Reportéři ČT: Lex Babiš se vrací

Marek WOLLNER, moderátor:
Taková jsou naše témata. Jsme rádi, že se díváte na Reportéry ČT. Vítejte u čtyřiceti minut aktuální publicistiky. Dobrý večer.
Minulou středu vrátil Senát Poslanecké sněmovně novelu zákona o střetu zájmů, známou jako lex Babiš. Jedním z důvodů bylo to, že její účinnost má být posunuta o půl roku, na září 2017. Poslanci budou tedy znovu rozhodovat o tom, zda se má omezit členům vlády podnikání a zda mohou vlastnit média. Novela se nelíbí hnutí ANO a především jeho předsedovi Andreji Babišovi, který ji vnímá jako podraz koaličních partnerů. Natáčeli Aneta Snopová a Jiří Leschtina.

Andrej BABIŠ, ministr financí; předseda hnutí /ANO/:
Tady se vlastně vytvořil zákon proti mně, že mi někdo upírá ty základní práva něco vlastnit, respektive mi říká, když chceš vlastnit, nesmíš být v politice.

Miroslav MOTEJLEK, ekonomický publicista:
Já vůbec nechápu, jak se člověk jako on moh stát ministrem financí. Možná, že moh být premiérem, může být premiérem, ale ministr financí, který spravuje majetkové účasti největších zemí, největších společností v zemi, tak to je naprosto, naprostý nonsens. To jsem, to se nestalo nikdy. Proti tomu příklad Berlusconi je úplně k smíchu.

Andrej BABIŠ, ministr financí; předseda hnutí /ANO/:
Já jim vadím, no tak samozřejmě toto, na tomto se shodly všechny tradiční politické strany, jako i moji koaliční partneři za to hlasovali. Tak a dělali se mnou koalici. Tak proč jim to zrazu vadí teď?

Aneta SNOPOVÁ, redaktorka:
Zákon lex Babiš, tak se mu říká. Jinak novela zákona o střetu zájmů, kterou teď řeší Senát i Parlament. Bude-li schválena, členové vlády nebudou moci už napříště vlastnit média a jejich firmy budou mít zakázaný přístup k veřejným zakázkám a dotacím. Pro zákon hlasovaly všechny parlamentní strany kromě hnutí ANO.

Miroslav MOTEJLEK, ekonomický publicista:
Když se podíváme na záběr Agrofertu a Andreje Babiše, tak zjistíme, že najdeme velmi málo, najdeme velmi málo oborů, kde nepůsobí. Já si myslím, že úplně každý zákon, zákonná norma, která se schvaluje, tak že úplně u každé má dneska střet zájmů.

Jan KYSELA, ústavní právník:
Problém je, pokud se prostě takhle silný ekonomický hráč stane i výrazným mediálním hráčem a k tomu se stane navíc jaksi dominantním nebo potenciálně dominantním politickým aktérem.

Jiří LESCHTINA, redaktor:
Proč jste vlastně koupil Mafru, co jste od toho očekával?

Andrej BABIŠ, ministr financí; předseda hnutí /ANO/:
Média mají obrovskou moc. Vy když napíšete lež, jo, tak ten člověk se těžko potom brání. Takže ty zkušenosti s médiami jsou nějaké a, a samozřejmě proč jsem je koupil, jenom jsem se pídil, že proč to tak bylo, proč někdo měl zájem mě poškodit. No, tak jsem se po tom pídil, pídil, a nakonec to skončilo tak, že jsem měl na stole i Blesk i tu Mafru.

Jiří LESCHTINA, redaktor:
Takže vy jste kupoval Mafru s vědomím, že si koupíte tu ohromnou moc.

Andrej BABIŠ, ministr financí; předseda hnutí /ANO/:
Ne, ne, nekupoval jsem Mafru, já jsem kupoval ten Blesk, jak jste to všichni napsali. A potom jsem si to ještě rozmyslel v noci jako.

Jiří LESCHTINA, redaktor:
Ale nakonec tu Mafru jste koupil s vědomím, že si kupujete takovoudle moc.

Andrej BABIŠ, ministr financí; předseda hnutí /ANO/:
Ale já jsem investoval do médií, protože to byla výhodná investice. A, a jednoducho jsem měl tu příležitost, tak jsem ji využil. Určitě jsem nekupoval média kvůli politice.

