Respekt: Jak si Bohuslav Sobotka vede v úřadu premiéra?

ANKETA

Petra Skalická – ředitelka vzdělávacího programu Varianty, Člověk v tísni

Je idealistické očekávat změny k lepšímu za relativně krátký čas. Po roce 1989 trvala cesta k významnějším systémovým změnám ve školství patnáct let. Není proto jednoduché hodnotit práci premiéra za pouhý rok. Jsme rádi, že během tohoto období byla poslanci schválena novela školského zákona, jejíž příprava začala již za předchozích vlád. Zvlášť dlouhý spor se vedl ohledně paragrafu, který se týká vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami.
Příznivě kvitujeme, že premiér této problematice věnoval pozornost a podpořil verzi, která by měla umožnit více dětem získat individuální podporu a učit se v běžných školách. Je tu ale celá řada dalších zásadních témat, o kterých se bouřlivě diskutuje. Například zatím bohužel nezískalo podporu domácí vzdělávání, to se mi zdá v dnešní době jako zpátečnické. Chystá se zavedení povinného předškolního vzdělávání, což nese mnoho rizik a nejde o optimální řešení, jak podpořit úspěšnost dětí ve škole. Snad i tím se premiér bude ještě zabývat.

Michael Romancov – politický geograf, působí na FSV UK

Sobotka stojí v čele vlády, jejíž dva nejsilnější členové by byli spokojení, kdyby zahraniční, bezpečnostní a obranná politika vůbec neexistovaly. Zároveň se shodují v pohledu na EU, kde dominuje téma čerpání finančních prostředků. Agrese Ruska vůči Ukrajině nakonec vedla k akceptování stávajícího půdorysu vojensko-bezpečnostního a zahraničněpolitického ukotvení ČR. Vláda se zatím vždy přiklonila k názoru spojenců, avšak činí tak pasivně a často se značnou nechutí. To je patrné na chování části ministrů, kteří neustále vysílají signály, že (nespecifikované) hospodářské zájmy na východě mohou (mají?) převážit nad hodnotovým ukotvením EU i bezpečnostními potřebami spojenců.
Jejich názor zjevně nalézá podporu, respektive odráží preference části voličů ČSSD, jakož i široké veřejnosti a prezidenta republiky. Za této konstelace snad premiér zasluhuje uznání za to, že evropské směřování ČR dokáže uhájit, ale konstatování, že by mohlo být hůř, není a nemůže být hodnocením pozitivním.

Jiří Schneider – analytik Pražského institutu bezpečnostních studií (PSSI ) a bývalý náměstek na MZV

Být premiérem koaliční vlády znamená věnovat polovinu úsilí udržení kormidla ve vlastní straně, další třetinu času koaličnímu vyjednávání a zbytek odrážení útoků ze strany opozice a „bonmotového“ prezidenta.
To se Bohuslavu Sobotkovi zatím dařilo. Jenom málo času mu pak zbývalo na zahraniční politiku. Prosadil sice na místo ministra zahraničí svého spojence Lubomíra Zaorálka, ale veřejně jej podpořil jen zřídka. I ve zprávě sjezdu ČSSD premiér zahraniční politiku zmínil pouze okrajově a defenzivně: „Odmítli jsme dodávky zbraní Ukrajině.“ Je dobře, že si premiér kromě kontaktů s našimi sousedy našel čas na cestu do USA a Jižní Koreje. V evropské politice premiér nechce vyčnívat a klíčem k prosazování zájmů jsou mu téměř výhradně stranické kontakty s evropskými socialisty.
Vzhledem k deklarované ambici dosáhnout v rámci EU většího vlivu překvapuje, že do tohoto úsilí více nezapojil bývalého komisaře Štefana Füleho či místopředsedu Evropského parlamentu Libora Roučka, kteří mají v Bruselu dobré kontakty.

Eliška Wagnerová – senátorka, bývalá soudkyně Ústavního soudu

Zajisté lze celkem považovat za úspěch samo sestavení vlády ze tří poměrně nesourodých koaličních subjektů a nalezení konsenzu ve formulacích vládního prohlášení. Premiérovi to neulehčovala ani vnitřně ne zcela stabilní situace uvnitř vlastní strany. Počáteční problémy však překonal, a lze říci, že dosti elegantně. Poměrná nesourodost koalice patrně vedla k tomu, že ponechal od počátku poměrně volnou ruku koaličním partnerům při obsazování ministerských postů.
Obecně se dá říci, že by bylo žádoucí, aby vliv premiéra na personální složení vlády byl větší, avšak politická realita si vybírá daň.
Vládnutí současnému premiérovi neulehčuje ani střídání ve vedení rezortů ze strany vládního partnera – ANO. I zde ovšem zjevně platí, že stabilita vlády je vykoupena velkou tolerancí premiéra, který je zjevně osobnostně disponován k velké trpělivosti a k nalézání smírných řešení.
I tyto veskrze pozitivní osobní dispozice však musí být limitované. Zda bude mít premiér odvahu a sílu prosazovat se tam, kde to bude již nezbytné právě z pohledu efektivního vládnutí, to ukáže čas.

Jiří Koželouh – programový ředitel Hnutí Duha

Spojuje, nikoli rozděluje. Nejen ministry, ale snaží se dávat dohromady společnost.
Přetáhl si do úřadu (roky z vůle ODS spící) Radu vlády pro udržitelný rozvoj a potkává se na ní se zástupci a zástupkyněmi univerzit, obcí, krajů, průmyslu, zemědělství, odborů či nevládních organizací.
Ale měl by své schopnosti spojovat lidi využít také pro důležité změny a projekty, které naše společnost potřebuje. Ty klíčové není možné nechávat jen na dílčích ministrech. Například nádherná šumavská divočina – klenot středoevropské přírody -dlouho čeká na nová pravidla ochrany a ministr Brabec, který je předkládá, si zaslouží péči a záštitu samotného premiéra.
Stejnou pozornost vyžaduje antifosilní zákon, jejž vláda slíbila. Je třeba připomenout, že vzorový britský zákon byl prosazen a úspěšně snižuje závislost země na ropě, plynu a uhlí díky tomu, že jej nesl labouristický premiér.

Jakub Janda – zástupce ředitele think tanku Evropské hodnoty

Sobotkovi se podařilo Česko vykormidlovat z pozice zarputilého ignoranta zpátky do evropské debaty. Zatím však zůstáváme u snahy „být bráni jako partneři“.
Kabinet v málokteré oblasti projevuje vlastní iniciativu a spíše reaguje. Sebelepší úřednická expertiza totiž nemůže nahradit absenci každodenního politického zadání. Rok evropské politiky premiéra Sobotky je proto třeba vnímat v kontextu dlouhodobých tendencí mezi českými vrcholnými politiky. Většina z nich pravidelně nečte zahraniční média a má problémy s angličtinou, což předurčuje míru jejich chápání závažnosti problémů v blízkém okolí Česka, kterým mají ve svých funkcích aktivně čelit. I proto z české kotliny už dlouhá léta do Evropy nevycházejí konstruktivní politické impulzy, natož skutečná iniciativa. Pozitivní je, že kabinet inicioval seriózní diskusi o českých zájmech v EU na platformě Národního konventu a pečlivě připravuje svou evropskou koncepci. Zaběhnutí skutečné politické debaty bude ještě trvat. Jak se říká v zákulisí – už je trochu líp.

 

Zdroj: Respekt, 16.3. 2015