Reportér: KDO BY MĚL KANDIDOVAT NA PREZIDENTA?

Za dva roky už budou Češi vědět, kdo byl zvolen prezidentem pro další volební období; redakce Reportéra proto pokračuje v prezidentské anketě. Lidé nejrůznějších povolání i názorů odpovídají na otázku: Koho byste vy osobně vyzval(a) ke kandidatuře na příštího českého prezidenta a proč? Další odpovědi přineseme v příštích číslech.

PETR PITHART:Někdejší disident, publicista a politik, bývalý předseda české vlády a šéf Senátu.

Vyzval bych toho, kdo by dal najevo ochotu k oběti. Myslím tím sílu, odhodlanost a schopnosti využít mediální pozornosti v čase kampaně, aby nabídl voličům silnou pozitivní alternativu ke způsobům („jak“) i nápadům („co“) současného prezidenta – ať již bude, či nebude kandidovat. Ten někdo by však musel počítat s tím, že skončí jako poražený. V tom by byla ta oběť. Většině zdejších lidí se totiž právě způsoby současného prezidenta velmi zamlouvají. Bez zaváhání mohou dát příště hlasy ještě samolibějšímu a ještě vulgárnějšímu chlapíkovi. Ještě většímu rozeštvávači. Koho bych tedy vyzval? Zatím se takový ještě neukázal. Ale věřím, že se ukáže. Tomáš Halík?

TEREZIE KASLOVÁ : Novinářka, podnikatelka, vnučka Ferdinanda Peroutky.

Odpovědět na otázku, koho bych chtěla za prezidenta, není lehké. Vím, že nechci za prezidenta populistu, který se podbízí vkusu davu. Nechci prezidenta, který táhne naši zemi z Evropy zpět na Východ. Přeji si za prezidenta člověka nadstranického, velkorysého, inteligentního a odvážného, který se nebojí vyslovit i nepříjemnou pravdu. Respektovanou osobnost s nadhledem, zkušenostmi, dobrým úsudkem a morální autoritou. Kde hledat? Kde najít jedince, který obstojí v předpokládané konfrontaci s prezidentem stávajícím a přitom může zvítězit? A nedosti na tom. Chtěla bych jako hlavu státu vidět ženu. Závidím Slovensku Andreje Kisku. My máme ze Slovenska ministra financí a pražskou primátorku a to by zdánlivě mohlo bohatě stačit. Vím však o ženě, kterou bych přemlouvala, aby přijala české občanství a kandidovala na prezidentku. Jde o ženu, která se nebojí a reprezentuje hodnoty, kterých si vážím. Jmenuje se Magda Vášáryová.

IVA PEKÁRKOVÁ : Spisovatelka a překladatelka. V roce 1983 emigrovala do Británie.

Vzhledem k tomu, že – jak jsme se přesvědčili – může prezidentský úřad vykonávat doopravdy každý, jsem se obrátila na bezďáka Vencu, s nímž jsem se setkala u stánku s občerstvením. Má stejné křestní jméno jako už dvě hlavy České republiky, ale ve všem ostatním se od nich velmi liší. Neprojevuje ani nadlidské znalosti světové ekonomiky (vždyť si nevydělá ani na holobyt), ani naivně sluníčkářské, pseudohumanistické sklony (to dokládá neustálým opakováním vět jako „Di do hajzlu, ty krávo!“ či „Všichni mi můžou políbit prdel.“). Navíc je upřímný a pravdomluvný. Na otázku „Nedal byste si pivo, Venco?“ bez zaváhání odpověděl: „Jo, ale přines aspoň tři čtyry.“ Po pátém pivu Venca prohlásil, že je ochoten stát se prezidentem. Určitě se osvědčí.

MILAN KNÍŽÁK: Výtvarník a performer. Byl dlouhá léta rektorem AVU a ředitelem Národní galerie.

Profesor Fiala, ale… Když jsem si přečetl odpovědi lidí, kterých jste se ptali v minulém čísle, tak jsem se zděsil. Dotazovaní nejsou vzorkem běžné populace, ale jedná se, alespoň podle vašeho popisu, o výjimečné jedince. Přesto mne některé odpovědi nemile překvapily a znovu jsem se ujistil, že zákon o přímé volbě je nesmysl. Z našich tří polistopadových prezidentů je bezpochybně nejlepší Václav Klaus, ale nepřál bych mu, aby se stal znovu prezidentem, poněvadž současná společnost opouští principy demokracie a stát na jejím hrotu je téměř vražedné. K tomu být prezidentem nestačí popularita či majetek nebo vzdělání. Jsem hluboce přesvědčen, že prezident musí být politickou osobností s velkým rozhledem, s úctou k tradičním hodnotám a s velkou pokorou k životu. V minulých volbách jsem nenašel kandidáta, kterému bych věřil, a tak jsem ani nevolil. Z návrhů, které uvedli vaši dotazovaní v únoru, bych se přiklonil k Václavu Klausovi ml. a asi volil profesora Fialu, ale ideální kandidát to také není.

TOMÁŠ ŠEBEK : Chirurg, pracoval v Afghánistánu v nemocnici Lékařů bez hranic.

Pokud někoho doporučuji, dělám to na základě vlastní zkušenosti – avšak i když Šimona Pánka osobně neznám, hodně jsem toho o něm slyšel. Nikoliv to, co najdete na internetu nebo ve zprávách; slyšel jsem o něm vyprávět příběhy, které nikdo moc nezná. S Šimonem Pánkem putoval můj kolega doktor z Lékařů bez hranic, který mi ty příběhy říkal. Člověk, kterému věřím a který má obrovský morální kredit. Možná třeba ovlivněný Šimonem Pánkem. Organizace Člověk v tísni je podle mého názoru obdivuhodná. Přestože původně ryze malá a česká, má dnes primát ve střední a východní Evropě. Důkaz toho, že Šimon Pánek něco skutečného v životě spolu se svým týmem vybudoval. To mi imponuje. Ředitel takové firmy má pro mě optimální diplomatické, sociální, ekonomické i morální předpoklady zastávat post nadstranického prezidenta. Jen se ta jeho příští firma bude jmenovat Česká republika. Jen škoda, že Šimon Pánek není žena. To jediné bych mu vytknul. Obecně mi v politice ženy chybí.

DANA DRÁBOVÁ: Fyzička, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost.

Pirk, HÖschl a jiní To je zapeklitá otázka. Netroufl a bych si nikoho ke kandidatuře vyzývat, to musí dotyčný cítit jako poslání, pokud by jen vyslyšel výzvy ke kandidatuře bez vnitřního přesvědčení a odhodlání k osobní oběti ve prospěch společnosti, bude nejspíš nešťastný. Obecně bych ráda na Hradě viděla člověka, u nějž úsudek, rozvaha, prozíravost, kultivovanost, dlouhodobé myšlení a kritická sebereflexe převáží nad iracionalitou, ideologií, domýšlivostí a chtivostí. Aniž bych koho vyzývala, napadají mne jména Jiřina Šiklová, Eliška Wagnerová, Dalibor Dědek, Jan Pirk, Jan Mühlfeit, Cyril Höschl. To jsou ti, kteří mne napadli „na první dobrou“. Bezpochyby však máme celou řadu dalších osobností, které by prezidentský úřad zastávaly s grácií a noblesou. Jen o nich zatím nevíme, protože je jim milejší práce než publicita.

 

Zdroj: Reportér, 14.3. 2016