Eliška WAGNEROVÁ, senátorka; bývalá místopředsedkyně Ústavního soudu /nestr./:
No, tak to stačí číst, tyhle ty noviny, bože můj, že jo. A tam prostě ten obsah těch článků, jako samozřejmě, že tam nikdo nenapsal, já nevím, tak a teď tady prostě plédujeme pro pana Babiše. To tam nikdo nenapíše. Ale prostě kdo sleduje tedy obsah těch médií, tak mu musí být zřejmé, že teda to je nějakým způsobem zaměřené. Navíc teda, co si budeme povídat, a nebudu jmenovat, ale prostě znám novináře, kteří teda jako odešli z Lidových novin, když je koupil pan Babiš.

Tomáš NĚMEČEK, právník; bývalý komentátor Lidových novin:
Červen 2013 byla taková docela hektická chvíle a možná přelomový moment v polistopadové historii českých médií. Že tehdy se završila svým způsobem koncentrace médií nebo jejich vlastnictví. A když se tedy ukázalo, že má Mladou frontu nebo vydavatelství Mafra koupit, koupit aktivní politik, tak jsem si říkal, že musím odejít, a to hned.
Protože Andrej Babiš mimo jiné vnáší, aniž to sám ví nebo aniž si to uvědomuje, tak vnáší problém kolaborace do, do toho českého mediálního prostředí.

Martin KOMÁREK, poslanec; bývalý komentátor MF DNES /ANO/:
Andrej Babiš řekl, že média neřídí, že do nich nezasahuje. Já mu absolutně věřím. Ano, já kdybych byl redaktorem Mladé fronty nadále, tak bych samozřejmě měl kdesi v hlavě to, že mě vlastní Andrej Babiš. To není žádná autocenzura. To je normální prostě. Když já jsem normální člověk, tak vím, kdo je můj šéf, vím, kdo je můj vlastník. Nebo teda ne vlastník mého těla a mé duše, ale vlastník firmy, ve který pracuju. Tak to prostě chodí.

Jiří LESCHTINA, redaktor:
Ve státech Evropské unie se střet zájmů, kdy člen vlády je zároveň vlastníkem vlivných médií, řeší různě. Asi nejznámější je případ bývalého italského premiéra a podnikatele Silvia Berlusconiho. Ten v době svého vládnutí vlastnil komerční televizní kanály a celostátní deníky.

Václav BĚLOHRADSKÝ, politolog, Univerzita Terst:
Berlusconi nejdříve byl něčím, co můžeme nazvat mediální podnikatel. Mediální podnikatel je někdo, kdo si koupí nějaké médium, protože chce realizovat nějaký projekt, má určitou představu o možném publiku, o tom, kdo by si to médium moh kupovat. No, a pak přichází druhá fáze ovšem, neboli rozpad italského politického systému. A Berlusconi vstoupil na politickou scénu, jakoby dal dohromady takovou podivnou platformu, od toho okamžiku on podřizuje svá média jaksi tomu politickému projektu.

Aneta SNOPOVÁ, redaktorka:
Po protestech opozice italský parlament schválil zákon o střetu zájmů, podle kterého premiér Berlusconi nesměl mít vliv na řízení svých médií, ale nadále je mohl vlastnit.

Jiří LESCHTINA, redaktor:
Tento model je nejrozšířenější i v dalších zemích, jako například v Německu, Francii a Španělsku. A netýká se pouze situace, kdy politik vlastní média, ale vztahuje se na všechny obory podnikání. Tedy že podnikatel po vstupu do politiky nemusí svůj byznys prodat, ale nesmí ho sám řídit ani kontrolovat.

Aneta SNOPOVÁ, redaktorka:
Úplný zákaz mít podíly v soukromé společnosti platí v Kanadě. V Polsku zákon politikům dovoluje maximálně deset procent a v Chorvatsku pouze pět procent.

Jiří LESCHTINA, redaktor:
Návrh českého zákona o střetu zájmů členům vlády dovoluje vlastnit společnosti, ty se ale nesmějí ucházet o žádné veřejné zakázky a dotace. Stejný model platí i v Rakousku. V čem je ale český návrh unikátní, je to, že zatímco ministři mohou mít majetkové podíly v podnicích a obchodních společnostech, zákon jim zakazuje vlastnit soukromý tisk, rozhlas a televizi.

