Respekt: Cvrkot kolem Ústavního soudu

Politici chtějí, aby strážci demokracie sdíleli jejich názory. Nový prezident Miloš Zeman vybere všech patnáct ústavních soudců. Třem už desetiletý mandát vypršel, dalších osm skončí letos a zbytek během dvou let. Masivní nástup nových lidí instituci, která se umí nejen zastat práv slabších, ale také výrazně zkomplikovat život politikům, změní. A otázkou je jak.

Zběsilost v Loretánské

„Čtyři až pět lidí, kteří by mohli být ústavními soudci, se mi vybaví,“ říká předseda Senátu Milan Štěch (ČSSD). Se Zemanem, jenž po týdny, co zbývají do inaugurace, úřaduje v Loretánské ulici kousek od Pražského hradu, je hodlá probrat příští týden na osobní schůzce. Nově zvolený prezident avizoval, že na rozdíl od předchůdce Václava Klause se o soudcích chce bavit se senátory, kteří musí jeho návrh posvětit, stejně jako s dalšími politiky.

Vzbudil tím rozruch, s tipem chce přijít snad každý, kdo má šanci, že mu Zeman nebo senátoři budou naslouchat. „Přišla jsem se dvěma jmény,“ říká místopředsedkyně ČSSD, bývalá nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová. „Miloš Zeman zmínil jiná jména. Žádný oficiální tým, který by mu v tom radil, nemá. Ptá se všude možně, hlavně právníků, které zná.“ Předseda opoziční ČSSD Bohuslav Sobotka probíral se Zemanem hlavně „žádoucí konec neúspěšné vlády“, ústavní soudci prý ale přišli na přetřes také.

Probírat případné kandidáty s politiky, jejichž zástupci v Senátu je musí odsouhlasit, není špatná strategie. Třeba pak Zeman nebude senátorům navrhovat předem ztracené kandidáty jako Klaus. Tomu Senát loni zamítl nominaci šéfa pražského městského soudu Jana Sváčka, jehož jméno se objevilo v policejních odposleších konkurzní mafie soudce Berky, a který byl navíc krátce před volbou přistižen na schůzce se zákulisním hráčem pražské ODS Tomášem Hrdličkou. Stejně horní komora odmítla jmenovat i dalšího Klausova kandidáta, bývalého poslance ČSSD Zdeňka Koudelku, jenž byl coby náměstek nejvyšší státní zástupkyně v dobách „justiční mafie“ zodpovědný za zametení úplatkářské kauzy vicepremiéra Jiřího Čunka. Nikoho dalšího už Klaus za celkem tři chybějící soudce nenavrhl, což je nyní jednou z příčin, že je celý Ústavní soud v rukou jediného prezidenta.

Zeman sice probírá potenciální kandidáty do Ústavního soudu s kdekým, k otevřenosti to však má daleko. Nikdo z aktérů schůzek nechce prozradit, kdo a proč by se mu v úctyhodné brněnské instituci líbil. „Je důležité, aby se vytvořila kultura rozpravy o tomto tématu. Zatím je to trochu zběsilé,“ říká místopředseda sněmovny Lubomír Zaorálek (ČSSD), podle něhož by byla namístě větší průhlednost, politici by o svých tipech měli mluvit otevřeně. On sám jde příkladem a jmenuje své favority; jsou jimi soudci Nejvyššího správního soudu Kateřina Šimáčková a Zdeněk Kühn. Pozvání od Zemana, vzhledem k bídným vzájemným vztahům, Zaorálek nečeká, o svých tipech chce ale mluvit s kolegy v Senátu.

Riziko jednoho názoru

Hlavním rádcem nastupující hlavy státu při výběru soudců má být – podle Zemanových slov – současný předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. Mandát mu končí letos v srpnu, dal se ale slyšet, že instituci rád povede do roku 2017, po dobu, kdy bude Zeman prezidentem. Podle bývalé ústavní soudkyně, dnes senátorky Elišky Wagnerové však není dobře, aby si předseda soudu sám vybíral své kolegy. „Rychetského si vážím, ale tohle nejde,“ říká. „Ústavní soud je hodně silný, má řadu kompetencí a kvůli dělbě moci mezi jednotlivými institucemi státu je nutný výběr zvenčí. Při šéfovském výběru zevnitř je navíc riziko, že soudci budou mít příliš stejné názory. „Člověk tíhne k tomu, že si vybírá lidi podle toho, jak jsou mu blízcí,“ vysvětluje Wagnerová.

Soudce Rychetský se o otaznících nad svou poradní rolí nechce pro nedostatek času příliš bavit, zmiňuje jen, že nepochybně nebude jediný Zemanův konzultant. V argumentu, že různost názorů by měla být klíčovou vlastností Ústavního soudu, se s Wagnerovou shodne i jiná zdejší justiční autorita, předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa. „Ústavní práva si konkurují,“ říká, „je to o poměřování hodnot. Hodnotové založení soudce při tom samozřejmě hraje podstatnou roli.“

Řada nálezů Ústavního soudu právě proto obsahuje takzvané odlišné stanovisko. Namátkou, před časem se soudci shodli, že veřejná služba podle představ bývalého ministra práce Jaromíra Drábka je protiústavní, v rozporu se zákazem nucených prací a právem na spravedlivou odměnu za práci. Jinak to ale viděl soudce Stanislav Balík, pojem nucené práce se podle něj hodí leda pro otroka nebo sovětský gulag a kolegům vyčetl, že jdou na ruku „lehkoživkům“. Nebo jiný příklad: Před rokem ústavní soudci rozhodli, že volby v Praze se nebudou opakovat. Malé strany si stěžovaly, že volební obvody nahrály velkým stranám. Těsná většina ústavních soudců rozhodla, že do politiky zasahovat nebude. Několik soudců v odlišných stanoviscích stejně přesvědčivě argumentovalo ve prospěch názoru, že byla porušena rovnost politické soutěže.

