Respekt: Ježíš vstoupil do Brna

Parta siláků obsadila divadlo a město na chvíli zkoprnělo

Na zahrádce Sky Ice Baru v centru Brna sedí u minerálky světlovlasý muž a něco ťuká do mobilu. Okolojdoucí, když jim na něj padne zrak, na vteřinku zpomalí – jako by se rozpomínali, odkud toho muže znají.
Zdeňka Pernicu v poslední době mohli zahlédnout na mnoha místech. Před dvěma týdny jeho politické uskupení s názvem Slušní lidé rozdalo po městě 400 tisíc výtisků předvolebních stranických novin, v nichž fotografie brněnského thaiboxera profesionálně vyvedená podle pravidel politického marketingu – jak si s úsměvem ležérně vyhrnuje rukáv bílé košile – vévodí rozhovoru například o tom, že současní brněnští radní chystají město na „dovoz migrantů“. A před týdnem Zdeněk Pernica a jeho političtí kolegové zformovali občanskou kulturní domobranu, která chce určovat, co bude povoleno hrát v brněnských divadlech a na co lidé v Brně budou mít povoleno se dívat.
„Zdar, tak jsem viděl, že jste měli zase opatření! Kluci mi říkali, že jsou svolaní na opatření do divadla,“ přistupuje k Pernicovi muž procházející kolem zahrádky. „Jo, jo,“ přikyvuje Pernica. „Byla to sranda.“
Ono „opatření“, jak je dnes už všeobecně známo, spočívalo v tom, že Pernica a dva tucty jeho kolegů z posiloven přerušili hru Naše násilí a vaše násilí v Divadle Husa na provázku, vytlačili herce z jeviště a pak je ještě v noci hledali po brněnských hotelích, aby – jak říkají – jim předali písemný nesouhlas s jejich účinkováním v „pobuřující podívané“. Policie „opatření“ Slušných lidí prošetřuje jako přestupek, nicméně krajští radní už rozhodli, že dotace věnované z kasy Jihomoravského kraje na festival nesmí být použity na podporu hry, která se části společnosti nelíbí.

Křesťané nechtěli

Před Divadlem Husa na provázku na Zelném trhu se v poslední květnovou sobotu na protest proti zmíněné hře chorvatského režiséra Olivera Frljiće sešly kromě hloučku v modrých trikách s nápisem Slušní lidé i další skupiny lidí. Třeba několik desítek rozzlobených křesťanů pobouřených faktem, že herec znázorňující Ježíše během inscenace znásilňuje muslimskou ženu, nebo také proruští aktivisté a národovci, které rozhořčilo, že se během hry dějí nepěkné věci s českou vlajkou. Divadlo z pohledu muslimů vypráví v řadě symbolů o vztahu Evropy, islámu, křesťanství a uprchlíků.
Spojence pro přípravu „opatření“ v divadelním sále získala Pernicova třicítka v brněnském advokátovi a představiteli konzervativního proudu církve Patriku Matyáškovi. Ten koupil vstupenky na představení hromadně už v dubnu, když zjistil, o čem Frljićův kus bude. „Měl jsem v úmyslu vykoupit všechny lístky, aby herci tu nestoudnost a perverzitu hráli pro prázdné hlediště,“ líčí ve své kanceláři kousek od centra města Matyášek, nakonec se mu jich na internetu podařilo skoupit jednašedesát. Chtěl je, jak říká, rozdat lidem, s nimiž ho pojí víra, aby spolu s ním vyjádřili v divadle odpor, ale zjistil, že považují za rozumnější na představení, které by jim nebylo příjemné sledovat, zkrátka nejít. „Pasivita se mi nejeví jako vhodná forma odporu proti rouhání,“ vysvětluje Matyášek. „Křesťané vstupenky nechtěli, tak jsem je prodal panu Pernicovi.“
Před sebou má advokát Matyášek v počítači text, který minulý týden vyšel v brněnské MF DNES a upozorňoval na jeho roli v akci se vstupenkami, a ten text se mu nelíbí. Pobuřuje ho především fakt, že jeho snaha pomoci dobré věci, ochránit křesťany před zraněním, Ježíše před zhanobením a lidstvo před perverzitou, je částí společnosti hodnocena jako nepřiměřený zásah do práv divadla a diváků v něm. „Ten protest byl namístě,“ říká Matyášek. „Chtěl jsem těm Jugoslávcům a jejich hanebné hře vystavět za každou cenu překážku. Chtěl jsem to dokázat soudně, ale když jsme u soudní moci nenalezli ochranu, pak je zcela namístě aplikovat svépomoc.“