Tomáš TRAMPOTA, mediální analytik, Fakulta sociálních věd UK:
Lex Babiš je velice problematická záležitost z jednoho hlediska, že v podstatě Česká republika se snaží nějak vnějškově regulovat něco, co, co v řadě mediálních trhů je regulováno eticky, to znamená, regulujeme nějakou zákonnou normou něco, co v některých, v některých zemích není potřeba takhle regulovat, protože je to vnímáno jako nepatřičné, neslušné, a je k tomu citlivé v podstatě i občanstvo, respektive voliči.

Jan KYSELA, ústavní právník:
Já hodnotím ten zákon jako vcelku racionální opatření spadající do takového širokého okruhu toho, čemu se někdy říká obranyschopná demokracie, přičemž pod obranyschopnou demokracií si zpravidla představujeme taková razantní opatření typu lustračních zákonů. Nicméně ona to můžou být i mnohem méně razantní opatření, jako jsou právě zákony, které se pokoušejí regulovat střet veřejného zájmu se zájmem soukromým.

Andrej BABIŠ, ministr financí; předseda hnutí /ANO/:
Je to zákon, který je namířen proti mně. Počkám si na právníky. Ale mně nikdo nebude nutit, upírat mi moje základní právo, když teda někdo se tady ohání tou demokracií. A to je moje právo, něco vlastnit. A taky mám právo být v politice. A nikdy jsem moji pozici nezneužil. To všechno nesmysly.

Tomáš NĚMEČEK, právník; bývalý komentátor Lidových novin:
Máme ochranu vlastnického práva v Listině základních práv a svobod, tomu rozumím, ale nemáme právo být ministrem. Máme, když už, tak právo volit a být volen. Ale nikdo Andreji Babišovi nezakazuje, aby byl volen. Může nadále kandidovat do Poslanecké sněmovny nebo do Senátu nebo kam je mu libo, pouze tedy ve jmenované funkci, ministerské, se na něj vztahuje určité omezení.

Jan KYSELA, ústavní právník:
Já si myslím, že to není zákon proti jednomu člověku, ale určitě je to zákon, který je inspirovaný, motivovaný právě tím jedním mimořádným, unikátním a nepředvídaným hráčem, kterým Andrej Babiš nesporně je. Je vcelku evidentní, že když by Andrej Babiš nevstoupil do politiky a nebyl v politice tak úspěšný, tak asi není takovouhle regulaci třeba přijímat, protože by v zásadě jako spadala do nějaké sféry pohádek.

Aneta SNOPOVÁ, redaktorka:
Častým argumentem nejen odpůrců novely zákona o střetu zájmů jsou poměrně snadné způsoby, jak ho obejít. Například převedením vlastnických práv na nejbližší příbuzné nebo jiné blízké osoby.

Miroslav MOTEJLEK, ekonomický publicista:
Zákon o střetu zájmů v případě Andreje Babiše může, může fungovat, protože pro něho bude velmi složité přepsat, přepsat majetek na jiné osoby, protože, jak víme, nežije ve vztahu s manželkou, ale s partnerkou. Nejsem si jist, že jeho dvě starší zletilé děti budou, budou chtít se zapojit do této situace, která je potkala například v případě Čapího hnízda, kde se domnívám, že minimálně syn o tom nevěděl, že na něho je napsán nějaký majetek. Takže nebude to jednoduché. On bude muset hledat někoho, komu důvěřuje.

Tomáš NĚMEČEK, právník; bývalý komentátor Lidových novin:
Jenže pak to zase ale ministr převede na bratrance nebo na svého advokáta, no, to je jaksi život. A na druhou stranu dosud největší politické problémy způsobilo Andreji Babišovi, když viditelně obcházel zákon a veřejnost to viděla. To je například případ tedy dotací pro, pro resort Čapí hnízdo. A porušení tedy pravidel pro přidělování dotací z evropských fondů.

Jiří LESCHTINA, redaktor:
Další možností, jak vyhovět zákonu o střetu zájmů, je v zahraničí, zejména v USA, často využívaný model takzvaného svěřenského fondu. Zákon stanoví, že podnikatel po vstupu do politiky musí převést svoje firmy do fondu, který sám vytvoří a jmenuje jeho správce. V ten okamžik ztrácí nad svým majetkem přímou kontrolu.