Riziko názorové jednostrannosti je o to větší, že kandidáty bude vybírat levicový prezident a schvalovat Senát s převahou sociálních demokratů. Navíc v době, kdy opozice kdejaký zákon, jejž nezastavila v parlamentu, posílá přezkoumat ústavním soudcům. Politici se zároveň netají, že za nejdůležitější věc při zkoumání kvalit kandidátů na ústavní soudce považují právě „názorovou blízkost“.

„Bude mě zajímat třeba to, jak si kandidát vykládá pojem bezplatná zdravotní péče,“ sděluje senátor ČSSD a neúspěšný uchazeč o prezidentský post Jiří Dienstbier. Na Ústavním soudu přitom leží stížnost poslanců a senátorů jeho strany, kterým se nelíbí rozdělení zdravotní péče na standardní, plně hrazenou ze zdravotního pojištění, a nadstandardní, na niž si pacient připlácí. Peníze ve zdravotnictví, konkrétně třicetikorunový poplatek u lékaře, již ústavní soudci jednou řešili. „Soud neshledal, že by regulační poplatky měly rdousící efekt a činily pro kohokoli zdravotní péči nedostupnou,“ konstatoval tehdy soudce zpravodaj Stanislav Balík. Verdikt ovšem prošel jen těsnou většinou, část soudců trvala na tom, že bezplatná znamená, že pacient nechá peněženku v kapse, ne že mu malá částka nebrání v přístupu k péči.

O Ústavním soudu mluvil se Zemanem i jihomoravský hejtman Michal Hašek. Stejně jako Dienstbiera ho zajímá názor potenciálních soudců na bezplatnou péči, ale také na nedávnou amnestii prezidenta Klause a na církevní restituce. Vším tím se budou ústavní soudci z podnětu politiků opozice zabývat. Stížnost proti amnestii podala za tři desítky kolegů v polovině ledna místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Zastavení velkých kauz podle nich porušilo právo poškozených na spravedlivý trest pro viníky a uzavřelo jim šanci domoci se ukradených peněz. Na církevní restituce si stěžují nejen Věci veřejné, ale též poslanci ČSSD. Především proto, že církvím se vrací majetek podle vyšších odhadních cen než restituentům z devadesátých let. Hašek předpokládá, že noví soudci budou mít třeba na církevní restituce jiný názor než jejich předchůdci. Jistá názorová jednolitost by mu v žádném případě nevadila. „Nebál bych se toho,“ říká. „Je možné, že se dřívější právní názory soudu změní.“

Právě jistá kontinuita názorů je ale podle Elišky Wagnerové podmínkou právní jistoty a srozumitelnosti. „Ústavní soud se nemůže dopouštět libovůle,“ argumentuje. „Vlastní nálezy by měl měnit jen v případě, že jsou k tomu opravdu vážné důvody.“ Wagnerová bude také zřejmě jedním z mála senátorů, pro něž budou při výběru kandidátů důležité obecnější věci než názorová blízkost: „Budu si ověřovat jejich pověst odborníků a schopnost uvažovat o základních ústavních právech.“

Naděje střídmosti a inteligence

V souvislosti s nastávajícím generálním střídáním za Miloše Zemana je dobré si připomenout první velkou obměnu ústavních soudců v letech 2003 až 2005. Kandidáti Václava Klause tehdy budili velké rozpaky a média uvažovala, zda s odchodem prvních soudců Václava Havla nepřijde soud o své renomé. Jen namátkou, talár tehdy oblékli tři vysloužilí politici, lidovecký exposlanec Miloslav Výborný, senátorka ODS Dagmar Lastovecká a místopředseda vlády za ČSSD Pavel Rychetský. Panovala obava, že o stížnostech na zákony budou rozhodovat lidé, kteří ty samé zákony schvalovali jako politici. Obzvláštní rozruch vzbudila nominace neznámé soudkyně plzeňského okresního soudu Vlasty Formánkové (na Ústavním soudu bude končit v roce 2015), o níž vyšlo najevo, že v roce 1980 odsoudila hostinského k deseti měsícům vězení za to, že nechtěl schůze komunistů v restauraci, protože „nemá zájem poslouchat komunistické šplechty“.

Navzdory obavám si však Ústavní soud dokázal udržet reputaci. Proto se například senátor ODS Jaroslav Kubera nějaké otočky nových soudců o sto osmdesát stupňů nebojí. „Předpokládám, že kandidáti budou inteligentní lidé, očekávám od nich střídmost,“ říká Kubera. „I když je navolí levice, myslím si, že do žádných extrémů nepůjdou.“

 

Zdroj: Respekt, 11.2. 2013