Nechat se vést

Slušní lidé získali ve dnech po násilné akci v divadle podporu, jíž si cení. Kromě kardinála Dominika Duky, který jejich protest ocenil a poděkoval jim, prezidenta Miloše Zemana, který vzkázal, že by podle něj mělo Divadlo Husa na Provázku za poskytnutí prostor pro takovou festivalovou hru přijít o dotace, se do věci zapojili krajští radní. A jak už bylo zmíněno, odhlasovali, že dotace pro festival sice bude proplacena, ale nesmí být spojena s tímto „kontroverzním představením“. To sice festival fakticky nijak nepoškodí, zkrátka ten sobotní večer proplatí z jiných peněz – třeba od města nebo ministerstva kultury –, ale Zdeňka Pernicu ten vzkaz potěšil. „Jsem rád, že to rada vidí stejně jako my, že by se takový hnus neměl platit z veřejných peněz,“ říká – a je rozhodnut v dozoru nad kulturou se svými spolustraníky ze Slušných lidí pokračovat dál. „Na to máme právo,“ dodává Pernica. „Nic jsme nerozbili, nikoho nenapadli, a že vypadáme, jak vypadáme, a budí to respekt, za to nemůžeme. Lidé nám dávají za pravdu, hlásí se další, že nám chtějí pomáhat. Věděli jsme, že tam budou urážet víru a hanobit státní symbol, a bránit něčemu takovému, to je naše občanská povinnost.“
Jihomoravský radní z ČSSD Marek Šlapal odmítá, že by gestem „nedáme vám na kontroverzní představení“ se svými kolegy spolku Slušných lidí přitakal. „Narušení představení samozvanou skupinou odsuzuji,“ říká v kavárně na centrálním brněnském náměstí. „Ale ta hra vyvolala velkou vlnu znepokojení, obrátili se na nás občané s peticí. A já jsem zástupce občanů, a když se jim to nelíbí, tak na to musím reagovat. Pokud jde o veřejné peníze, bezbřehá svoboda umění není důvodem pro jejich přidělení.“ Veřejné peníze by podle Marka Šlapala celkově neměly dostávat hry, které se věnují aktuální politické situaci nebo takové, jež vzbudí nelibost části lidí. Jak velká ta část musí být a co všechno se v díle žádajícím o finanční podporu nesmí zobrazovat, radní Šlapal neví. „Já jsem zastupitel, ne ředitel festivalu,“ říká, „rozpoznat, co si zaslouží veřejné peníze a co už ne, to je zodpovědnost vedení festivalu. Letos se ředitel festivalu zachoval neprozíravě.“ Šlapal je přesvědčen, že rozhodnutí rady kraje je smírným gestem, které snad zklidní veřejnost. „Politik má sice kultivovat společnost, ale zároveň se musí nechat lidmi vést, jinak jste tyran, nebo vás svrhnou,“ říká. „Moudřejší ustoupí.“
Stejně to vidí hejtman Jihomoravského kraje Bohumil Šimek (ANO): „Ta hra budí kontroverze a my chceme spojovat,“ říká k verdiktu o dotacích. Jeho straničtí kolegové ve vedení města Brna ale stejně jako další strany (kromě komunistů a lidovců) odmítli skrze dotace festival korigovat – s argumentem, že se jedná o svobodu umění a politikům nepřísluší se do dramaturgie festivalu plést.

Krok k druhé straně

Příběh boxerů rozhánějících provokativní divadlo a reakce politiků na to už týden plní média a v Brně jsou častým tématem diskusí všude, kam se člověk pohne. I na brněnském výstavišti, kde se právě odehrává oslava 100 let vzniku republiky – festival s názvem Re:publika. Pod pódiem se swingovou kapelou si návštěvníci podupávají do rytmu a mluví o exponátu v pavilonu Avant Garde, znázorňující bustu T. G. Masaryka jako obrovskou dětskou prolézačku. „Někdo by mohl poradit Slušným lidem, že by tu šlo taky protestovat,“ říká ironicky programátor Martin Novotný. Ale moc legrace v tom není: část lidí, kteří si přišli na festival do pavilonu sportu vyzkoušet horolezeckou stěnu nebo badminton, i těch, kdo jdou na výstavu Muchovy Slovanské epopeje, by to jistě vzala jako dobrý nápad – názor, že Pernicovi Slušní lidé „to dělají dobře“, tu zaznívá taky. O Pernicově napojení na chuligánský, extremistický fotbalový gang JKG a účinkování u Sládka toho lidé moc nevědí, ale s radostí se dočetli ve volebních novinách, že se vůdce Slušných lidí staví proti „přidělování bytů Romům“ a „těm multikulturalistům z Žít Brno“. S tím se v mysli Pernicových příznivců svezl i divadelní incident z poslední květnové soboty – že protestovat fyzicky na jevišti proti festivalu podpořenému městem znamená protestovat proti Žít Brno a jejich politice. A to se přece smí.
„Pernica a ti kolem něj vznikli v reakci na nás, to víme a oni sami to tak říkají,“ potvrzuje hlavní představitel Žít Brno, náměstek primátora Matěj Hollan. První větší akci takzvaných Slušných lidí koneckonců média zaznamenala v roce 2016 před jeho domem, když ho tam na závěr svého pochodu hledala skupina holohlavých, potetovaných lidí, zčásti s kriminální minulostí, aby „si s ním popovídali“. Projekty, jako je Meeting Brno a pochod vracející symbolicky do města po válce vyhnané české Němce, slouží Pernicovi jako výzva k vlastenecké protiakci: loni Slušní lidé vyvěsili na náměstí Hollanovu obří podobenku s přikresleným hitlerovským knírkem. „Jako politik musím snést víc než běžní občané, tohle ani výhrůžky na internetu podle mě na trestní oznámení není,“ myslí si Hollan. Něco udělat, jak říká, by se mělo směrem ke společnosti – aby partu kolem Pernici zkrátka nechtěla volit. Ale jak to provést, na to zatím nepřišel. „I ty věci jako Meeting Brno, pochod navracející vyhnané Němce, různé sociální projekty, to všechno děláme vlastně pro lidi smýšlející podobně jako my, ale jak se dělá krok k té druhé straně, na kterou cílí populisté a extremisté, nevím. Jen snad nazývat věci, jak jsou, pojmenovávat věci nahlas a držet politické strany v tomhle při sobě,“ říká Hollan. „Ale to, že i v Brně ve volbách nějací extremisté uspějí, možná ti Pernicovi, to je podle mě jisté.“

