedesát rodin z bytových domů v Horoměřicích.

Rozhodnutí ve prospěch jedné nebo druhé strany by asi dnes podvracelo právní řád nebo důvěru lidí ve spravedlnost.

URL| http://www.reflex.cz/clanek/88956/pravo-jako-sluzka-rezimu