Eliška WAGNEROVÁ, senátorka; bývalá místopředsedkyně Ústavního soudu /nestr./:
To by mělo být v zákoně a měla by to být jako jediná možnost, jako co on může udělat. Samozřejmě může to prodat, jo, úplně. Ale když nechce nic prodávat a tak dál, tak svěřit ten majetek do toho svěřeneckého fondu, předat ho tam a tečka.

Andrej BABIŠ, ministr financí; předseda hnutí /ANO/:
Ale samozřejmě, tak já když to převedu někam, tak budete spokojení všichni. Všichni budou happy.

Jiří LESCHTINA, redaktor:
A přemýšlel jste někdy o tom vlastně v poslední době, když kolem Mafry a vlastnictví i kolem vás, jak říkáte, útoky na vás, že byste ji nakonec prodal a uvolnil si ruce?

Andrej BABIŠ, ministr financí; předseda hnutí /ANO/:
Ale proč bych ji prodával? A co? Já ji nezneužívám. Čím bysem si uvolnil ruce, jak to myslíte?

Jiří LESCHTINA, redaktor:
No, že by vám nemohl někdo vyčítat tak velký konflikt zájmů, kde ministr vlastní médium.

Andrej BABIŠ, ministr financí; předseda hnutí /ANO/:
Dneska ty média mají na politiku velice zanedbatelný vliv. Hlavně tištěné média. Dneska jsou rozhodující televize. A já vlastním televizi Óčko, která na politiku nemá žádný vliv.

Tomáš TRAMPOTA, mediální analytik, Fakulta sociálních věd UK:
Vlastnictví médií a zároveň držení politické moci nás posouvá do jiného pojetí médií. Pokud jsme žili v konceptu, že média jsou nějakým opozitem a, jak říká ono klišé, hlídacím psem demokracie, a tudíž politiky, tak v podstatě najednou jsme zbourali nebo bourá se ta barikáda.

Martin KOMÁREK, poslanec; bývalý komentátor MF DNES /ANO/:
Vy říkáte, že existuje nebezpečí propojení politické moci a médií. Existuje nebezpečí propojení mimořádně krásné dámy a politiky. Existuje nebezpečí propojení velmi bohatého majitele realit a developera a politiky. Existuje nebezpečí propojení politiky s významnou demokratickou dynastií. Ano. Politika je nebezpečný obor.

Miroslav MOTEJLEK, ekonomický publicista:
Přijímat zákon o střetu zájmů týkající se vlastně jedné osoby, takzvaný le…, lex Babiš, samozřejmě asi smysl má a může plnit nějaký význam. Andrej Babiš je tělem a duší nedemokrat. To znamená, on, on nerespektuje názory vůbec nikoho, pouze svůj. A on chce všechno. Postupem času bude chtít všechno.

Aneta SNOPOVÁ, redaktorka:
Pokud by ten zákon začal platit, uvažoval byste vy třeba i o tom, že byste odešel z politiky?

Andrej BABIŠ, ministr financí; předseda hnutí /ANO/:
Ne, tak já určitě, pokud, pokud, každá, každá akce vyvolává reakci, takže mně to spíš dodá motivaci do, do toho, abych, abych bojoval proti tomu systému.

Aneta SNOPOVÁ, redaktorka:
Čili v politice byste každopádně zůstal a řešil byste nějakým způsobem své podnikání?

Andrej BABIŠ, ministr financí; předseda hnutí /ANO/:
Moje firma už je zásadně poškozována tím, že jsem v politice, ano, dělají proti nám různé portály, nacházejí zázračně jehly v párkách a tak dále, nikdy to nebylo, takže ta, ta firma je velice, má velké problémy díky tomu, že jsem v politice.

Aneta SNOPOVÁ, redaktorka:
Jaká jsou fakta? Andrej Babiš vstoupil do vlády v roce 2014 a hned v následujícím roce vzrostl zisk jeho firmy Agrofert o dvě a půl miliardy korun oproti předchozímu roku. Agrofert je zároveň největším příjemcem evropských dotací, a to jak před vstupem Andreje Babiše do vlády, tak v současnosti.

Andrej BABIŠ, ministr financí; předseda hnutí /ANO/:
Nevidím důvod, proč bych měl ještě více ji nějak zásadně jako poškozovat.

Aneta SNOPOVÁ, redaktorka:
Což znamená?

Andrej BABIŠ, ministr financí; předseda hnutí /ANO/:
To znamená, nechte se překvapit.

 

Zdroj: Česká televize – Reportéři ČT, 24.10. 2016