Nedat si poroučet

Něco udělat se po sobotním představení rozhodla senátorka a bývalá soudkyně Eliška Wagnerová. Podala na Slušné lidi trestní oznámení a vysvětluje veřejnosti, že tu zkrátka nemůže být parta lidí, kteří si uzurpují právo násilně rozhodovat o tom, co divák uvidí a co ne.
Do divadla v sobotu kvůli své zdravotní indispozici přišla s berlemi – a brzy, jak říká, byla ráda, že je tam s sebou má. „V té atmosféře, kdy skupina mužů vystoupala na jeviště, zaklesla se do sebe a začala vytlačovat herce, se dalo očekávat cokoli. Působilo to výhrůžně, říkala jsem si, že v nejhorším se máme se starším pánem vedle mě na sedadle čím bránit.“
Eliška Wagnerová popisuje, že svalovci na scénu vystoupali hned v začátku, poté co se na jevišti za zvuku písně Tichá noc dvojice nahých lidí něžně dotýkala a přicházely další dvojice. „Byl to úžasný zážitek a přiznávám, že mě dojal, na jevišti byla znázorněna čistá láska, v níž je jedno, kdo je muslim, kdo křesťan. Pro mě byla celá ta hra o lásce a nenávisti, která se rodí z pošlapání lidské důstojnosti,“ říká Wagnerová. Když na jeviště přišli takzvaní Slušní lidé – a setrvali na něm přibližně 40 minut, než zasáhla policie a hra mohla pokračovat –, vytanula jí na mysl paralela s nástupem nacistů, kteří taky určovali, jaké umění je zvrhlé a jaké přípustné. „Stáli tam před námi a začali nám přikazovat. No kde to jsme?“ říká senátorka. „K tomu společnost nemůže mlčet.“
S povděkem přijala, když do nastalého zděšení vstoupili diváci: mladý muž, který se vysvlékl a šel si stoupnout nahý před řadu mužů v modrých trikách. Další dívka se vysvlékla na svém sedadle a nakonec při čekání na policii pustilo divadlo hudbu a diváci i herci začali před zkoprnělými muži v modrém tancovat.
„Myslím, že příchod policie byl nakonec vysvobozením hlavně pro ty agresory, kteří tam stáli zaklesnutí a pozorovali, jak se lidé baví, a nevěděli, co dělat,“ usmívá se u stolku v kavárně Spolek studentka oboru design služeb Anna Bromová. Vedle ní sedí nad šálkem student divadelní režie na JAMU Marek Slováček – právě oni dva se ve stejný okamžik nezávisle na sobě rozhodli vstát ze židle a svléci se.
Anna Bromová si stejně jako Eliška Wagnerová myslí, že zlo je třeba pojmenovat, nediskutovat s ním, neboť, jak říká, je namístě jedině „razantní odmítnutí“. „Nechci poslouchat názory lidí, kteří mi z pozice síly určují, jak mám žít,“ tvrdí. Její nový známý Marek to vidí jinak. I když, jak říká, hned tak nezapomene na tu dobu, co bez hnutí stál sám nahý před třicítkou svalovců a poslouchal, jak se posmívají jeho mužnosti a tomu, že se mu z nervozity třese noha, prosazuje smírnou cestu: že je třeba s lidmi, jako je Zdeněk Pernica a jeho kolegové, mluvit a snažit se je pochopit a přesvědčit. „Když jsem tam tak stál, vycítil jsem, že i v nich je nějaká lidskost,“ říká. „Napadlo mě, že bych je mohl kontaktovat a nazkoušet s nimi divadlo. Že by se tím třeba vytvořil nějaký most.“