Respekt: Čas na první českou prezidentku

KDYBYCH BYLA PREZIDENTKOU. . . Brzy to bude sto let od doby, kdy české, respektive československé ženy získaly volební právo. Možnost volit a být volené mají od roku 1920; zaručovala jim ji ústava nově vzniklé Československé republiky.
Československo bylo dokonce jednou z prvních zemí, která toto právo ženám přiznala. A byť se v naší historii objevila celá řada výrazných a statečných političek, jako třeba Františka Plamínková nebo Milada Horáková, dodnes jsme neměli ani premiérku, ani prezidentku. Myslím, že proto máme nejvyšší čas na to, aby v čele naší země stanula žena. Zkrátka už je čas na první českou prezidentku.
Pokud bych se stala prezidentkou, byla bych úplně první českou ženou v této funkci. Byla bych vzorem pro další dívky a ženy. Vzorem, který nám zatím bohužel chybí. Malé holčičky by pak na otázku, čím budou, až vyrostou, bez zaváhání odpovídaly: „Až budu velká, bude ze mě prezidentka.“ Tedy některé z nich. Zkrátka by nebyly na světě jenom proto, aby z nich byly maminky. Ale taky třeba proto, aby společně s kluky byly těmi, díky nimž se náš svět točí. Těmi, kdo se aktivně zapojují do veřejného dění. Komu není lhostejné, jak se naše společnost bude vyvíjet dál.
První prezidentka má důležitý symbolický význam. Její zvolení by urychlilo vyrovnání sil v české politice, které dosud ze čtyř pětin dominují muži. Kde je, podle slov bývalého premiéra Mirka Topolánka, smrad a hluk jako v hokejové šatně. Pořádně by se tam vyvětralo, třeba by se už tolik nehlučelo a možná i méně sprostě nadávalo. Kdo ví. Rovnováha by naší politice rozhodně prospěla.
Živě si umím představit, jak by se bouřlivě diskutovalo o tom, jak by měl být formálně oslovován můj manžel. První pán? Pan manžel? Upřímně – sama nevím. Ale určitě by byl skvělý hostitel a plně by mě podporoval. Stejně jako to dělá dnes. A byl by na mě náležitě hrdý. Což v politice rozhodně není žádná samozřejmost: na rozdíl od mužů politiků, spoléhajících se na plnou podporu svých manželek, není výjimkou že jsou političky u nás i ve světě často samy nebo se rozvádějí. Jejich partneři vedle sebe úspěšnou a známou ženu často nesnesou…
Prezidentské volby se už kvapem blíží. Proč se mezi potenciálními kandidáty ženy opět takřka neobjevují? Že strany tradičně do voleb vysílají muže, mě nepřekvapuje. Ale proč se ženská jména neobjevují v návrzích různých občanských iniciativ, hledajících „Antizemany“? Výrazných ženských osobností, kterým by prezidentská funkce slušela, je u nás víc než dost. Proto jsme se s kolegyněmi rozhodly na toto téma uspořádat veřejnou debatu. Je čas na první českou prezidentku.

P. S.: Koho bych si přála jako hlavu státu? Na Hradě by se mi líbila třeba senátorka Eliška Wagnerová, politoložka Vladimíra Dvořáková, spisovatelka Alena Wagnerová, advokátka Hana Marvanová, veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová nebo velvyslankyně EU v Iráku Jana Hybášková.

 

Zdroj: Respekt, 22.5. 2017